,,Yuki, můžeš na slovíčko?" Pán Arina? Co ten tu dělá? Je to člověk, se kterým máme se skupinou podepsanou smlouvu, občas s ním točíme videa na naše sestavy. Vždycky se ukáže jen když je nějaký problém, jinak posílá někoho za něj. Takže je jasné, že jsme v průšvihu. ,,Ano, děje se něco pane Arino?" Mám strach. On není člověk co se ukáže, ještě k tomu ve škole, jenom tak. ,,Jak jste na tom s hledáním nového člena?" Ah jistě. Co jiného. Náš jediný problém. Dělám na tom dědulo. ,,Pořád bledě pane. Ale snažíme se." Nemá cenu lhát. Stejně by to poznal. ,,Pořád jste nebyli schopni někoho najít?" Trochu zvýšil hlas, což mě docela překvapilo a zarazilo. ,,Omlouvám se, hledání je těžší než jsem čekala. Mějte s námi ještě chvilku trpělivosti." Jeho tón hlasu mě opravdu zarazil a nebyla jsem schopná uvažovat. Nemám ráda takové situace. Nevím jak na to reagovat a obvykle se rozbrečím a uteču. V tomhle případě si to ale nesmím dovolit. Slzy se mi ale draly do očí. ,,Yuki, jsem trpělivý člověk. To moc dobře víš. Ale tohle je naposledy co vám ustoupím. Pokud do dvou měsíců nenajdete nového člena, ruším smlouvu! Odcházím." Jeho hlas zněl vážně naštvaně. ,,Nashle.." špitla jsem se stékající slzou. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Začala jsem zuřit. Jak si tohle jen může dovolit?! Dědek hnusný. Takhle dlouho mě nikdo nenaštval. Ale nedávám to najevo. To si nechám až na chvíli, kdy budu v naší odpočinkové místnosti. Kam jsem mimochodem směřovala když mě ten zmetek zastavil.
Zmetek jeden. Pořád jsem si to v hlavě opakovala a představovala si, jak se mu dějí špatné věci. Klid Yuki, nikomu by se nemělo přát něco špatného. Když on ale..... Hajzl jeden.

Když jsem konečně došla, musela jsem to ze sebe dostat. ,,Odporný hajzl!" Ulevilo se mi, když jsem to zařvala. ,,V klidu Yuki. Co se děje?" Lekla jsem se. Úplně ve mě hrklo, když jsem poznala ten hlas. Neuvěřitelné. Tetsuro? Co ten tu dělá? Nikdy nebyl mezi prvními kdo by přišel. Vždycky přišel poslední. ,,Co tu děláš?" ,,Co bys asi tak řekla?" Zkusil něco jako náznak úsměvu. ,,Blbě jsem spal a vzbudil se brzo. Tak jsem prostě přišel dřív. Co ty Yuki? Není časté tě vidět takhle naštvanou." Měl pravdu. Málokdy mě někdo dokáže vytočit. Jsem kolikrát až moc klidná a hlavně, vždycky se směju. ,,Byl tu Arina." Jeho výraz prozrazoval překvapení. ,,Co chtěl?" Znovu to ve mě vřelo. Měla jsem chuť do něčeho praštit. Nejlépe do toho parchanta Ariny. ,,Jestli do dvou měsíců někoho nenajdeme, ruší smlouvu." Tak teď i on vypadal dost naštvaně. ,,Žertuješ." ,,Vypadám na to?" Nezmohla jsem se na další slova a posadila se. Je sotva ráno a už tohle mě dost vyčerpalo. ,,To je šmejd." Po chvíli Tetsuro dodal. Nepovídej. Přikývla jsem. Nikdy by mě ale nenapadlo, že najít tanečníka a zpěváka bude tak náročné. S Tetsurem jsme pak už jen mlčky seděli. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí. Jemu se dostat do hlavy je dost těžké, až nemožné. Pamatuju si ho jinak. Býval víc veselejší. Usmíval se častěji. Měl rád dobrodružství a do všeho nás tahal. Jako vůdce. Teď, teď je jinačí. Neusmíva se. Aspoň ne tak často. Připadá mi, že mu hodně věcí vadí a něco ho dost trápí, ale nikdy jsem to z něho nedostala. Chtěla bych mu pomoct. Mrzí mě to. ,,Co ty a Daichi?" Z ničeho nic se zeptal. Blbče. Cítila jsem jak rudnu ve tvářích. On to snad ví? ,,Co s ním?" Zeptala jsem se, ale můj hlas trochu selhal a jemu to už muselo být jasné. ,,Mám mu domluvit?" Ale no tak. Snad nejsem ještě taková zoufalka, abych si nedokázala obstarat chlapa sama. ,,V pohodě, já to nějak zvládnu." Usmála jsem se trochu utrápeně. Taky se pousmál. Vypadal tak nějak, smutně. Co ho trápilo?

Slyšela jsem Soroku jak se baví s Daichim. Konečně jsou tady. Když vešli, nenechala jsem je ani chvíli odpočinout. Řekla jsem jim, jak na tom jsme. Z jejich tvářích mi bylo jasné co si myslí. No nebudeme si nic nalhávat, jsme na tom zle. ,,Ještě dneska někoho najdu." Řekla jsem do ticha. Všichni se na mě překvapeně podívali. Ano Yuki hledáš už přes rok a nebyla si schopná někoho najít a teď by to mělo být jinak? Ano! Tentokrát vím, že najdu. Musím. Nechci aby naše dlouholetá práce skončila! Udělám pro to cokoliv. ,,Jak to chceš udělat Yuki?" Zeptal se mě Daichi. Dobrá otázka. ,,Prostě budu hledat, nezastavím se dokud nebudu vědět, že jsem našla správně." To byla moje poslední slova a vyrazila jsem z místnosti. Slyšela jsem jak na mě Daichi ještě volal. Dneska ne Daichi. Promiň.

Bylo 7. Za hodinu začíná výuka. Do té doby musím někoho najít! Kde začít? Škola už se hemžila studenty, kteří zrána chodili do zájmových aktivit. Naše skupina vlastně je taky zájmová aktivita. Vždycky začíná ráno a hned po škole až do večera. Takže. Kdo by pro nás tak mohl být ideální? Potřebujeme někoho, kdo bude mít aspoň minimální předpoklady pro tanec. Tudíž někoho s dobrou postavou. Úplně nejlepší by bylo kdyby vyčníval z davu. My všichni nějakým způsobem vyčníváme. Soroka má fialové vlasy, já se nechala přebarvit na světle hnědou, až skoro blond. Jsem to chtěla zkusit a cítím se dobře. Tetsuro nemusí nic dělat, aby vyčníval. Jeho oči a povaha ho odlišují. A Daichi? Daichi je prostě milouš. Zatraceně. Je to těžší, než jsem čekala. Posadila jsem se na lavičku. Studenti tu obvykle obědvají. Opřela jsem se o stěnu a přemýšlela. Po asi pár minutách mě z myšlenek něco vytrhlo. Zahlédla jsem holčinu. Zrzavá, pěkná postava, celkově bych řekla... To bude ono! Mám na to oko. Ona splňuje všechny požadavky! Tahle je určitě jenom jedna! ,,Počkej!" Neslyšela mě. Zatraceně. Ztrácí se mi v davu. Kde je?! Procházím znovu celou školu, ale tu boží zrzku nemůžu najít. Ach jo. To je beznadějný. Jak asi budu vypadat před skupinou, až zjistí, že mi utekla parádní osoba, která měla všechny požadavky. Měla bych se vrátit. Zkusím to později. Ale přísahám, že tu zrzku najdu. Jsem myšlenkami trochu jinde a nechtěně vrázím do nějaké studentky. Sakra ještě to mi chybělo. ,,Omlouvám se." Podívám se na ni a co mé oči nevidí! Je to ona! Vypadala teď trochu vyplašeně. Ona je pro naši skupinu perfektní. Vím to jistě. Je strašně moc hezká. Dlouhé zrzavé kudrnaté vlasy, smaragdově zelené oči, obličej jak princezna! O postavě ani nemluvím, je to postava tanečnice! ,,V pořádku, nedávala jsem pozor." Odpověděla mi. Měla andělský hlas. Takže zpívat rozhodně umí! Když jsme se postavily, pořád jsem na ni zírala. Nemohla jsem uvěřit, co teď vidím. Byla neskutečně výjimečná. ,,Umm.. mohu ti nějak pomoct?" Zeptala se mě. Trochu se začervenala, asi byla stydlivá. Musím ji dostat do skupiny! ,,Umíš tančit?" Překvapeně se na mě podívala, vypadala dost nejistě. Stydlivka. Jak říkám. ,,Nikdy jsem to nezkoušela." Ksakru Tetsuro bude nadávat, ale to nevadí, udělám z ní tanečnici! Ona prostě musí být v naší skupině! ,,Chtěla by ses to naučit?" ,,Já nevím, proč?." To je to, co jsem chtěla slyšet! ,,V tom případě pojď se mnou!" Chytla jsem ji za ruku a okamžitě ji táhla do odpočinkové místnosti. ,,Jak se jmenuješ?" Bylo by blbé ji představovat, když neznám její jméno no ne? Všechno ji vysvětlím později. I přesto jak vypadala zmateně, do naší skupiny rozhodně zapadne! ,,Hibiki." Hibiki. Moc hezké jméno!