,,Jsem doma!" zařvala jsem, jakmile mé kroky přesáhly práh našeho domu. Jediná odpověď přišla však od táty, který v kuchyni dělal něco na svém pracovním notebooku.

Přišla jsem tam taky, jelikož jsem měla vcelku žízeň. Z lednice jsem pak vytáhla nějaký mini džus a otevřela ho.

,,Zlato, Hobi je doma a přivedl si nového kamaráda, tak se prosím chovej slušně," řekl neodtrhujíc svůj zrak z obrazovky.

,,Uhuhm," vyšlo ze mě. Kopla jsem do sebe zbytek pití a obal hodila do koše. Vím, že se táta s mou nevlastní matkou hodně snaží, abychom s Hoseokem vycházeli.

To jsem si myslela i já, když jsem ho poprvé spatřila, protože vypadal celkem sympaticky, ale čas mě vyvedl z omylu.

,,A Boram se vrátí v kolik?" zeptala jsem se, aby se neřeklo. Můj žaludek se trochu ozval, tak jsem z mísy ještě popadla jablko.

,,Nevím. Dneska mají v práci prý frmol. A vzkazuje ti, že večeře je kdyžtak v lednici," odpověděl mi táta.

Sebrala jsem svou tašku ze země, kterou jsem si zde předtím odložila a za doprovodu ukusujícího si jablka, se vydala do pokoje. Hmatala jsem po klice, když mě vyrušil klučičí hlas.

Bohužel patřící mému nevlastnímu bratrovi.

,,Hej, smrade. Máš nějaký drobný?" vykoukla jeho červená hlava zpod pootevřených dveří. Protočila jsem nad ním očima a poté svraštila obočí.

,,Nemám a neotravuj," řekla jsem podrážděně a bez toho, aniž bych se otočila, zmizela jsem ve svém pokoji.

Má ústa opustil znavený povzdech a já si začala rozepínat košili, jež patřila ke školní uniformě. Můj plán byl následující; převléct se do domácího a poté pokud možno racionálně uvažovat nad učením.

Při posledním, dolním knoflíku se ovšem mé dveře rozrazily a v nich stál Hoseok se zkříženýma rukama na hrudi.

Od leknutí jsem vypískla a košili zkřížila tak, aby nebylo nic vidět. Nejhorší na tom bylo, že se za ním pomalu vynořovala přes chodbu další hlava, nejspíše jeho kamaráda, kterou jsem se snažila identifikovat, ale bohužel se moc nedařilo.

,,Yah, říkal jsem ti ať nejsi drzá a teď naval ty drobný slone. S Taehyungem chceme někam zajít."

S Taehyungem...

Počkat, s Taehyungem?!

TÍM, Taehyungem?!

Dychtivě jsem si jeho kamaráda konečně pořádně prohlédla, což mi bylo umožněno kvůli tomu, že se došoural těsně za mého nevlastního bratra. Vykulila jsem oči a zůstala zírat.

Opravdu to byl Kim Taehyung. Ten, který mohl mít jakýkoliv nebezpečný charakter a já jako vůl ho z části zachránila, a ještě se ani neopovážil mi za to poděkovat!

Byl o kousek vyšší než Hoseok a jeho tajemný pohled by naprosto splýval se stínem, a to nejlépe někde v chladu. Tím jsem si jistá.

,,T-ty," snažila jsem se vykoktat svou otázku, ale moc mi to nešlo. Odkdy se Hoseok zná s Taehyungem?

Bratr si otráveně mlaskl a sám se vydal pro mou peněženku do tašky, zatímco já byla paralyzovaná tím, že se u nás v domě nacházel on.

A Hoseok se s ním nejspíše vážně přátelí.

S penězi v rukou pak ke mně přišel a ukazováčkem ukázal na můj obličej. ,,Řekneš to tátovi nebo mojí mámě a jsi tuhá. Jo a to, že k nám teď Taehyung bude chodit, o tom taky pomlčíš. A za každou cenu se ani neopovažuj chodit do mého pokoje, nebo nás rušit, chápeme se?" řekl výhružně a poté se i s Taehyungem odebrali společně do bratrova pokoje.

Pomalu jsem přikývla s tím, že rozumím a čekala, až se zavřou dveře. Hoseok vyšel jako první, ovšem Taehyung s rukou na klice setrval dalších pár sekund, pohledem zabodnutým do mé maličkosti.

,,Co je?" vyštěkla jsem.

Pouze mě nejprve sjel pohledem, poté se ušklíbl a nakonec odešel. Nechápu proč, ale při odchodu práskl dveřmi tak, jako by byl snad uražený.

S červenými tvářemi jsem vydechla přebytečný vzduch, dala pravou ruku v bok a odfrkla si.

,,Takže to mi chcete říct, že odteď budu v domě dýchat stejný vzduch jako ten nevděčný hajzl?!" vykřikla jsem a dupla si.

To snad není možný.

Tomu nevěří ani prezident, natož já.

•••
UwU, děkuju moc za počáteční ohlasy! ❤️

Akorát jsem se zapomněla zmínit, že snad vám nevadí, že se tu bude střídat texting s dějem.

Jinak děkuji moc za votes i komentáře a doufám, že povídka aspoň trochu zaujala ❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️