Více jsem se zachumlala do svého béžového svetru a snažila se nějakým způsobem zahřát. I když ve škole topili, moje tělo bylo zvyklé na teplé podmínky Miami, a ne na zimu v Topece. Už od rána byla teplota v mínusu a já se už jen při myšlence na tu zimu otřásla.

  Po chvíli zazvonilo na konec hodiny a já hodila sešit a učebnici zeměpisu do batohu. Čekalo na mě volných 40 minut na oběd a rychlého opisu úkolů na další hodiny. S batohem na zádech jsem vyšla ze třídy a zamířila ke svojí skříňce. Zastavila mě ale ruka na mém rameni a dotyčný mě tak donutil se k němu otočit.

  „Ahoj, Leslie. Promiň, že jsem se ti včera neozval,“ začal na mě mluvit Joe a přitom se široce usmíval. Jeho úsměv byl okouzlující. „Co kdybych ti to dneska vynahradil a pozval tě někam?“ Jeho otázka mě doopravdy překvapila. Nadšeně jsem začala přikyvovat. Po chvilce mi ale došlo, že se možná chovám trochu jako dítě a tak jsem s tím přestala. „Jo, moc ráda,“ pípla jsem. „Tak fajn, já si tě po škole najdu. A mimochodem, moc pěkný svetr,“ Joe mi věnoval další ze svých zářivých úsměvů a odešel za svojí partou.

  Pohledem jsem přejela chodbu a střetla se s pohledem Wandy Silverbergové. Pokud by po mně někdo chtěl jméno té největší mrchy, kterou znám, byla by to bezpochyby právě Wanda. Jenom ona totiž dokázala rozvrátit základy kolektivu této školy a naprosto je zadupat do země. A to jen kvůli jedné noci s klukem.

  Svůj pohled jsem po chvíli zase sklopila k zemi a šla ke skříňce. V rychlosti jsem tam vyházela učebnice a k tašce s tělocvikem nastrkala batoh a vyrazila směr školní jídelna.

  Musela jsem mít srdíčka v očích, když jsem přicházela ke stolu, kde už byli moji přátelé, protože jinak bych si nedokázala vysvětlit, jak Lucy uhádla, co se mi právě stalo. „O můj bože, tebe někam pozval Joe!“ vykřikla ihned, když jsem položila tác s jídlem na stůl. Jakmile to dořekla, můj obličej chytl odstín rajčete. Nemusíš tak křičet, zaúpěla jsem v duchu a snažila se nějak uklidnit. Když jsem ty slova slyšela nahlas, moje srdce se rozbušilo jako bych právě uběhla maraton. „Jo,“ řekla jsem a radši se věnovala jídlu.

  Večer bude totální katastrofa, protože jak znám Lucy, bude chtít vědět všechny podrobnosti.