Ráno. Jako každé prázdninové. Silná bolest hlavy. Mírná dezorientovanost. Zamračila se a přikryla si hlavu přikrývkou. Chvíli jen tak odpočívala, ale najednou se napřímila. Chvíli pohybovala jen očima. Snažila se rozvzpomenout si, zda to, co jí právě napadlo byl jen sen... Nebo se to skutečně stalo?
Vstala a opatrně otevřela dveře do obývacího pokoje. Skutečně. Spal tam. Severus Snape spal na její pohovce. Zase zavřela a převlékla se. Prošla kolem něj, uvařila mu kafe i čaj, protože si nebyla jistá, co pije. Zase nechala na stole vzkaz, zatímco ten starý vyhodila. Obula si balerínky a odešla.

Bylo mu tak příjemně, že když se probudil, první myšlenka byla, že musel zemřít. Otevřel oči. Takže se to skutečně stalo, pomyslel si. Stále tomu nedokázal uvěřit. Protáhl se a vstal. Venku svítilo slunce, byl nádherný den. Ale to ho nikdy moc nezajímalo. Šel do kuchyně, kde byly dva hrnky a mezi nimi vzkaz:
Šla jsem nakoupit. Máte tu kafe i čaj. Dejte si co chcete. H.
Vzal si do rukou čaj, když v tom si uvědomil, že se klidně může posadit. Byl to nezvyk, mít možnost v klidu si vypít čaj. Sedl si na jednou z židlí a jen tak přemýšlel.

Po půl hodině se otevřely dveře. Stála v nich. Vypadala rozespale.
,,Dobré ráno," pozdravila a položila na stůl papírovou tašku.
,,Dobré ráno," zopakoval po ní.
,,Máte tu nějaké pečivo, máslo, sýr. Taky jsem koupila ovoce a zeleninu," vypočítávala všechny položky, které nakoupila.Otočila se a chtěla odejít k sobě do ložnice.
,,A co vy?" zeptal se. Pohlédla na něj.
,,Prosím?"
,,Nechci, abych nějak rušil vaše zvyky. Pokud se chcete nasnídat a překážím..."
,,Ne, to vůbec. Já většinou... Víte, jsem hrozně unavená. Musím to ještě dospat," vymluvila se a odešla. Nemohla mu říct, že většinou o prázninách spí do oběda a po nocích pije. Nemohla přiznat, že jediné, co ji donutilo vstát z postele, byl on. Svlékla si šaty a jen v prádle se uložila do postele. Byla příšerně unavená, ale nedokázala zavřít oči. Stále o tom všem přemýšlela. Našla v šuplíku prášek na spaní, spolkla ho a počítala minuty dokud neusnula. Dříve to trvalo pár minutek, ale nyní když už byla na prášky zvyklá, trvalo to půl hodiny.

Seděl na pohovce, četl si knížku. Byl překvapený, že tam měla tolik zajímavých titulů. Celé dny se skrýval, nyní měl čas na to si odpočinout. O to víc se cítil nejistý. Stále se rozhlížel okolo sebe. Po dvou hodinách usnul s knihou v rukách. Probral se a rozhlédl. Nebyla tam. Asi byla stále v ložnici. To ho na jednu stranu uklidnilo, na druhou znervóznilo. Začal pochodovat po místnosti.