Ponuře se tvářící dívka procházela temnými chodbami domu na Grimmauldově náměstí 12. Dobrá nálada z dnešního dne jí přešla již před několika desítkami minut, kdy byla součástí schůze Fénixova Řádu.
Normálně by byla ráda, že tam mohla být, vždyť to byl její sen, ale návrh, který vypadl ze starého muže, jí obral o to nadšení. Cítila se sklesle.
Bez klepání, protože věděla, že tam nikdo nebude, vstoupila do temné místnosti na konci chodby. Vždy byla samotářská, nevadilo jí být i několik dní v kuse jen se svou osobou, a o to víc jí překvapil muž, jenž seděl na staře vypadající posteli působící chladem.
,,Myslela jsem, že jsi již odešel." Překvapení, které se jí jen těžko podařilo skrýt, však bylo lehce znát v jejím tichým hlase, ale o to víc v jejím postoji. Nechápavě pozorovala zjizveného návštěvníka, se kterým se před necelou hodinou smála vtipným zážitkům z jeho pubertálních let.
,,Dnes tu i s Tonksovou zůstaneme přes noc." Vysvětlil s mírným úsměvem, který se vkradl do jeho tváře. ,,Chceš si promluvit, Dario?"
Černovláska chvíli přešlapovala na místě, aniž by si to uvědomovala. Můžu mu věřit? ptala se nejistě sama sebe. Jasně že můžu! okřikla se, než si sedla vedle něj. ,,Dobře." Špitla ještě.

Poslední týden prázdnin uběhl obzvláště rychle. Aniž by si to studenti uvědomili, nastal den návratu do školy Čar a kouzel v Bradavicích.
Mladík, kterého každý zná pod jménem Harry Potter, procházel úzkou uličkou ve vlaku a snažil se nalézt kupé, ve kterém se nacházejí jeho přátelé. Nebylo to však tak jednoduché, jak se může na první pohled znát. Po chodbičce chodilo nespočet dalších žáků, kteří hledali kupé se svými přáteli, výjimky volné kupé.
,,Harry!" Jmenovaný černovlásek se prudce otočil, aby se mohl usmát na svého kamaráda z nebelvíru. Úsměv, jenž zdobil mladíkovu tvář, se jen rozšířil při zavedení do vlakového kupé, kde byli ostatní jeho přátelé.
,,Ahoj." Pozdravil všechny a zapadl na místo vedle Hermiony, která v ruce držela knihu s pevnou vazbou.
,,Co se stalo, Harry? Taťka říkal, že tě vyloučí z Bradavic." Pronesla do krátkého ticha blondýnka, která si v klidu četla magazín Jinotaj, který pořád někomu nabízela.
,,Jo! A proč jsi nemohl přijet k nám na zbytek prázdnin?" Ptal se nechápavě zrzek.
,,Nevyloučí mě. Brumbál mi to z nevysvětlitelných důvodů zakázal, celý prázdniny jsem byl u Dursleyových." Zašklebil se znechuceně chlapec s jizvou na čele ve tvaru blesku.

,,Zara Zarolli." Pronesla vysoká profesorka do ticha Velké síně, kde se ozývalo jen šeptání nejrůznějších studentů, smích a klapání bot o zem prváků, kteří přicházeli ke stoličce, na které polehával staře působící Moudrý klobouk, který zařazoval do jedné ze čtyř kolejí. I tak se stalo teď. Smích několika havraspárštích studentů byl slyšet celou síní, šeptání malých dětí, které byly ohromeny tou okolní krásou, a klapání bot malé, blonďaté dívky se rozlehal do všech stran.
,,Mrzimor!" Zahalekal hlasitě klobouk po pár vteřinách, které malé dívce připadaly jako hodiny. Profesorka přeměňování jí vyslala ke stolu, kde seděli její nový spolužáci, a naposledy se podívala do pergamenu a poté na černovlasou dívku, která jako jediná stála před ní.
,,Daria Snape." Dívka se s neskrývanou sebejistotu rozešla ke stoličce, na kterou usedla než jí byl na hlavu odložen starý, potrhaný Moudrý klobouk.
,,Hm, další z rodu Snapeů. Čekal jsem tě, avšak mnohem dříve. Je pro mě překvapení, že zde nejsi již od prvního ročníku. Pročpak tomu tak je?"
,,Máš mě za úkol zařadit do koleje nebo vyslechnout?" Zavrčela tiše směrem ke klobouku, který se vyjímal na její hlavě. Asi zázrak, ale konečně zklapnul.
,,Oh, samozřejmě. Tohle bude Zmijozel, podle tvé re- " Dívka ho nenechala ani domluvit a už si ho sundavala z hlavy. Spojená z výběru koleje kráčela za potlesku ke zmijozelskému stolu.

,,Ta holka mi je povědomá." Nastal již večer a Harry se svými přáteli seděl ve společenské místnosti a přemýšleli nad tajemnou dívkou, kolem které panovalo mnoho zvěst. Tak třeba, že byla ukrývaná Snapem před Pánem zla, je smrtijedkou, má za úkol zabít či přivést Harryho Pottera Voldemortovi, a tak podobně. Jenže tmavovlasý nebelvír nevěřil ani jednomu.
,,Odkud, Harry?" Zeptala se zvědavě Hermiona, která si i při povídání četla z učebnice lektvarů.
,,Myslím, že ve Štábu. Byla tam se Snapem na schůzi. Přes noc spala v pokoji, který patřil Regulusovi, v noci jsem jí tam potkal. Povídala si s Remusem, něco, že nemá v plánu ho hlídat, a že všechno bylo vymyšleno za jejími zády. Remus jí doprovodil do toho pokoje, než zmizel v tom jeho." Vysvětlil jim zamyšleně Harry, při čemž pozoroval jakéhosi prváka, který se snažil ukázat svým novým přátelům nějaké kouzlo, které mu ovšem moc nešlo, takže se setkal jen se smíchem dvou malých nebelvírů. Při pohledu na ně se mu promítla v hlavě vzpomínka na jejich seznámení s Hermionou ve vlaku, kdy se snažil Ron přeměnit svou krysu ve zlato.
,,To, že tam byla není tak zvláštní, byla tam s jejím otcem. Ale to, o čem se bavila a Remusem už podivné je." Přitakala ihned, načež Ron jen přikývl a dál se ládoval sladkostmi, které dostal od Freda a George, což nezvěstilo nic dobrého.

Pomalu, ale jistě, se blížil konec hodiny obrany proti černé magii s růžovou ropuchou, jak jí mnoho studentů oslovovalo potají. Profesorka, která byla celá zbarvená do růžova, seděla za stolem a svým zrakem kontrolovala studenty pátého ročníku, zda všichni dělají co mají.
Daria, která seděla s dívkou ze zmijozelu, u které neznala ani její jméno, si i přes zákaz vytáhnutí hůlek protáčela mezi prsty tou svou. Věděla, že může schytal trest, jako už mnoho z nich, o který nestála, ale díky 'práci', kvůli které zde je, ho dostat potřebovala. A také si chtěla zvednout sebevědomí při hádce s profesorkou. A při troše štěstí ho bude mít ve stejný den jako slavný Harry Potter, na kterého musela dávat bacha.
,,Slečno Snapeová, čemu jste nerozuměla při příkazu 'ukliďte si své hůlky'?" Všechna pozornost padla na otrávenou dívku v zadní lavici.
,,Rozumněla." Přikývla nezaujatě.
,,Tak proč jí máte v ruce?!" Prskala naštvaně profesorka z ministerstva, a naštvaně probodávala zmijozelku nenávistným pohledem.
,,Pro jistotu. A pro zábavu." Mykla jen tak rameny.

Díky své drzosti schytala Daria trest. Čekala vše, ale to co jí tam čekalo ani ve snu. Krvavý nápis, jenž se rýsoval na její pravé ruce působil štípavou bolest, kdy už dívka zatínala nehty do dlaní. Ani štěstí jí však nehrálo do karet, protože Potter měl svůj trest v sobotu a ona v neděli. Vše dělala zbytečně.
Ani nad tím nepřemýšlela a zamířila do sklepení ke kabinetu jejího otce, aby ho požádala o nějaký tlumivý lektvar, který by bolest utlumil a dívka se mohla v klidu vyspat.
,,Dario? Co potřebuješ?" Ptal se, s o mnohem menší neochotností a naštvaností, své dcery, která se z čista jasna objevila před jeho kabinetem.
Černovláska nad tím nepřemýšlela a ukázala mu zápěstí s vyrytým textem Nemám být drzá a nemám vykládat lži.
Snape se nad tím zamračil a pozval jí dál, aby se mohl zeptat co se stalo. Věděl, že je to z části jeho chyba, že souhlasil s tím, s čím neměl.

,,Koho má zatraceně hlídat?! Už jsou to dva měsíce a my na to stále nepřišli! Musíme jí sledovat, Hermiono! Co když je také na straně Voldemorta?!" Vztekal se naštvaně nebelvír.
,,Nejspíš je, Harry." Odpověděla sklesle kudrnatá nebelvírka a rychle zvedla svou hůlku do sebeobranné pozice, když spatřila havraspárku jak na ní mířila tou svou. ,,Expeliarmus!" Křikla a pozorovala černovlásku jak naráží do zdi naproti ní.

Kdyby jen měli pravdu..

O tři roky později

Další mrtvé tělo nalezeno

Tělo, jenž bylo nalezeno ve včerejším večerních hodinách, patří osmnáctileté dívce, Darii Snape. Dcera bývalého Smrtijeda, které však stal na straně Dobra, potkal také velmi špatný osud. Stejně jako její otec, přišla o život Pánem zla, kterého nedávno porazil Harry Potter na pozemcích Bradavic.

Vzpomínka na Darii, dívku která udělala mnoho pro kouzelnický svět, od její nejlepší kamarádky Clary Moore:

,,Pamatuji si, jak mi v šestém ročníku v Bradavicích, pár týdnů před smrtí Albuse Brumbála, řekla pravdu o tom, proč se nachází ve škole. Od doby co studovala jsem měla za to, že studovala v Kruvalo, což o ní bylo známo. Pravda však je úplně jiná a mrazivá;
,,Mám chránit Harryho Pottera," Vypadlo z ní jeden večer na Astronomické věži. ,,můj otec potřeboval pomoc s jeho ochranou. Nebyla jsem z toho nadšená, ale souhlasila. Celý ty dva roky mě strašně bolí a mrzí jen pomyšlení na to, jak mě Harry, Ron a Hermiona, sledují a vytvářejí o mě různé spekulace... Bolí to, opravdu moc." Tato slova bolela i mě. ,,A tvá otázka, proč jsem začala studovat až v pátém ročníku kvůli Potterovi. Můj otec se bál o můj život, proto jsem studovala v americké kouzelnické škole.. " Dodala po chvíli.

Harry Pottere, Hermiono Granger, Rone Weasley, tady máte konečně pravdu o té úžasné dívce, bez které by jste byly mrtvý. Kolikrát vám chránila krk! Byla s vámi i na ministerstvu v pátém ročníku, kdy přišel o život Sirius Black... "

Harry nemohl uvěřit svým očím. Litoval teď svých činů okolo té úžasné dívky, dcery a kamarádky.

,,Nebýt mě, žila by... " Vydechl smutně.

-Nestává se moc často, že bych byla s příběhem spokojená, ale dnes tomu tak je! Tuto jednodílkovku jsem začala psát včera a dnes jí dokončila, i přes to, že jsem měla asi 3 týdny na psaní :')

-Jaký máte názor?
-Co říkáte na Darii?

+Tak nějak jsem přemýšlela, že bych z tohoto udělala několika dílný příběh :) No, uvidíme!

Povídka do výzvy od justae a MichaelaM1 ✨🖤

Za úžasný cover děkuji ShiroLaufeyson 🖤✨

Wolfi Snapeová