„Ty jsi byla včera na dalším rande s Joem a nezavolala jsi mi?“ Moje kamarádka zněla trochu ukřivděně. Takovou reakci jsem ale očekávala a tak mě to nepřekvapilo. „Promiň, zapomněla jsem,“ řekla jsem a raději jsem se zase začala věnovat angličtině. Pak máme dvouhodinovku tělocviku, takže se v šatnách Lucy bude na všechno určitě vyptávat.

  „A chodíte spolu?“ nedala pokoj a strčila mě do ramene koncem zvýrazňovače. Nevěděla jsem, jestli mám raději řešit včerejší rande s Joem nebo poslouchat paní Johnsonovou, jak vykládá o Hamletovi. „Ne, nechodíme,“ špitla jsem a snažila se zapisovat poznámky. Když si Lucy všimla mého pokusu o soustředění, jen s úsměvem zavrtěla hlavou a také se pustila do psaní. Jakoby však stejně říkala Jen počkej, já to z tebe dostanu do nejdrobnějších detailů.

  Zazvonilo na konec hodiny a já ve společnosti Lucy a Paige vyrazila ke skříňce. Žádala jsem kód a batoh vyměnila za tašku se cvičením úborem. „Prý si byla na dalším rande, je to pravda?“ zeptala se zvědavě Paige, když si Lucy odběhla na záchod upravit si vlasy. „Byla,“ přikývla jsem a napila se ledového čaje od Paige, „Pozval mě na oběd do McDonaldu,“ Jméno zmíněného fast-foodu jsem skoro s nechutí vyplivla. Vůbec to neprobíhalo tak, jak jsem si představovala, ale byl tam se mnou Joe. To byl jediný, ale obrovský důvod, proč tam zůstat.

  „Copak tady probíráte, dámy?“ ozvalo se za námi a já automaticky začala červenat. „Ahoj,“ pozdravila ho Paige a mě věnovala rošťácký úsměv. Hlavou mi lehce naznačila, ať se na něj otočím a pozdravím ho také. Když jsem se na Joeho podívala, srdce mi vynechalo pár úderů. V té mikině vypadal dokonale. Ale to on vypadá ve skoro všem, dodala jsem s úsměvem v duchu. „Ahoj, Joe,“ pozdravila jsem ho s lehce červenými tvářemi. Oni mi věnoval úsměv.

  „Nazdar, Joe!“ ozvala se Lucy, hned co vylezla z toalet. „Jdeme?“ otočila se na nás a my přikývly. „Tak si užijte tělocvik, dámy,“ rozloučil se s námi Joe a odešel za svojí klučičí partou, která na něj už netrpělivě čekala.

  Když jsme přišly do šatny, naše tělocvikářka tam už byla a neustále opakovala, že půjdeme běhat ven. „Paní učitelko, venku ale sněží,“ ozvala se jedna z mých spolužaček. Podívala jsem se do okna, které bylo hodně vysoko, ale i tak jsem si všimla, že venku poletují sněhové vločky. Tělocvikářka nespokojeně mlaskla a zavrtěla hlavou. „Ještě to není tak hrozné,“ řekla a zmizela z šatny. „To si dělá srandu?“ povzdechla si Lucy a ukázala na svůj tělocvik, „opravdu ta učitelka chce, abych běhala v šortkách a tílku, když sněží?“ Já a Paige jsme se zasmály a já děkovala sama sobě, že jsem si do tělocviku dva týdny dozadu narvala i dlouhé tepláky. Aspoň mi nezmrznou nohy.