Ráno jsem vstala s nechutí do života. Sice jsme s tím už opravdu přestali, ale když si vzpomenu na všechny ty chvíle, které jsme tam prožili. Oblékla jsem si černé džíny a červeno černou košili a vlasy nechala tak, jak jsou. V kuchyni jsem popadla jeden rohlík a v obýváku ještě vzala batoh. Zamkla jsem byt a vyrazila do školy. Cestou jsem zase pozorovala každého člověka. I když šance, že kolem mě znovu proběhne byla mizivá. Tak proč mu byl sakra tak podobný? A proč na něj sakra pořád myslím?!

Dorazila jsem před mou školu a ze skříňky si vytáhla nějaké věci na hodinu. Ve třídě jsem si sedla k Alix. ,,Tak co? Jak to dáváš?" Zeptala se a udělala bublinu ze své žvýkačky. ,,Bylo i líp." Povzdechla jsem si a taky jsem si do pusy hodila žvýkačku. Nějak extra mi tančení nechybělo, tak proč po tom, co nám zavřeli metro, po tom tak strašně toužím? Zazvonilo a já si začala kreslit do bloku. Po pár minutách mi došlo, že kreslím tančící postavu. Blok jsem rychle zavřela a dívala se před sebe. Dostaň to z hlavy!

V bufetu jsem si koupila bagetu a zkontrolovala telefon.

Thomas: Promiň, je mi blbě. Dnes nejdu do školy.

Žádný smajlíci, nic? Ten kluk mi něco tají. Mobil jsem s odfrknutím hodila do batohu a pokračovala na další hodinu. Občas mi přijde, že v našem vztahu jsem já spíš kluk a Thomas spíš holka. No, každý to má jinak. Sedla jsem si do lavice a hypnotizovala zeď přede mnou. ,,Dneska chybí Becca, tak s tím něco dělej." Ozvala se vysmátá Alix vedle mě. ,,Co s tím mám dělat? Thomas chybí taky." Povzdechla jsem si a podepřela si hlavu. Kdyby mi to aspoň řekl do očí a nelhal.

Škola se opět táhla jako smrad. Každou hodinu jsem Thomasovi psala, samozřejmě bez odezvy. Při pauze na oběd jsem to už nevydržela a zavolala jeho mámě.

,,Dobrý den. Thomas mi nepodepisuje a tak se chci zeptat jak to s ním vypadá. "

,,Jak to myslíte že není doma?"

,,Ve škole totiž taky není."

,,Dobře děkuji, po škole se po něm podívám."

Típla jsem hovor a sledovala zeď přede mnou. Tak nejen že mi lže o našem vztahu, taky mi lže že je nemocný. Od té soutěže jde všechno do kytek.

,,Pokud chceš domů dojít po svých, tak se v 15:30 ukážeš pod věží."

,,Nebuď závislá." Řekla Alix a hodila po mě rajče.

,,Promiň, něco ale potřebuju vyřešit." Odbyla jsem ji a zakousla se do toustu.

,,Ale že by problémy v ráji?" Zeptal se Kim a zakmital obočím.

,,Poslední dobou to moc velký ráj není." Povzdechla jsem si a začala jsem cvrnkat do tužky na stole.

,,Takže mi dlužíš stovku Kime." Řekl vítězně Nino a Kim mu podal peníze.

,,Hele o co tu jde?" Zeptala jsem se, ale Alix mi dala stejný nechápavý výraz.

,,Vsadili jsme se o to, za jak dlouho vám to začne pokulhávat." Řekl jednoduše Nino a nacpal si do pusy zbytek oběda.

Společně jsme vyrazili do dílen, což byla naše odpoledka. Dílny mám nejradši, vždycky si tam šiju nějaké oblečení. Zároveň jsem tak po očku sledovala hodiny. Do konce hodiny zbývalo pět minut, takže jsem začala uklízet. Jehly a nitě na svoje místo a rozdělané oblečení jsem strčila do mé skříně.

Že třídy jsem vyběhla a šla na metro. K věži by mi to mělo vyjít akorát. V metru jsem měla divný pocit. Jako by mě někdo sledoval, ale jediný kdo se mnou byl ve vagónu byla paní s kočárkem, děda s nákupem a nějaký kluk celý v černým a se sklopenou hlavou v kapuci.

Z metra jsem vyběhla a došla jsem k věži. Thomas tu ještě nebyl a začala jsem mít dost silné pochyby o tom, jestli se tu ukáže. Hodiny ukazovaly 15:35 a já se rozhodla, že ve 40 to zabalím. Stála jsem tu a klepala nohou. Ovšem potom se objevil a šel ke mně jistým krokem.

,,Ahoj já...-" *plesk!*

Chytnul se za teď už rudou tvář a nevěřícně na mě koukal.

,,Kam se poděla ta tvoje nemoc? Kdyby jsi nevěděl, tak číslo na tvojí mámu pořád mám a tu tvojí Beccu támhle za tím sloupem vidím, tím si buď jistý. Je konec, běž si za ní."

Jeho zmatený pohled jsem si užívala a ještě naschvál jsem kolem Beccy prošla a zazubila jsem se na ni. Opět jsem seběhla do metra. Chtěla jsem naskočit do vagónu, ale štěstí mi nepřeje. Jediné co mě uvítalo, byl vítr od odjíždějícího vlaku a poletující bordel. Povzdechla jsem si a sedla jsem si na lavičku. Z toho poletujícího bordelu mi později na obličeji přistál papír.

,,Ah to vážně?!" Naštvala jsem se, dokud jsem si nepřečetla, co se na tom papíře píše.

//
Tak jsem se konečně jakž takž zbavila Thomase🙏
Plno z vás ho nemělo rádo a já se vám nedivím😅

Vaše Tery❤️