Dneska byl náročný den a navíc po incidentu s bratrem, se má mysl rozhodla na dvě hodiny hodit dočasnou dovolenou.

Už jsem se natahovala pro mobil a najížděla na skupinu s holkami, abych dala svým emocím volný průběh o nečekané návštěvě, ale na poslední chvíli jsem se zarazila a vzpomněla si na bratrova slova.

Kromě toho...sama bych se asi nerada zmiňovala o Taehyungovi.

Skousla jsem si spodní ret a palec z displeje oddálila. Na obličeji mi stále pohrávalo zamračení a nemohla jsem se zbavit jednoho divného pocitu. Po dalším koukáním do blba jsem se šla konečně převléct do tepláků a velkého černého trička.

Své rozpuštěné vlasy jsem svázala do neúhledného drdolu a pořádně se protáhla. Dlouhé sezení ve škole mým zádům příliš nesvědčí.

,,Au," zasténala jsem, když mi nepěkně křuplo v zádech.

Po malém odpočinku, udělání všeho potřebného do školy a uklizení pokoje, jsem se s kručícím žaludkem rozhodla sejít dolů a dát si předčasnou večeři. S miskou jídla jsem následovala své minulé stopy, líně vystoupala schody a došla až do svého pokoje.

Během cesty jsem zaslechla smích mého nevlastního bratra a kupodivu i Taehyunga.

Nechtěli jenom tak náhodou někam jít?

Sedla jsem si za svůj stůl, abych si uklidila učebnice, když tu se mi rozsvítil displej.

Zastavila jsem se v pohybu a podívala se, kdo mě v tuto, pro mě, nežádoucí dobu otravuje. Uchopila jsem svůj mobil do ruky a málem ho nechala podřídit se gravitační síle.

Srdce se mi v tu chvíli rozbušilo takovým tempem, že by i Usain Bolt nestačil dobíhat. Přirozeně mě polil studený pot a ovanulo nepříjemné horko.

Přiložila jsem dlaň k ústům, abych utlumila výkřik, který by vzbudil jistě i mrtvého a znovu se podívala, abych se ujistila, že je to to co si myslím a neplete mě zrak.

Nová oznámení (28)
Zprávy (6)
Instagram (31)
Kakao Talk (17)

[Nové žádosti 3]

SUCK YOUR L!FE
(group chat)
přijmout/zamítnout

SUCK YOUR L!FE '95
(user)
přijmout/zamítnout

Dingooo
(user)
přijmout/zamítnout

Zajíkla jsem a mobil odhodila. Snažila jsem se rozdýchat informaci, které se poslední dobou obávali všichni na škole a velkým obloukem se jí vyhýbali.

Já asi nezmínila, že jméno té skupiny se ve škole provalilo? Ne? Tak teď už jo.

Každý starý i nový student zná její jméno, proto je snazší se tomu vyvarovat.

Pokud se vám tedy nestane, že vám sami pošlou žádost, což...je divné.

Odvážila jsem se na ten název opět pohlédnout a všimla si další žádosti, která byla hned pod tou první.

Jak moc velká pravděpodobnost je, že vám přijde další žádost s téměř totožným názvem? Jediným rozdílem je, že druhá volba je samotný uživatel.

Ačkoliv ve mně převažovaly především negativní pocity, nemohla jsem popřít, že na mě volá z nějakého kouta duše zvědavost.

Dlouhou minutu jsem na oznámení pouze zírala a přemýšlela se silným klubkem nejrůznějších myšlenek.

Je pravda, že by Taehyung k tomu patřil? Opravdu je ten tichý chlapec schopný využívat lidi hrozným způsobem? Od koho ta druhá žádost vůbec je?

Já jen, jen bych možná trochu...možná trochu nahlédla.

,,Stop!'' okřikla jsem samu sebe při té hrozné myšlence. ,,Holky tě přece varovaly a ty sama nechceš...ale co když to není pravda?" zamumlala jsem si a sváděla vnitřní boj sama se sebou.

Zajímalo mě to, nebudu lhát. Nebo vlastně, spíš mě zajímala Taehyungova osobnost, a tak trochu jsem stále nechtěla věřit jeho pověsti.

Jak by reagovali ostatní, co ho obviňovali zbytečně? Co když je nevinný?

,,Jen bych se podívala a pak hned odešla, to by šlo, ne?" zasmála jsem se nervózně a prstem najela na ikonku přijmout, kde mě ovšem můj selský rozum zastavil.

Špatný nápad.

,,Aish!" vykopla jsem nohu do vzduchu a svezla se po židli. Odfrkla jsem si a rozhodla se, že nebudu nic riskovat.

Kdybych jen v ten moment neměla mobil v ruce a prst nedržela u displeje...

,,Slone!" vletěl do mého pokoje Hoseok, já se lekla a cukla sebou. Ozval se nějaký zvuk, který přilákal mou pozornost a později zapříčinil rozlití tepla po celém mém těle. Zorničky se mi rozšířily a mé srdce začalo nepříjemně tlouct.

Cuknutí totiž způsobilo to, že se můj palec setkal se slovem přijmout. Nevím, jestli říkat naštěstí nebo naneštěstí, protože to byla odpověď pro druhou žádost, ale každopádně mé emoce byly stejné.

Strach, nervozita a kapka trapnosti, protože se teď budu muset vypořádat s vizí osobou, od které nevím, co čekat.

,,Hoseoku!" vykřikla jsem naštvaně a zvedla se ze židle. Naštvaně a zoufale jsem se poté vydala k němu a chytla ho silně za límec mikiny.

,,Neumíš klepat?! Ty idiote víš, co jsi způsobil? Tak víš?!" zatřásla jsem s ním zoufale. Pevně uchopil mé předloktí a odtrhl mě od sebe.

,,Yah, tak jsi blbá?" zavrčel. ,,Jen jsem ti přišel říct, že zítra cestou do školy se stavíme i pro Taehyunga, tak aby ses nedivila a nevraždila mě i jeho pohledem."

Zamrkala jsem a pořádně na Hoseoka shlédla. ,,Děláš si srandu? To nemyslíš vážně, že ne?"

Tak ráda bych od něj slyšela odpověď ne, ale štěstí mi dneska zkrátka nepřálo. Mou prosbu hned vyvrátil a potvrdil svůj úplný opak. Sevřela jsem pěsti. ,,Tak to s tebou nejedu."

Hořce se zasmál. ,,Nikdo nikdy neřekl, že bys měla jezdit. Jdi si třeba na lyžích, mně je to šumák." Hrubě do mě šťouchl a pak s kyselým úsměvem odešel.

•••
j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️