„Slyšely jste to tom vánočním cirkusu?“ zeptala se nás tiše Paige. Zrovna jsme měli výtvarní a všichni kreslili adventní věnec, který prý vyrobily druhačky při domácích činnostech. Abych řekla svůj názor, vypadalo to jako od dítěte ze školky, ale jestli se to učitelce líbí, nic namítat nebudu. „O jakém cirkuse?“ řekla Lucy a přestala se na chvíli věnovat svému veledílu na plátně.

  Chvíli bylo ticho, protože kolem nás procházela učitelka a souhlasně něco zamumlala směrem k Lucy. Žádná z nás nebyla vyloženě umělkyně, narozdíl od ostatních našich spolužaček, ale pár rovných čar a míchání barev jsme zvládaly. Když se učitelka vzdálila, Paige vytáhla z kapsy zmačkaný kus papíru a podala mi ho. Po rozbalení a srovnání, aby šlo vůbec něco přečíst, jsem užasle vydechla. „Páni," řekla jsem po prohlédnutí celého letáčku. „Přečti to nahlas, prosím,“ požádala mě Lucy, která se snažila věrohodně napodobit svíčku na plátně. Rychle jsem zvedla zvědavě hlavu, protože obyčejně by mi už dýchala za krk a snažila se zjistit sebemenší detaily. Místo toho se teď soustředila na svoji práci.

  „Cirkus Nivas Puella Vás zve na své speciální víkendové představení, které se bude konat v neděli 13.12. v 18:00 ve Starém parku. Všechny srdečně zveme a těšíme se na Vás," dočetla jsem a z děla hlavu. Obě moje kamarádky mě zvědavě poslouchaly, Lucy dokonce přestala i malovat. „Kolik stojí vstupenky?“ zeptala se Lucy a zvedla se, aby se podívala na letáček. „Prý osmnáct dolarů,“ povzdechla si Paige a udělala štětcem pár tahů, protože si všimla podezřívavého pohledu učitelky. „Tolik?“ vyjekla jsem tiše a smutně se podívala na papír v ruce. Opravdu na něm bylo napsáno vstupné za osmnáct dolarů.

  Do konce hodiny zbývalo pár minut, pak už jen dějepis a můžu jít domů. Už jsme ale nepromluvily o cirkusu ani slovo. Byly jsme zklamané z vysoké ceny vstupenek. Dodělávala jsem poslední tahy štětcem a přitom jedním okem pozorovala krajinu za oknem. Ten pohled mě nutil přemýšlet o všem možném. Venku svítilo slunce, a kvůli němu už skoro všude roztál sníh. Ale přesto tam nebylo více než deset stupňů nad nulou. Najednou jsem slyšela zvuk nedaleko od sebe a zaměřila se na učitelku, která otevírala okno. Dovnitř foukl studenější vítr a mně se zavlnily vlasy. Trochu jsem se otřásla zimou, jelikož jsem byla jen v tričku s ne tak dlouhými rukávy. Chtěla jsem se vrátit k malování, ale něco na adventním věnci bylo špatně. Vítr sfoukl svíčky, pomýšlela jsem si a myšlenka, která mi přišla na mysl, moji náladu posunula ještě hlouběji pod bod mrazu. Vše se tak rychle a snadno zkazí.