Když jsem ráno vystrčila jen nos ze dveří, ihned byly dveře zavřeny a já nesouhlasně vrtěla hlavou. „Tak tam nejdu,“ prohlásila jsem rozhodně, i když jsem v domě byla jediná. Schody byly namrzlé, přes noc musel napadnou nový sníh a venku bylo tak deset stupňů pod nulou. Rychle jsem zkontrolovala hodiny, jestli mám čas se převléknout do něčeho teplejšího a pádila do pokoje.

  Nakonec jsem z domu vyšla v roláku, chlupatém svetru a kabátu. Kolem krku mi visela šála, kterou jsem dostala minulý rok od babičky a na hlavě jsem měla naraženého kulicha. Musela jsem být kolemjdoucím lidem k smíchu, ale pro mě bylo hlavní, že jsem v teplu.

  Nikdy jsem nebyla šťastnější, když jsem vcházela do třídy literatury, kde už bylo příjemné teploučko a člověk tu mohl být bez toho, aby byl nabalený jako kdyby mířil na Antarktidu.

  Scházelo pár minut, než začalo vyučování a já seděla Mezi Lucy a Paige, které se o něčem dožadovaly. Moc jsem je neposlouchala, v hlavě mi vířilo několik myšlenek a zároveň jsem se snažila neusnout. To svoje ponocování kvůli přemýšlení nad mnohdy zbytečnými věcmi bych měla alespoň omezit.

  „Tak co včerejšek?“ zeptala se Lucy a strčila do mě loktem. Já, skoro v polospánku, jsem se jí lekla a tiše vyjekla. „Co? Nic se nestalo,“ zamručela jsem rozespale a promnula si oči. „Nic? Byla jsi na rande s Joem, tak neříkej, že se nic nestalo,“ zavrtěla hlavou Lucy a se smíchem na mě mrkla. „Opravdu se nic nestalo, Joe mě pozval na jejich basketbalový zápas, to je všechno,“ odpověděla jsem jednoduše a přesunula se na svoje místo, protože začalo zvonit na začátek hodiny. Lucy byla mírně zaražená mojí odpovědí a Paige vypadala, že o něčem přemýšlí.

  „Dobré ráno, studenti,“ vpadla dovnitř učitelka Kochová a stoupla si za katedru, „Ještě, než si všichni sedněte a začnete si mezi sebou povídat, požádám vás o malou laskavost,“ I když nás o něco poprosila, její hlas byl přísný a pohledem propaloval celou třídu. Odněkud vytáhla igelitový pytlík a dala ho na katedru. „Každý z vás napíše své jméno a příjmení na papírek a hodí ho do tohoto sáčku,“ vysvětlila a začala něco škrábat na tabuli.

  Nikdo z nás na nic nečekal a raději jsme poslušně napsali svoje jména na papírky, které pak skončily v pytlíku. Rychle jsem přejela očima tabuli a vše mi došlo. „Takže, doufám, že jste tam hodili všichni svá jména, nyní budu losovat náhodné dvojice,“ vzala sáček a sáhla dovnitř. „Bude se jednat o práci na zadaná témata. Na výběr máte z těch, které se nacházejí na tabuli,“ řekla a vytáhla první dvě jména. „První dvojice bude slečna Levinová a pan Maker,“ přečetla učitelka první dvě jména a papírky odložila na stanu. Všimla jsem si Lucy, která pokukovala po Philovi. Doufala jsem, že jí ten kluk alespoň pomůže a že to Lucy nebude muset dělat sama.

  Učitelka Kochová chvíli vyjmenovávala další jména. Nedávala jsem moc pozor, dokud jsem neuslyšela své příjmení. „Další budou slečna Perkinsová a pan Reinhart,“ řekla a věnovala se další dvojici. Rychle jsem se podívala na Mikea, se kterým jsem měla pracovat. On se na mě díval taky a když si všiml mého pohledu, usmál se a pusou naznačil, že téma vybereme do hodině. Mojí odpovědí bylo lehké přikývnutí hlavou.

  „A jako poslední dvojice je slečna Turnerová a pan Howser,“ vyslovila učitelka poslední dvě jména a pak nás vyzvala, abychom si témata opsali. Během psaní jsem posmutněla. Trochu jsem doufala, že budu s Joem já, ale místo mě s ním bude trávit odpoledne Paige. Záviděla jsem jí. Na jejím místě jsem měla být já, pomyslela jsem si, ale pak jsem zatřásla hlavou. V tichosti jsem vše z tabule opsala a čekala, jak bude hodina probíhat dál.