Z pohledu paní Rogersové

Už je to skoro měsíc co malou Amy umístili do kojeneckého ústavu u nás ve městě. Zatím jí nikdo neadoptoval. Den co den jsem přemýšlela nad tím, že bych jí vzala k sobě, přece jenom její rodiče sem znala a zkušenosti s dětmi už nějaké mám.

Usmála sem se a odložila knihu na stoleček, v hlavě se mi právě točí tolik myšlenek že bych stejnak zapletitý příběh románu pořádně nevnímala.

Zhasla jsem malou béžovou lampičku, která do teď vrhala světlo na zeď plnou  fotek malých dětí, byla mezi nimi i Amy a její malý tatínek. Své unavené tělo sem zachumlala do peřiny, zavřela oči a přemýšlela.  Po hodině převalování se v posteli a hledání pohodlné pozice jsem se rozhodla že zažádám o adopci malé Amy, ale to začnu těšit až zítra. S klidným svědomím sem začala upadat do další krásné noci plné snů.

***
Mezitím v temnotě

,,Pane-" vystrašeně polkl a zadíval se na špičky svých bot. " -to dítě přežilo." promluvil tiše mladý muž s kaštanovými vlasy, snažil se o pevný hlas, ale tato špatná zpráva nešla říct v klidu, kort někomu jako je ON.

,, Cože?! Měl si za úkol ho zabít i s tou jejich prašivou rodinou! Jsem rozzuřený a ty neschopný!" Třel  zuby o sebe a nehty zakrýval do stolu, který mu byl právě oporou.

,,Pa-pane, oba dva jsou mrtví. Já... Já nevěděl že dítě je už na světě." Přiznal a pohlédl na svého rozzuřeného pána, šel z něj strach. Přerývavě dýchal a nehty se mu zakrývaly do tmavého stolu.  Bylo ticho a bál se o svůj život. ,,Je to holčička, má rudé vlasy." Dodal a už se chystal odejít.

,,Kde je?" Řekl  už mírněji a v hlavě si začal do kupy dávat cenné informace.

,,Je v kojeneckém ústavu, v Ohaju."  Smutně se usmál. Nechtěl přeci jenom, aby tak krásná holčička trpěla za to kde a komu se narodila.

Musel  pro ní, nesměla padnout do rukou nepřátel, to by ho zničilo. Uchopil cíp pláště zamumlal pár slov a během chvíle  se přemístil.

***

Pokojem se prohnala černá osoba rychlostí blesku. Že dveří vystoupila mladá žena, než však stihla spatřit onu osobu zablesklo se a ona upadla do mrákot. Svezla se po stěně a hlavu svěsila dolů, ale stále dýchala  a srdce jí tlouklo.

Světla praskala, zvuky  doprovázející krok co krok osoby v černém se blížily k postýlce brečící dívky ze které vyzařovalo víc a víc černé magie, všude okolo bylo poměrně chladno.

Bílé studené ruce se blížily k malé dívce která kolem sebe kopala. Může kopla do ruky, jen sykl a uchopil dítě do sevření.

,, Konečně se setkáváme" promluvil hlubokým hlasem a sejmul svou kápi. Odhalil tím černé vlasy a pronikavé modré oči, jizva přez druhé oko, které mělo vcelku zašedlou barvu, ale i přez místo kde měly být vlasy , podtrhovala už tak děsivý vzhled temného pána.

Zahalil dítě do černého kusu látky, kdy vykukovaly pouze rudé vlásky, nazlsadil kápi a tak jak se objevil tak rychle i zmizel.

***

Čajík 💖😂🍵

Lidičky omlouvám se že tak strašně moc dlouho nevyšla žádná kapitola😞 Nemohla jsem najít slova abych vyjádřila tento děj a ještě k tomu mám moc školy😐😞  Mojí starostí nejsou jen absoluventky ale také rozsáhlý projekt a přijímačky 😶😒

A proto kapitoly nevycházely a tak často vycházet nebudou 😫😵

Doufám že se vám kapitola líbila a chápete mě 😥💖

Nezapomeňte na mě 😵

Vaše učící se Gryffýý 💖😵