,,Dobré ráno, Kalipso," pozdravil mě můj mistr. ,,Mohla bych s vámi mluvit o Temnostrůjci?" zeptala jsem se a upravila si svoje fialové vlasy, které mi padly do čela.

,,Před devíti lety zavraždili jednu moc významnou rodinu. Patřili k nám, ale ta žena nás zradila a proto musela zemřít."

,,Já se ptala, kdo je temnostrůjce." ,,To není důležité," vzdychl mistr a přešel k oknu. ,,Ale..."

,,Žádné ale, chci tě ochránit." ,,Mistře, vy víte, že umím používat magii světlých," řekla jsem. ,,Nevíš, jak jí ještě použít."

,,Otče..." mistr se pomalu otočil. ,,Ty víš, že nejsem tvůj otec."

,,Ale kdysi jsi říkal, že ses mě ujal už jako sedmiletého dítěte. Říkal jsi, že jsi mě zachránil před otroctvím. Říkal jsi, že jsi můj otec a teď tyhle žvásty pohřbíváš, proč!?" vykřikla jsem.

,,Mám tě rád jako svoji dceru Kalipso. Ale ty bohužel nejsi moje. Ujal jsem se tě jen, abych tě nemusel vidět dřít na polích."

,,Proč jsi mě zachraňoval?' ,,Měla jsi v očích něco, co mě zaujalo. Tvoje fialové oči v sobě skrývají oheň válečníka a..." mistr se zarazil a pohlédl na koberec pod mýma nohama.

,,A co!?" ,,A temnotu..." řekl skoro neslyšně, jakoby nás někdo odposlouchával. ,,Proč si nepamatuji moje dětství?!"

,,Ztratila jsi paměť Kalipso. Když jsem tě nalezl z mojí družinou, byla jsi polomrtvá. Nevěděla jsi, co jsi zač, nebo jaké máš jméno, proto jsme ti dali jméno Kalipso. Možná si jednou vzpomeneš, kdo vlastně jsi."

,,Snažila jsem si vzpomenout ty dlouhé roky. Jestli víš, kdo vlastně jsem, tak mi to řekni prosím."

,,Měla bys jít Kalipso," řekl mistr. Pomalu jsem vstala a vyšla na nádvoří, které lemovaly bílé topoly, kde kvetly i bílé voňavé lilie.

,,Kalipso!?" zastavil mě můj dobrý přítel. ,,Ano?" zeptala jsem se a zastavila se u bílé lavičky. ,,Chtěl bych s tebou o ničem mluvit. Slyšel jsem tvůj rozhovor s mistrem..." Arlen se zarazil a pohlédl na úpatí hory.

,,Ten temnostrůjce. Znám ho," dodal. ,,Mluv!" vykřikla jsem a chytila ho za paži. ,,Nevím o něm nic důležitého, jen říkám, že ho znám. Co ti udělal, že jsi na něho tak naštvaná? Pamatuješ si snad něco ze svojí minulosti?"

,,Ne..." řekla jsem a odebrala se do stáje, kde jsem si sedla na slámu. Spark vykoukla a podívala se přímo na mě.

,,Vyrazíme si Spark?" zeptala jsem se a prsty jí zajela do hřívy. Klisna spokojeně zafrkala a hrábla nohou do čerstvé slámy.

Zasmála jsem se. ,,Tak dobře," řekla jsem a otevřela jí box. Vyvedla jsem jí na nádvoří a vyhoupla se na hřbet.

Spark se vzepřela na zadní a rozvinula svoje křídla. Kopla jsem klisnu do slabin a ta se rozběhla z nádvoří. Pak mávla křídly a vznesla se.

Pustila jsem se její hřívy a rozpřáhla ruce. Užívala jsem si ten vítr, který mi čechral moje dlouhé fialové vlasy.

Spark na můj pokyn dosedla na pevnou zemi. Sesedla jsem z ní a pomalu procházela hluboko do lesa. Můj kůň mě nesledoval, sledoval by mě až v případě, když mu dám pokyn.

Zastavila jsem se u diamantových pramenů, kde jsem si sedla na jeden z kamenů. Zavřela jsem oči a začala meditovat.

Za sebou jsem zaslechla vrčení. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se za sebe. Za sebou jsem zahlédla, černý kožich se žlutě žhnoucími oči.

Vyběhl na mě a s vrčením po mně skočil. Svalila jsem se na bok a snažila se namáhat dýku na mé přezce.

Zahleděla jsem se vlkovi přímo do jeho očí, v kterých se leskl můj odraz.  V jeho očích jsem zahlédla něco, na co nezapomenu, viděla jsem dítě. Malé mimino, které leželo v šedých peřinách.  Smálo se, pak se obraz změnil na můj odraz. 

Vlk chytil mojí pravou ruku a stiskl jí. Jakmile ucítil mojí teplou krev zdivočel a začal pohazovat hlavou, jako by mi chtěl ukousnout kus masa. Snažila jsem se natáhnout pro dýku.

Nakonec se mi jí povedlo nahmatat a jeho poranit.  Vlk z kňučením pustil mojí ruku a udělal pár kroků dozadu. 

Pak se otočil a odkulhal pryč.  Dívala jsem se na něj, až se změnil v prach, který zmizel za stromy.

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a zadívala se na mojí ruku.  Krev, která mi tekla z rány, se pomalu barvila do černé.

Odvázala jsem si svůj bílý šátek a ovázala ho kolem rány, pak jsem přivolala svého koně a nasedla.  ,,Odveť mě zpět domů Spark!" vykřikla jsem a pobídla jí.