Emiko se klepala vedle mě a nevěřícně zírala do bazénu. Teď bude nejlepší si zachránit krk. Polkla jsem a začala hledat okolo bazénu. Prošla jsem snad všechny skulinky, záhyby a možná místa kam by mohlo něco zapadnout, nebo kam by vrah mohl něco schovat. Něco tu být musí. Couvla jsem a o něco zakopla. Vyjekla jsem a čekala jsem na tvrdou ránu. Nic. Nic, ale nepřišlo. Otevřela jsem oči a koukala na Keie. „Keii?" usmál se na mě a pomohl mi na nohy. „Ale ale! Anděl spadl z nebe!" usmál se. Vážně Kei? Vážně? Balící hlášky? Ušklíbla jsem se „Nepoznáš rozdíl mezi andělem a bohyní?" Otočila jsem se a hleděla si svého e-booku. I když bych moc ráda viděla jeho reakci tak nemůžu. Jde tu o životy. Ale především o ten můj. Tak copak nám tu Monokuma píše?

„Vražda druhá, Kuma Dakuri. Celkové zastavení funkcí organismu bylo ve 3:36 ráno. Smrt byla způsobena rozstřílením páteře a následným vykrvácením. Smrt byla způsobena neuposlechnutím pravidel." Dočetla jsem. Porušení pravidel. Myslí tím pravidlo číslo 2? Rozklikla jsem školní řád.

ŠKOLNÍ ŘÁD

1 Zákaz ničení majetku školy

2 Zákaz vstupu do bazénu po večerce

3 Zákaz vstupu do tělocvičny A po večerce

4 Zákaz užívání alkoholických nápojů na kampusu školy

5 Zákaz užívání návykových látek na kampusu školy

<6 Zákaz odcizení majetku školy na více jak 24h, pro vlastní účely.>

7 Student je povinen poslouchat autority jako jsou učitelé, ředitel a ostatní zaměstnanci akademie

8 Student si nesmí vyměnit s jiným spolužákem vyměnit svůj e-book

9 Toto pravidlo bylo smazáno

10 Toto pravidlo bylo smazáno

11 Toto pravidlo bylo smazáno

12 Toto pravidlo bylo smazáno

13 Student nesmí opustit kampus změněn dovětek

Porušení pravidel znamená trest, tedy smrt.

Nové pravidlo! Pravidlo číslo šest. Odcizení majetku školy? Kdo by to dělal? Ale to znamená že můžeme vzít cokoliv a do 24 hodin to navrátit. Byla jsem ponořená v myšlenkách a ignorovala moje spolužáky. Přemýšlela jsem.

„NIKO!" Fiolovláska se prudce otočila. Spatřila hokejistu jak na ní mluví od druhého konce bazénu. Přišla k němu klidným krokem. „Co je?" odbyla ho dvěma slovy. Kei odstrčil lehátko a nakonec dlaždici pod ním. „Všiml jsem si že ta dlaždice je nějaká divná. Chci se na to podívat s tebou." pronesl a s odfouknutím vyprostil dlaždici z jejího místa. „Pro velkého režiséra!" Vykřikla herečka a nevěřícně koukala na rozbitý saxofon. Celý byl zašpiněný od prachu, lepidla na obklady a ještě byl opráskaný, jako by byl terčem na střelnici. „Vytáhni ho!" Vykřikla Niko. Kei jí splnil přání a oba se koukali na poškozený saxofon. Niko se podívala znovu do svého e-booku a znovu na hrůzu do růžové vody bazénu. Slova, která mladá herečka četla se jí přehrávala v hlavě. „Vypadá jako terč na střelnici- to je ono" mumlala si pro sebe. Hokejista po ní nechápavě koukal. „Podívej" ukázala mu svůj e-book. „Rozstřílení" ukázala na větu. „Ten saxofon musela mít u sebe, když šla plavat což nedává smysl. Ale jak by jinak ten saxofon mohl být takhle poškozený." Malá postava se zjevila vedle fialo-vlásky. Utřela si slzy a zděsila se s pohledem na saxofon. „Pro boha! Co to je?" Vyjeveně se koukala a nemohla uvěřit, že jediná vzpomínka kterou mohla mít na hudebnici byla v tak hrozném stavu. Vzala si od herečky saxofon a pevně ho stiskla. „Kuma by nikdy, říkám nikdy, nenechala Benjamina v takovémto stavu." Vysoký mladík se zarazil. „Kdo je Benjamin?" Otaku se ušklíbla a ukázala na saxofon, který tolikrát slyšela na jejich půlnočních schůzkách. Líbila se jí hudba, kterou si stále přehrávala v hlavě. Ta hudba, kterou jí hrála ona. „Pomstím ji." pronesla dívka spíše k Benjaminovi než k páru. Zvedla zrak a koukala na Keiho a Niko. „Řeknu ostatním co jsme našli a zjistím co oni objevili. Niko se na dívku usmála. Ironicky obě dvě byli ještě v pyžamu ale ani jedné to nevadilo. Herečce se líbila tahle nová kurážná stránka otaku a nabídla jí připojení v její pátrací partě.