Právě teď mi došlo že jsem nezmínila jméno malé rebelky, jakožto i hlavní hrdinky 😓. Právě teď to napravím, naše malinká hyperaktivní princezna se jmenuje Amy [Ejmi] 😊... Omlouvám se a přeji krásné čtení😊

,,Ale já nikam nechci!" zaskuhrala Isabel žena která se již rok nachází v pozici ustarané mamky.

,,Ale Isabel, vždyť jedeme pryč jen na půl dne!!" byla strašně náladová a hlavně starostlivá. Měly jsme jet mimo město a koupit novou postýlku, protože malinká Amy jí celou proskákala až se zlomily dřevěné nožky a rám byl u sebe držel silou vůle.

,,Nojo, ale je to poprvé co jí někdo hlídá a já mám strach." se smutným výrazem sklopila hlavu až jí její husté, hnědé vlasy spadaly do obličeje.

,,Neboj se, paní Rogersová je zkušená a navíc, já jí znám osobně. Hlídala mě když mi bylo osm." při myšlence na byt obrácený na ruby, bunkru proti invazi mimozemšťanů a paní R. omotanou toaleťákem předstírající mumii mě rozesmála a já se začal smát na celé auto.

,,A nijak mě to nepoznamenalo! "vysoukal jsem s obtížemi mezi hlasitým smíchem.

,,No to bych netvrdila" řekla a začala se smát se mnou.

Po hodině nekonečného smíchu, když už ani jeden z nás nedokázal popadnout dech autem zavládlo ticho, ale i tak párkrát byl ode mně nebo od mé drahé polovičky slyšet přidušený smích. Podívala se na mně a sladce se usmála.

,,Miluju tě"

,,Já tebe víc" prohodil jsem a políbil jí.

,,Můžeme jet?" zeptala se a já nastartoval auto.

***

,, ...Butt I, I, I, I ,I can't stop. No I, I, I, I, I can't stop ... " Celým autem zněla písnička Closer z rádia doprovázena naším něco jako zpěvem. Jo sice nám bude třicet, ale to neznamená, že se nemůžeme bavit. Smích a písnička naplňovala celé auto.

,,...But the tattoo on your shoulder ..."

Jeli jsme už domů a byla už docela tma. Postýlka naložená v kufru stále drncala a mi se těšili domů za malou. Bylo krásně a nebe bylo plné hvězd. Pořád jsme se smáli a zpívali. Byl to krásný odpočinkový večer, i když jsme čekali spíše stres a kolonu. Byl to pravý opak na silnici sem tam projelo auto či nákladní vůz. Prostě krása!

Z myšlenek mě vytrhlo zarachocení a najednou auto přestalo reagovat na příkazy volantu a brzd. Začalo kličkovat po silnici z levého do pravého pruhu a zase zpět. Tohle není náhoda!

,, Co se to děje??" vykřikla Isabel vyděšeně. Upírala na mě uslzený pohled a já věděl že je konec když se k nám začala přibližovat dvě světla, která částečně oslepovala.

,,Miluju tě!!" vykřikl sem ještě než naše auto narazilo do kamionu...

***

Taaak 😁 další kapitola je na světě 😊 Docela smutná kapitola 😞 Je mi jich líto 😭😞 Sice to moc psát nešlo ( mám na prstu dlahu 😒 prostě sem šikovná 👏😂😒) ale snažila sem se i když je kratší :/ ... Během zítřka se sem pokusím hodit další kapitolu, ten prst docela dost bolí 😞😅 A možná se dočkáte i dneska 😊

S láskou Grifýý 😍😊