Jsem trochu zmatená. Co se to děje? Je tohle normální? Vlastně ani nevím pořádně, co po mě ta holka chtěla. Mluvila něco o tanci. Nikdy jsem netancovala, to jsem ji i řekla. Přesto mě teď někam táhla. Od chvíle co jsme se srazily se pořád usmívala. Bylo to až děsivé, ale na druhou stranu vypadala přátelsky. Nechápu to. Nechápu proč. To je teda první den školy. Sotva jsem přišla a už se dějí zvláštní věci. Mým původním cílem bylo najít ředitelnu, kde jsem se měla hlásit. Zatím se mi to nedařilo, a teď ještě tohle. No uvidím, co mi vlastně řekne. Moje jméno zná, ale já její ne. Je mi trochu blbé se jí teď ptát. Ale tak, ze slušnosti. ,,Ty se jmenuješ jak?" Podívala se na mě a řekla: ,,Jsem Yuki. A jsem vážně ráda, že jsem tě našla." Copak celou dobu hledala mě? Proč? Je to divné. Pořád nic nechápu. Ale najít si kamarády by mohlo být nejspíš fajn. ,,Už jsme skoro tam. Představím tě našim členům skupiny. Povím ti co děláme a co je naším cílem. Pak se můžeš rozhodnout, jestli se k nám přidáš nebo ne. Ale doufala bych, kdybys u nás zůstala." Znovu se na mě podívala a usmála se. Tohle mě docela znervózňovalo. Nemám ráda nevědomost. Zatáhla mě do nějaké místnosti. Byli tam další tři lidi. Holka s fialovými vlasy a ofinkou, asi o něco vyšší než já. Vypadala docela přísně. Další osobou byl kluk s klasickým moderním účesem "na patku", hnědé vlasy, celkem roztomilý obličej. Třetí osoba ve mě vyvolávala nepříjemný pocit. Kluk, delší černé vlasy, které měl přes oko. Díval se na mě dost zvrchu. To co mě ale znervóznilo bylo to, jak se na mě díval. Nespouštěl ze mě oči. Netvářil se zrovna přátelsky. Necítím se moc dobře. ,,Kdo to je?" Zeptal se. Na svůj drsný vzhled měl docela příjemný hlas. Kdyby se neptal tak agresivně. ,,Představuji vám Hibiki. Bude naší novou zpěvačkou a tanečnicí." Počkat, jde na to moc rychle. Co mám dělat? Jsem pořád trochu zmatená a pohled toho týpka se mi vážně nelíbil. ,,Žertuješ?" ,,Ne, myslím to vážně Tetsuro. Hibiki, ráda bych ti představila naší skupinu. Tahle holčina s fialovými vlasy se jmenuje Soroka." Soroka ke mě přišla, přátelsky se usmála a podala mi ruku. ,,Moc ráda tě poznávám, doufám, že spolu budeme vycházet." Přes její drsný vzhled se projevila její přátelská povaha. Najednou už se necítím tak špatně. A dokonce jsem se zmohla aspoň na lehký úsměv. ,,Já jsem Daichi, vítej u nás!" Představil se mi. Vypadal docela spokojeně a až moc energicky. ,,A poslední člen naší skupiny je tenhle protivný egoista Tetsuro. Jsme taneční pěvecká skupina. Naším záměrem je ukázat lidem, že můžou být šťastní, pomocí našeho tance a zpěvu." Yuki si mě kousek odtáhla a zašeptala mi ,,Tetsuro vypadá sice hodně nepříjemně, ale věř mi, je to hodný kluk, znám ho od dětství. Tanec ale bere dost vážně. Ale neboj se. Spolu to nějak zvládneme! Věřím ti!" Proč věří zrovna mě? Někomu, koho sotva potkala a nikdy netančil. Bojím se, že má ve mě až moc očekávání. ,,Co když to nezvládnu?" Zeptala jsem se dost nervózně. Překvapeně se na mě podívala. ,,Nepodceňuj se Hibiki. Tanec není těžký, těžké je naučit se to cítit. Ale věřím, vím, že to určitě zvládneš. Máš na to všechny předpoklady!" Zajímalo by mě co znamenají ty předpoklady. ,,Umíš tančit?" Zeptal se mě Tetsuro. ,,Nikdy prý netančila." Odpověděla za mě s úsměvem Yuki. Zarazilo ho to. Tak teď teda vypadal dost vytočeně. ,,Tak co tady sakra dělá?!" Skoro to až zařval. Docela se mě to dotklo. Chtěla bych někam zapadnout. I když jsem ty lidi sotva poznala, měla jsem pocit, jakoby mohli být mými přáteli. ,,Nemusíš hned řvát Tetsuro. Tančit ji můžeme naučit." Opět na mě vrhl pohled jako by mě chtěl zabít. Přejel mi mráz po zádech. Co má ten kluk za problém? ,,Jak jsi na tom se zpěvem?" Zeptala se mě Soroka s úsměvem.. ,,Zazpíváš nám něco prosím?" Zeptala se mě Yuki. ,,Co bych měla zazpívat?" ,,Cokoliv, jen ať víme na čem jsi." Odpověděl mi Daichi. Chvíli jsem přemýšlela, co bych mohla zazpívat. Pak mě napadla jedna písnička, kterou mi zpíval otec, pamatuju si ji jen matně. Ale zkusím to. Zpustila jsem. Píseň byla pomalá a melodická. Zpívá se v ní o hvězdné obloze a lásce k ní. Rodiče mě vždycky učili vážit si maličkosti a krásy přírody. Vím, že zpívat umím. Přece jen jsem dcera svých rodičů. Během mého zpívání jsem ostatní pozorovala. Yuki se na mě dívala s otevřenou pusou, Soroka vypadala jako by se jí chtělo brečet, Daichi hltal každé slovo, každou notu, podívala jsem se i na toho egoistu. Vypadal více než překvapeně, všiml si, že ho pozoruju a odvrátil pohled. Zase měl ten stejný výraz. Dozpívala jsem. ,,Neskutečné. Máš neskutečný talent." Řekla mi Yuki. Soroka a Daichi jen přikývli. ,,Tví rodiče zpívají?" Zeptala se mě Yuki. Tohle trochu zabolelo. Vždycky když někdo zmínil mé rodiče, tak to hrozně píchne u srdce. ,,Zpívali." Na jinou odpověď jsem se teď nezmohla. Koukla jsem se na hodiny, bylo už třičtvrtě na 8. Měla bych už najít tu ředitelnu. Všichni si asi uvědomili to stejné. ,,Je na čase jít do třídy." Řekla Soroka a brala si věci. ,,Tetsuro nezapomeň na culík." Zasmála se Yuki i zbytek skupiny. Tetsuro se na ně jen škaredé podíval, ale neodpověděl. Neměla jsem z něho dobrý pocit.

Yuki se Sorokou mi ukázaly ředitelnu. Už mě tam očekávali. Řekli mi základní informace o školním řádu, jak fungují obědy a tak dále. Nic nového co bych neměla už nastudované. ,,Profesor Matsuki si tě vezme na starost. Taktéž budeš v jeho třídě." Kývla jsem na souhlas. Zazvonilo na hodinu. Šla jsem společně s profesorem do třídy. Když jsme vešli do třídy, byla jsem v šoku. Ten egoista Tetsuro je ve stejné třídě?! Budu ho ignorovat. Docela jsem se upřímně bála. Vypadal stejně překvapeně. Profesor o mě řekl jen to nejzákladnější. Představit jsem se musela už sama. ,,Jmenuju se Hibiki Senjuha. Ráda vás poznávám." Moje klanové příjmení a zrzavé vlasy vyvolali nechtěnou diskuzi. Jiní diskutovali nad tím, že si mysleli, že klan Senjuha byl už vymazán, nebo se bavili o mýtyckých schopnostech mého klanu, ti další si dělali srandu z mých vlasů. Někde jsem zaslechla, že vypadám jak pomeranč. Taky jsem je neměla ráda! Ani svoje vlasy, ani svůj klan. Když to tak vezmu, tak jsem jediná přeživší klanu. ,,Dobře, to stačí. Začneme s výukou. Hibiki, tam máš volné místo, tak se prosím posaď. Jedině volné místo v celé třídě a muselo být zrovna před Tetsurem. Super, fakt. Ten kluk mě štval. Tím jak se díval. Pozoroval každý můj pohyb. Jakoby nebyl nikdo jiný než on. Nějaký chytrák si myslel, že bude kdo ví jak vtipné mi podkopnout nohy. Pro jeho smůlu mám dost rychle reflexy. Když jsem se posadila, cítila jsem jak mě Tetsuro pozoruje. Tohle bylo hodně nepříjemný. Hodně štěstí Hibiki. Začala jsi fakt skvěle