„Lepší nějaké stopy než řádné že?" řekla Hanami. Tohle nás, ale nikam nevede. Stopa má, ale někam vést. Kei je ze hry, někdo ukradl naše kufříky a vymazal z nich naše jména, máme tu stopu z Kazuho pokoje, která je nesmyslná. Hezky se to zamotalo. . „Co našli všichni ostatní v jeho tělocvičně, kde trénoval?" zeptala jsem se. „To je ono!" vyjekla Emiko. „Podívejte." vytáhla dlouhý kus papíru a začala číst. „Pět hodin ráno vstup student číslo 6, Odchod v šest hodin,ten samý den tu je vstup studenta číslo šest v sedm hodin večer a odchod chvíli po osmé. Další den tu je záznam od tří hodin do čtyř a ten samý den v osm večer až do devíti. Další den je tu jeden záznam v sedm večer až do odchodu chvíli před devátou." Shoda na papíře byla dokonalou nadějí pro nás všechny. Tím pádem vynechal cvičení včera. „Vy si pamatujete svoje čísla?" Podivil se komik. „Koukni" ukázal jsem mu svůj tablet a rozklikla jsem svůj profil studenta. Ukázal se mi celý seznam třídy. Makunena ze sebe vydal udivené „oooo" a nechal to být. „Tím jsme tedy zjistili, že Kazu měl pravidelné tréninky. Nic víc." poznamenala Hanami. „Právě! Proč by ale vynechal jeden trénink.„Nemohla to být-" začal pomalu Maro. „Nemohla to být sebevražda?" zeptal se. Pokud by to byla sebevražda, co by se stalo? Je možné, že by se Kazu zabil? Byl plný života a nebyl ani v depresi. Udržoval si dobrou náladu. Mohl by opravdu spáchat sebevraždu? Vysvětlovalo by to proč by bylo tak málo stop. Moment! Měl ještě bodnou ránu na zádech! „Vysvětlovalo by to i to co psal Monokuma." Pokračoval jogín. „Smrt ve tři ráno. Vykrvácení." dodal. „Dávalo by to smysl." souhlasil modrovlásek. „Nemožné."oponoval právník. „Slečna Niko objevila důležitou stopu. Mladý pan Kazu měl ještě jednu bodnou ránu na zádech." Přesně tak. To vylučuje možnost sebevraždy. „Navíc úhel kuchyňského nože, který byl vražednou zbraní byl čepelí uchopitelný. Nebyl příčný. To vylučuje možnost sebevraždy." Jogín se zatřásl. Začíná být neklidný. To není jako on. Pamatuji si ho jako velmi vyrovnaného. „U velkého.." začal z těžka oddychovat Maro. „Budhy" řekl. Všichni, i já jsme se na něj koukli. Co se děje? „Potřebuji se hydratovat." Oznámil a vytáhl ze své zatočené karimatky malou úzkou flašku. Vyšrouboval víčko a napil se. Zděsila jsem se když otevřel oči. Tak klidný. Co tak najednou? Myslela jsem si že jen já dokážu měnit emoce tak rychle. Vydechl a kývnul „Dobře, můžeme pokračovat moje vlny jsou zase v rovnováze." Co to zase mele? Už je zase ve svém světě. „Můžeme si to prosím shrnout? Můj mozek pomalu nepobírá." Zašklebil se komik. Tvůj mozek nepobírá celou dobu co jsme tu. I přesto jsem mu to začala vysvětlovat. „Ve tři hodiny ráno byl Kazu zabit, protože byl v kuchyni. Co víme tak chodil na tréninky každý den. Vedl si o tom záznam. Poznámka na druhé straně papírku bylo napsáno z. +2. Soudím, že proto byl vzhůru tak brzy. Chtěl dohnat dvě hodiny, které den předtím zameškal. V kuchyni se stalo něco, co zatím nevíme a skončilo to jeho vraždou." Pronesla jsem. Tak a jsme na úplném konci. Víc toho nevíme. Opravdu tu všichni zemřeme. „Kdo mohl vybrousit ty kufříky?" Zeptal se Manukena. Počkat. Opravdu řekl něco co dávalo smysl? „Kontrolovali jste někdo vaše kufříky mezi tím co jsme je dostali a vraždou?" optal se rychle právník. „Kdo by byl tak stupidní aby si kontroloval kufříky?" vyprsknul Maro. Co to s ním zase je!? „Maro? Jsi v pořádku? Ty a Kazu jste nebyli moc blízcí. Že by jsi byl tak podrážděný z jeho smrti?" Zeptala se Kuma. „Já?" optal se. Maro opravdu něco skrýváš ven s tím. „Přestaňte zírat!" Vykřiknul. Co to s ním je? Urychleně vytáhl svou flašku a celý její obsah do sebe vyklopil. „Spáchal sebevraždu." řekl. To jsme už řešili! „Nikdo si nekontroloval kufříky. Jsme v háji tak jako tak!" zrychloval a těkal mezi námi pohledem. „Co to plácáš?" Zděsila se Hanami. „Začínáš být nestabilní" informovala zubařka. Točí se mi hlava. Moc lidí tu přes sebe křičí. „DOST!" vyjekl Maro. Místnost byla tišší než, když jsem kdysi jednoho z mých manažerů nazvala oslem. Snažil se znovu napít, ale flašku už měl prázdnou. „Ne, ne, ne" Maro, unavuje mě tvoje nestabilní povaha. Zakřičel a hodil flašku po Keim. Ten se vyhnul a Maro praštil do lavice před ním. Úplně se zbláznil. „Zabil jsi ho?" Zeptala jsem se. Proč jsem to vyslovila nahlas? „Já?" podíval se na mě a propaloval mě pohledem. „Máš důkaz, že jsem to byl? Nemáš!" křičel. „Maro, uklidni se! Tvoje bláznění mi jen říká, že se něco stalo. Něco vážného třeba jako vražda!" řekla jsem ledově klidná. Dýchej Niko. Hlídej si své emoce. „Nic se nepotvrdilo, nic nevíte, nic jste neviděli." Z klidného Mara na úplného psychopata. „Co jsme neviděli?" Vyslovila jsem zděšeně. „Neviděli jste mě!" praštil znovu do lavice. „Ty piješ?" zeptal se najednou zmateně Kei. V ruce držel flašku kterou po něm Kei hodil a znovu a znovu k ní přičichával. „Mohu?" vzala si tu flašku Hanami. „Oj! To není voda, ale vodka." konstatovala. „Ticho!" skočil po Hanami velmi rozzuřený Maro. Kei a Giichi ho drželi od Hanami pryč. „Nic nevíte." zopakoval poraženě. „Maro, jako jogín-" začala jsem. „Nejsem." zaskočil mě. „Nejsem ultimátní jogín. Můj bratr byl na tyhle věci s vlnama a Budhou a nejedl maso a co já vím." Jsem to já nebo začal brečet? „Byla mu zjištěná rakovina a žádal mě abych šel sem místo něj. Nejsem on. Jsem troska! Bez alkoholu nedokážu žít. Zemřel a je to moje vina! Kdybych tehdy neprochlastal ty peníze!" Padnul na kolena a brečel. „Nechtěl jsem aby mě takhle někdo viděl!" křičel hystericky do země. „Kazu mě načapal, když jsem odhalil sklad s alkoholem." On se... „Třeba by mi to bratr odpustil, když vás nechám vyhrát."praštil do země. On se přiznal! „No tak tohle bylo to nejtrapnější přiznání, které tu mohlo proběhnout. Ale hlavně to nebyla zábava. Ale nyní přistupme k hlasování. Vyberete správnou osobu nebo ne? Nezapomeňte, že nevolení je tresáno. Volba je na vás! Upupupu." Vyskočil předemnou tablet s obličeji mých spolužáků. Bez váhání jsem klikla na Mara. Tedy na jeho bratra. Bylo vůbec správné mu hned takhle věřit? „Dun dun dun!" Kříčel Monokuma. „Představuji vám dnešního vraha a toho koho jste zvolili! Ichigo Sota! Skoro ultimátní alkoholik. Upupupu!"

Ze stropu se spustili obrovské kleště na řetězu a odtáhly Ichiga pryč. Za Monokumou byla obrazovka, na které se živě přenášela Ichigova smrt. Chlapec byl pohozen na nemocniční lůžko a Monokuma, převlečený za zdravotní sestru přinesl obrovskou jehlu. Snažil se Ichiga probodnout, ale on utekl z lůžka. Celý zadýchaný vyběhl chlapec z nemocnice, jen aby viděl že vtrhl do prosklené místnosti, která se plnila vodou. Sklo mu nešlo prokopnout. Volal. Křičel. Plakal. Nakonec mu vše bylo marné. Pomalu ale jistě se krychle naplnila vodou a docházel mu drahocenný kyslík. A s pohledem upřeným do kamery vydal poslední dech. S beznadějí v očích a nulovým pohybem se záběrem na jeho mrtvé tělo se přenost přerušil. Maro Sota. Tedy jeho bratr Ichigo Sota byl mrtvý.