Třásla jsem se. Byl mrtvý! On byl mrtví! Stalo se to tak rychle. Cítila jsem na rameni dlaň. Otočila jsem se a podívala se na jejího vlastníka. „Kei?" Hokejista mi nabídl objetí. Přijala jsem. Po chvíli jsme se všichni přesunuli do výtahu, který nás vyvezl do prvního patra. Kei mě chytil za ruku. Zmateně jsem se podívala na jeho rudý obličej. „Umm" zaznělo ode mne zleva. Odtrhla jsem se od Keie a podívala se na menšího mladíka. „Potřebuju s tebou mluvit." řekl kadeřník a poslal Keiimu ošklivý pohled. Přikývla jsem a pustila hokejistu. „O čem jsi chtěl mluvit?" zeptala jsem se. „Jen to, že se mi nelíbí jak si tě přivlastňuje ten-" zašklebil se. Koukala jsem na něj velmi zmateně. „Přivlastňuje? Nikdo si mě nepřivlastňuje." Kyoshi se na mě upřeně díval. „Jen abys pak nelitovala." Začal znov, ale tentokrát žádný upřený pohled. Jen nepřítomné zírání do země a pak odešel bez jakéhokoliv dalšího slova. To bylo divné!

„Notak! Pojď" znělo chodbmi opuštěné školy. Postupně se studenti otřásli a začali se zaobírat zse svými věcmi. Hanami a Meito byli v kuchyni a pokoušeli – tedy Hanami věděla co dělá, to spíše Meito se snažil dělat že něco dělá – udělat večeři. „Ještě kousek!" otevřela nadšeně dveře Emiko. Před ní se rozsvítila jídelna a za ní se po chvíli objevila značně unavená Kuma. „Emi" začala červenovláska. Emiko však jí tahala do jídelny i přes hudebničiny protesty. „Musíš jíst" usmála se na ní povzbudivě. Krátkou pauzu vystřídalo rychlé štěbetání. „Dobrý večer dámy." zjevil se otrávený právník. „Vypadáš hrozně" utrousila saxofonistka. „To jen díky němu." Poukázal ke dveřím kde se na ně šklebil komik. „Víš proč právník-" začak Manukena. „MLČ UŽ!" rozkřikl se na něj právník. „Otravuješ s tím celou dobu." Makukena zaplul zkroušeně na své místo. „S tebou není žádná prdel!" založil si ruce a trucoval jako malé dítě. „Kde jsou ostatní?" změnil právník téma. „Nevím." řekli dívky najednou. Skřípot dveří je upozornil na nově příchozí Harue. Beze slov, jen s přikývnutím zasedla ke stolu. Atmosféra u stolu byla až moc hustá. Nikdo najednou nic neříkal. Všichni vyčkávali na zbytek studentů. Po pár minutách se stůl v jídelně pomalu plnil. Jídlo bylo na stole a všichni studenti byli u stolu. Tedy až na jednu poslední ze studentek. Anoma byla v nedohlednu. „Nechce se mi už čekat, mám hlad" oznámil Sora a začal si nandavat na talíř. „Kde máte základy slušného vychování" utrousil Giichi. „Já nebudu jíst dokud tu nebude slečna Niko" prohlásil Kouta nadšeně. „Já mám taky hlad" začal si Kei nandavat na talíř připravené jídlo. Asuga, Kuma a Emiko se připojili a začali jíst taktéž. Bylo to už dobrých pět minut a postupně začala jíst celá jídelna, kromě přesvědčeného Kouty.

Tahle židle mě zabije! To je tak nepohodlný! Jsem v knihovně pro boží rány! Mají tu být pohodlné židle! Ale je to Monokuma kdo to tu vede, tak bych se neměla tak divit. Jsou tu stále věci, kterým moc nerozumím, ale doufám, že mi to tyhle knihy vysvětlí. Četla jsem dlouho. Jak dlouho to bylo? Už hodinu? Možná dvě? „NIKO!" vylekala jsem se. Skoro jsem spadla ze židle! Otočila jsem se na troubu co mě vyrušil. Oh to je Kei. „Copak?" zeptala jsem se. Kei mi ukázal misku se salátem a talíř s křupavým chlebem. „Nebyla jsi na večeři a když jsem tě tu pak našel tak jsem ti zaběhl pro zbytek." Položil přede mne misku s talířem a z kapsy vytáhnou vidličku. „Děkuji, ale nemám hlad" snažila jsem se znít mile. „Musíš předci jíst." oponoval mi. „Vydržela jsem i horší diety" pronesla jsem a zabořila nos do knihy. Odpověď bude blízko já to vím. „Ale Niko" vyrval mi knihu z rukou. Ugh! Žalud jeden! „Dej mi tu knihu." přikázala jsem. „Ne dokud se nenajíš." zamračil se. Já na to protočila oči a vzala jsem do ruky vydličku. Mezitím co jsem jedla se koukal na knihu. „Fantasy světy? Netušil jsem že bys četla něco takového." ušklíbnul se „analogová věda o fůzní-" zakoktal se nad názvem další knihy na stole. „Niko co přesně tady děláš?" zeptal se. Polkla jsem chléb a pokusila se mu co nejlépe odpovědět. „Snažím se přijít na to" začala jsem šeptat „co je Monokuma zač a pokud pochopím základy inženýrství" ukázala jsem vidličkou na další knihu. „mohla bych mít šanci ho zneškodnit, aby už nikoho nezabil." Pronesla jsem. Kei vyvylil oči. „Nejen že jsi úžasná herečka, ale i génius!" Položil knihu na stůl. Hned co jsem dojedla mi vzal nádobí a odnesl ho do kuchyně. Tak kde jsem skončila? Ah tady! Seznam paralelních a vymyšlených světů! To bude ono cítím to v kostech-co to. Strana 250, strana 253. Vytrhl stránku! Monokumo já tě zabiju!

Niko a Kei se pak bavili v knihovně až do ohlášení večerky. Když ale Kei doprovázel herečku do jejího pokoje mohl si povšimnout něčeho zvláštního. Možná to byla jen jeho představivost. Nebo opravdu čevenovláska zmizela v pokoji otaku.