Další ráno probíhalo velmi dobře. Všichni společně snídali, bavili se, smáli se a jeden z nich přímo zářil. „Vypadáš jak sluníčko." Pronesla Emiko. Kei na to jen kývnul a dál zasněně koukal na svůj talíř s vajíčkem, který ochotně připravila Hanami. „Nebaví mě tvůj stupidní výraz! Je to jako by ti někdo vymyl mozek." utrousil lukostřelec. „Závidíš?" oplatil mu Kei.

Je tak šťastný. Co se stalo? Byla jsem to já? Haha, ne to je směšné. Mluvíme o Kei Tosagim! Ten který nikdy nepodlehnul lásce. Bylo to všude v magazínech ihned potom co Shiweyští vlci vyhráli cenu za nejlepší mladé sportovce roku.

Den ubíhal pro většinu studentů pomalu. Sora a Giichi se sešli sepisovali spolu nový příběh, který napadl Soru. Itsuki, Hanami a Kyoshi trávili čas v kuchyni, kde si povídali a později vařili pro všechny oběd. Kuma a Emiko se přátelily v hudebně, kde Kuma hrála znělky z anime. Maro šel dělat své cviky. Harue, Asuga, Manukena a Kazu byli zavlečeni na film, který vybíral Kouta. Samozřejmě Kouta vybral film detektivka Kanzaki, kde hrála Niko. Kouta jako vždy nezklamal a při každé scéně, kde se Niko objevila odříkával scénář s ní. A nakonec Kei a Niko si povídali v knihovně. Po obědě, když se většina studentů sebrala, aby si hleděli svého se dva studenti dostali do potyčky. „Jsi naprosto tupej?!" křičel vyšší. „Podívej se do zrcadla!" vyjekl druhý a vyhnul se ráně. „Já tě zabiju!" vyjekl první. „Ne, když já zabiju první tebe!" bránil se druhý. „Co máš vlastně za problém!?" křičel zelenooký. „Co máš-" než by stihla padnout další rána nebo další urážka byli od sebe odtrženi. „Co to do vás vjelo?" Zeptala se zděšeně Hanami. „Prve bageta teď se pohádáte pro bůh ví co?" odsekla herečka. Co, ale nikdo neviděl a neslyšel byla jejich tichá konverzace u jídla. Niko popadla Keie a odtáhla ho pryč z jídelny. Když byli na chodbě zeptala se herečka.

„Co se to mezi vámi stalo?" Zeptala jsem se ho. „Nic" kouknul do země. Něco mi tu nesedí. Co mi to tajíš? „Kei..." pronesla jsem tiše. „Víš Niko" začal ale hned se odmlčel. Chytil mě za ruku. Kei. Co děláš? „já jsem ti chtěl-" než by to stihl říct tak jsme slyšeli Kouty pronikavý hlas. „Niko!" Protočila jsem oči. Otrava jeden.

Hanami uklidnila situaci s Kazu v jídelně. Tedy vyřešila to tím že ho přišpendlila k zemi a znehybnila ho. Kuma se zeptala „Jak jsi to-?" Hanami jí odpověděla dřív než by mohla otázku dokončit. „Jako servírka jsem se v hospodě co vlastnil můj tatínek musela vypořádávat s ožralími zákazníky dvakrát větší než já." Projela jí husina. Tyto vzpomínky nebyli nejpříjemnější. Být svlékána pohledem ožralými tlučhuby dvakrát většími a staršími než mladá dívka nebylo to nejlepší na co myslet. Už od malička vypomáhala v hospodě a práce jí bavila. Až na tu část, kdy přišel večer. Prvních pár úsvitů co pracovala dlouho do noci proplakala. Znechucená a ve strachu se vůbec ukázat na snídani. Ale vše se zlepšilo s kurzy sebeobrany. Hanami byla sebevědomější a silnější než si sama uvědomovala. A ač tyto vzpomínky byli otřesné udělali jí jen silnější. Hanami zatřepala hlavou a pustila Kazu. „Prosím příště používej k argumentům hlavu a ne pěsti" dodala a odešla. Kuma přikývla a zbytek studentů se vydal svou cestou.

Kei. Prosím! Já tě žádám! Pustil ho a on se svalil na zem. „J-" zakašlal se. „J-jsi ší-"rozkašlal se opět. „šílený?!" Kei se před ním napřímil. „Neotravuj jí! Je dost vidět že jí děsíš svým chováním! Odejdi. Hned!" Kouta rychle utíkal za roh a nejspíše do svého pokoje. Chvěla jsem se. „Niko" otočil se na mě. „Jsi v pořádku?" udělal ke mně jeden nejistý krok. Možná bych mohla.

Herečka se rozbrečela a vpadla mu do náručí. Hokejista jí objal a snažil se jí utěšit. Šeptal jí slova útěchy. Hladil jí po zádech, užíval si ten moment a cítil její sladký parfém. Když dívka povolila stisk tak ji pustil. „Vše už je v pořádku." Konejšil. „Já vím, když ono je strašně náročné-"znovu se jí spustili potoky slz. Kei jí znovu chytil a zůstal mlčet. Nikdy by si nepomyslel jak herečka trpí. Se slovy „Jsem tu pro tebe" se jí zahleděl do očí. Niko zvedla zrak a jemně se usmála. „Děkuji ti." Na druhé straně chodby narazil menší blondýn na modrovláska, který vypadal velmi vyděšeně. „Kouto! Co se ti stalo?" optal se ho kadeřník. „N-nic!" Vykoktal ze sebe a otočil se na začátek chodby ze, kterého tak urychleně utekl. „Dobře tak já se jdu na to tvoje nic podívat" a jak řek tak šel. To co ale viděl mu vyrazilo dech. Možná i nějaké mrtvé tělo spolužáka by bylo lepší než pohled na jeho drahou sestru a člověka, kterého ze srdce nesnáší tak blízko u sebe. V objetí. Na patě se otočil a utíkal do pokoje. Dnešek byl opravdu podivným dnem.