Daria si toužebně přála, aby se z mraků plujících po ob­loze začal sypat sníh. Chtěla, aby ji mrazivé vločky šle­haly do tváře a bodaly do očí a přitom se smísily s její­mi horkými slzami.

Odpoledne se nesnesitelně vleklo a venku se ochla­zovalo. Vítr burácel, kvílel a proháněl se mezi několika holými stromy lemujícími cestu, ale z nebe se nesnesla ani jediná vločka.

Daria se choulila do pláště lemovaného hermelínem a přivírala oči.

 Její klisna Henrietta se vytrvale plahočila kupředu. Hlavu měla sklopenou a snažila se držet krok s válečným ořem, který kráčel před ní. Drake, velitel stráže lorda Damona, se každých pár minut otočil a ujis­til se, že ho Daria stále poslušně následuje, že mu nikam nečekaně nezmizela a že se mlčky podřizuje jeho vůli.

 Drake nebyl zlý člověk ani žádný surovec, ale sloužil je­jímu strýci a veškeré příkazy, které mu jeho pán udělil, pokaždé splnil bez váhání a bez jakýchkoliv pochybnos­tí.

 Daria věděla, že by se nikdy neodvážil zpochybnit právo svého pána naložit se svou neteří, jak se mu zlíbí, a klidně sejí zbavit. Byla pouze žena, takže se na ni po­hlíželo jako na druhořadou bytost, která nemá právo do něčeho mluvit, a tudíž se rozhodovalo o ní bez ní.

Neměla žádnou možnost volby a  trpce si uvědomo­vala, že možnost volby vlastně nikdy v životě neměla.

Ale ještě nikdy to nepociťovala tak palčivě jako nyní. 

Již od dětství musela Daria poslouchat příkazy svého strýce, ale tehdy neměla pocit, že by se nejraději scho­vala pod postel a zemřela tam.

 ,,Koneckonců, jak by mo­hl nějaký dospělý člověk ubližovat dítěti?," znělo jí v mysli.

 Jenomže teď jí bylo sedmnáct, takže ji mohli převážit, přeměřit a sta­novit její cenu a ona nebyla už dítě a  její strýc to poznal a ta­ké se podle toho začal chovat. Protože údělem mladé dívky by­lo vždy odejít z otcovského domu ...v tomto případě ze strýcova sídla.... a k manželovi.

 Od jednoho muže k dru­hému.

 Žádná možnost volby, žádné dohadování. Všechno se odehrávalo z vůle mužů a v souladu s jejich přáním. 

Daria cítila, jak sejí do očí znovu derou slzy, a s nelibostí si pomyslela, že pláčem nic nespraví. Když člověk pláče, znamená to, že mu ještě zbývá nějaká na­děje. Jenomže Daria už žádnou neměla.

Přejela si dlaní přes oči a když je opět otevřela, vyba­vila si svého strýce Damona. Viděla ho před sebou stej­ně zřetelně jako velitele Drakea, který kráčel před ní a v duchu se přenesla do jeho komnaty a slyšela jeho hluboký, zvučný a lhostejný hlas.

 Slova, která vyřkl už před měsícem, jí dosud jasně zněla v uších, jako kdyby je řekl teprve před chvílí.

 Ne, vůbec nebyl lhostejný a svůj nezájem pouze předstíral, protože nesmírně se těšil, jak ji poníží, až jí prozradí své plány a ne, její strýc je provozo­val se svou ukrutnosti a s nadšením... Těšil se z nich.

Seděl ve své posteli, vystlané kožešinami, a vedle se­be měl nahou Coru, jednu ze sloužících. Když Daria vstoupila do strýcovy komnaty, Cora se zachichotala, lehla si vedle něj a přetáhla si přes obnažená ramena přikrývku z bílých králičích kožek.

 Lordu Damonovi zjevně nevadilo, že mu přikrývka sjela z hrudníku. Asi mu bylo úplně jedno, že ho jeho neteř vidí ležet nahého v posteli s milenkou a Daria o tom nepochybovala. Teh­dy jenom mlčky čekala, až jí vysvětlí, proč pro ni po­slal.

 Také on dlouho mlčel a pouze líně hladil Coru pra­vou rukou po rameni.

Daria zavřela oči. Vědela, že to strýc dělá kvůli ní, že jí tím chce názorně předvést, že žena se má chovat tak, jak to vyžaduje její muž.

Celé tělo ji znovu zaplavila vlna nenávisti, odpor a bezmoci. Svým strýcem pohrdala. On to věděl a mož­ná se tím dokonce bavil a její nesmyslná tichá nenávist ho možná těšila. 

,,Co vlastně chtěl?," ptala se sama sebe.

 Aby na něj začala křičet, aby se rozplakala nebo se poníženě a zahanbeně zhroutila, nebo něco jiného. Ale ona zůstala jen klidně stát. Naučila se u něj trpělivosti, naučila se mlčky čekat jako socha a nesnažit se přimět ho k hovoru.

Nehnula se z místa a zachovala chladnou tvář.

Po chvíli ho však jejich hra přestala bavit. Přetáhl přes Coru přikrývku z králičích kožek a řekl jí, aby by­la zticha a otočila se k němu zády.

 ,,Ten tvůj hloupý vý­raz mě už nudí," řekl pak a upřel oči na svou tiše stojící neteř.

,,Poslal jste pro mě?," zeptala se Daria konečně a její hlas zněl chladně a ani v nejmenším se nezachvěl.

,,Ano," odpověděl a přitom jí přejel svým pohledem.

,,Už jsi dostatečně vyspělá, Dario. Před dvěma měsíci jsi dovršila sedmnáctý rok. Tady mojí hloupoučké Coře... a to už je nějaká žena.. je teprve patnáct. Ja­ko většina žen tvého věku bys už měla kojit dítě. Zůsta­la jsi tady u mě až příliš dlouho. Ale určitě chápeš, že jsem musel počkat na nejvýhodnější nabídku," dodal a usmál se a odhalil své zářivě bílé zuby.

 ,,Příští měsíc už budeš mít manžela, který tvému klínu nedá pokoj. A ani v nej­menším nepochybuji, že to bude dělat rád," řekl a Daria zbledla a ustoupila o krok dozadu. Měla strach, že se už nedokáže déle ovládat a její strýc se zasmál.

 ,,Copak nejsi ráda, že se vdáš? Nebo se snad bojíš a nenávidíš všechny muže? Copak už ode mě nechceš odejít a stát se paní vlastního hradu?," odsekl a ona na něj jen němě zírala.

,,Odpověz, ty hloupá!," naléhal na ní když stále byla jako němá a z jejích rtu nevyšla ani hláska. 

,,Ano," odpověděla nakonec Daria po jeho naléhaní a podívala se mu přitom do očí. 

,,Dobrá tedy a Všechno dojednáme. A až odsud odejdeš, Dario, vyřiď své matce, že bych se s ní rád setkal, protože Cora mě nabudila," dodal a Daria se tentokrát ani nepohnula a Lord Damon po chvíli pokrčil rameny, jako kdyby ho už souboj s ní unavoval.

 Daria věděla, že strýc přinutil její něžnou a laskavou matku... ženu svého zesnulého nevlastního bratra, aby se mu po nešťastné smrti svého muže Jamese z Fortescue, která ho zastihla před čtyřmi lety na turnaji, odevzdala.

 Lady Katherine o tom s Dariou nikdy nemluvila a nikdy si nepostěžovala, ani ni­kdy neplakala.

A když se dozvěděla, že má přijít za lor­dem, vydala se za ním bez jediné námitky a později pak vy­šla z jeho komnaty se sklopenýma očima a opuchlými rty.

 Daria se to však dozvěděla, protože vyslechla, jak si o tom povídá služebnictvo. Dnes však na toto téma poprvé otevřeně zavedl řeč strýc a ona pochopila, že to udě­lal záměrně a že chce, aby o tom věděla. A Daria si umíni­la, že mu ale neudělá radost a nebude ho úpěnlivě pro­sit, aby její matku ušetřil.

 A místo toho se ho zeptala ,,Kdo se stane mým manželem?," a on na ní jen překvapeně zíral.

,,Takže máš zájem, že?," zeptal se a Daria jen kývla, protože co jiného jí zbývalo.

 ,,Neboj se moje volba tě určitě potěší," řekl a odmlčel se a i Daria si všimla, že se mu v bleděmodrých očích zlověstně zablesklo, protože tušila, že se jí jeho volba ne­bude líbit.  Ale čekala však, mlčky a nehnuté a celé její tělo jí začí­nalo křehnout zimou. 

Náhle zalitovala, že nemlčela, protože nechtěla se to dozvědět, alespoň ne prozatím. Damon však se zřejmým uspokojením pokračoval.

 ,,Je to Ralph z Colchesteru, syn hraběte z Colchesteru a navštívili nás v Reymerstonu, vzpomínáš? Loni v listopadu a Ralph se mi svěřil, že se mu moc líbíš a jeho otci také," odpověděl a přitom se na ní pevně podíval.

,,Ralpha z Colchesteru ne, to ne! Toho nechci... Přece byste mě neprovdal za někoho tak odpudivého a za muže který neustále zná­silňoval Annu a ta s ním pak otěhotněla a...," nestihla to ani dopovědět, protože Damon zavyl smíchy.

 ,,Konečně v ní vyvolal nějakou reakci," znělo mu v mysli a byl na sebe nesmírně pyšný.

 ,,Ano, já vím," ře­kl a stále se smál a jeho veselí roztřáslo celou postel.

 ,,Uzavřel jsem s ním sázku. Řekl jsem mu, že já i jeho otec chceme, abys mu okamžitě povila dítě. A protože jsme nejdříve chtěli zjistit, jestli je dostatečně schopný, tak jsem mu dal Annu, jejíž lůno bylo rozhodně plodné a zvlá­dl to rychle, čímž mě potěšil... Ulevilo se mi a jeho otci také," dodal a Daria se na něj ohromeně a znechuceně podívala, ale překvapená nebyla a  aniž si to uvědomila, zeptala se ,,O co jste se s ním vsadil?," a Damon se na její slova opět zasmál.

 ,,Takže ty mi chceš ještě od­porovat? Teď už na tom vlastně nezáleží. Vsadil jsem se o zlatý náhrdelník, který patří tvé matce. Ten, co jí po svatbě dal můj nevlastní bratr," odpověděl a upřeně se jí zadíval do tváře.

Daria mu už nemínila poskytnout důvod k dalšímu zvrhlému potěšení a místo toho pokrčila jen rameny.

,,Nemá příliš velkou cenu," řekla a podívala se mu do tváře a na kratičký okamžik se jí zdálo, že se trochu podobá jejímu otci... Nebyla si tím však jistá, protože otce si už nedokázala jasně vybavit, přestože zemřel teprve před čtyřmi lety.

 Byl ale často a dlouho pryč a během vzácných návštěv ve Fortescue Hallu se jí příliš nevěnoval, protože byla jen dívka a mohla mu po­sloužit jen tím, že by se výhodně provdala. Rozhodně ale nebyl tak zvrácený jako jeho starší nevlastní bratr. Teď však sklidí plody jejího sňatku právě její strýc Da­mon.

,,Co jste Ralphovi a jeho otci nabídl? Celé moje dě­dictví?," zeptala se a on jen pokrčil rameny.

,,To ano a většinu, ale nelíbí se mi, jak jsi prostořeká. Drž už jazyk za zuby, nebo sem nechám předvést tvou matku a ta už ti vysvětlí, proč mi není radno odporovat. A ano, Colchester dostane většinu tvého štědrého věna a já získám jeho území, kterým rozšířím hranice svého panství až k Severnímu moři a přesně toto jsem chtěl a tak dlouho na to čekal," řekl a na tváři měl trochu zlomyslný pohled. 

 ,,Povím ti, proč jsem ti to neře­kl dříve," dodal a přitom se jí prudce zadíval do očí.

 ,,Ralph těžce onemocněl a já jsem nevěděl, jest­li vůbec přežije a jeho otec se navíc obával, že i když zůstane naživu, nebude už schopen zplodit potomky... Ale přežil a stejně tak přežilo... A ano, moje malá Dario, dostal jsem přesně to, po čem jsem toužil. Všechno," odsekl po chvíli a Daria mu jen věnovala pohled plný zlosti.

,,Jsou to moje peníze, moje dědictví. A všechen majetek co odkázal otec mně. A ty jsi mě o všechno při­pravil, i když na to nemáš právo!," křikla a Damon zrudl v obličeji a strhl ze sebe pokrývku z králičích kožek.

 Vstal a zůstat stát nahý vedle lůžka a potom zamířil k Darii a Cora ho z lůžka pozorovala.

 Dariu napadlo, že ji chce uhodit, ale zmýlila se, protože ještě nikdy ji neudeřil a takové věci by nedělal. Ale usmál se na ni, i když Daria věděla, že mu ve žhnoucích oči plane hněv a niko­li veselí.

,,Teď už jdi," řekl konečně a znovu se na ní podíval.

,,A jestli nebudeš poslouchat..tak si to s tebou vyřídím," dodal a na tváři se mu objevila zlost, ale Daria tam stála s odporem jako přibitá.

 ,,Dokonce už i tobě se podařilo urazit mě, což mě udivuje a tvoje matka tě při­praví na cestu do Colchesteru. Dostaneš několik vozů s výbavou jako příkladná nevěsta. Jsi dědičkou Reymerstonu, takže jsem k tobě byl hodně štědrý. Nerad bych vypadal jako skrblík a poskytl někomu záminku, aby pochyboval o mé náklonnosti k tobě. Nechci, aby se kdokoliv na cokoliv vyptával. Vyrazíš za tři týdny. Já za tebou samozřejmě přijedu na svatbu. Pokud budeš poslušnou nevěstou, možná s sebou vezmu i tvou mat­ku.. a ty mi na to nic neřekneš?," řekl a na tváři měl zlomyslný výraz.

 ,,Ne?," zeptal se a ona se na něj dívala jen pichlavým pohledem.

 ,,Pak tedy můžeš jít," řekl a ona chvíli na něj zírala a jeho tělo jí nahánělo strach, ale nedívala se na jeho tvář kterou tak nenáviděla a potom se otočila a odešla z komnaty.

,,Tak to raději skočím do té nejhlubší propasti z věže!," řekla ještě když se za ní zabouchli dveře a v hlavě měla jen jedinou myšlenku, která vytěsnila i všechny ostatní. A sice tu že se Ralph z Colchesteru stane jejím manželem.

Daria vrátila k matce a s pláčem jí vylíčila, jaké s ní má strýc plány.

 Matka ji objala a něžně pohladila, ale zároveň jí řekla, že jakékoliv manželství... dokonce i s Ralphem z Colchesteru je mnohem lepší než dál zůstat u strýce. Musí se s tím vyrovnat a jako pravá dá­ma se chovat důstojně a pokorně. 

Zachovat klidnou a vznešenou tvář.

A tím bylo vše vyřešeno.

 Daria však dvacetiletým Ralphem z Colchesteru z duše opovrhovala. Nenávidě­la jeho křivé hubené nohy a oplzlou mluvu a dobře si uvědomovala, co provedl Anně, které bylo teprve čtrnáct let. Vždyť byla ještě dítě ..vnadné, hezké a naivní.

 Nezasloužila si, aby si z ní Ralph udělal předmět svých zvrhlých choutek.

 Celý týden ji znásilňoval. Dvakrát denně a smál se a plácal onu nebohou dívku po rameni a tvrdil, že jí předvede, jak umí zacházet se svou ženou.

Po chvíli se Daria vrátila zpět do přítomnosti a zved­la hlavu k obloze. Sněhové vločky se z ní snášely k ze­mi, jedna rychleji než druhá, a usazovaly se na Drakovi, jeho mužích i jejím plášti jako bílá nadýchaná peřina. 

Když dopadly Darii na tvář, cítila, jak jí celým obliče­jem prostupuje jejich umrtvujíci chlad. Náhle Henrietta zakopla a odfrkla si. Daria ji poplácala po krku. Napad­lo ji, jestli jí Ralph po svatbě vůbec dovolí jezdit na ko­ni.

 Přemýšlela, jestli ji bude také dvakrát denně znásil­ňovat jako Annu.

Drake se k ní otočil a zavolal na ni, že už brzy dorazí do cisterciáckého opatství v Grainsworthu, kde přespí.

Po chvíli se museli seřadit za sebe, protože cesta ved­la mezi chladnými tvrdými skalisky a byla posetá bal­vany.

Právě na tomto úseku cesty je náhle přepadli lupiči. 

Velitel stráže Drake a tucet jeho mužů útok nečekali a vůbec se nezmohli na obranu, protože kvůli náročné cestě museli navzájem udržovat značné rozestupy. Je­jich koně se vyděšeně vzpínali a ržáli. Všechny muže pak jednoho po druhém sklátily k zemi šípy vystřelené zpoza balvanů a někteří členové Dariina doprovodu na sobě sice měli brnění, ale k ničemu jim nebylo, protože je zasypal takový příval šípů, že si alespoň některé z nich našly cestu k jejich krku nebo obličeji.

 Ostatní na sobě měli jen silné kožené vesty, které je neochránily, protože ti se skáceli k zemi jako první a nikdo z nich neměl se­bemenší naději proti nepříteli, který se skryl za skalami a střílel na ně pod ochranou hustého sněžení.

Jakmile se Daria vzpamatovala z počátečního šoku, strach ji přešel a  v hloubi duše byla přesvědčená, že ne­zemře...Ne dnes a ne kvůli šípu, který by jí proklály hruď. A útočníci vyšli ze svých skrýší, až když zabili všechny muže a naživu zůstala jen Daria a její služebná Ena.

 Teprve poté utichl všechen křik a vzduchem přestaly lé­tat šípy.

 Lupiči bujaře pokřikovali a radovali se z tak snadného vítězství a Daria mezi nimi ihned poznala je­jich vůdce který byl obrovský a smál se nejhlasitěji ze všech.

 Nařídil svým mužům, aby pobrali kořist a koně a prohledali všechny vozy.

Potom si sundal přilbu a Daria ještě nikdy nespatřila nikoho s tak rudými vlasy.