Severus byl celý nervózní, když uléhal do postele. Hermiona se myla a čistila si zuby, takže měl dlouhou dobu na to, aby si promyslel, zda se nějak vyjádřit k tomu políbení. Netušil. Vlastně mu ty minuty byly k ničemu, protože byl naprosto ztracený. Nevěděl, co by měl říct, nebo jestli má mlčet, aby Hermionu neznejistil. Rozhodl se, že bude gentleman. Ani slůvkem se nezmíní o tom polibku, ani hlásku nevysloví. Hermiona vyšla z koupelny, došla k posteli a zalezla si pod peřinu. Lehla si na bok směrem k Severusovi. Rukou si podložila hlavu a dlouze se na něj zadívala.
,,Zlobím se," zahuhlala trochu nesrozumitelně, protože ležela na hřbetu ruky celou svou váhou a tím pádem měla jednu tvář nepoužitelnou. Severus zvedl obočí.
,,Pročpak?" otázal se.
Hermiona ani na vteřinu neuhnula pohledem. ,,Protože jsi mě nepolíbil," řekla. Kde se to v ní bralo? Sama sebe tak překvapovala! Jak se opovažovala tahle mluvit se Severusem? Jak si mohla vydupávat pozornost a políbení? To nebylo vůbec chování dámy. Být na jeho místě, pěkně by se na sebe samotnou osopila. Severus to však neudělal. Nedohadoval se s ní. Ani slovem se nezmínil, že její chování je nepřístojné. Místo toho se natáhl a chytil Hermionu za ruku, kterou měla volnou podél svého těla. Svými prsty lehce cestoval po její kůži.
,,Omlouvám se. Asi nejsem nejchápavější... Nevěděl jsem, jestli smím," pravil, aniž by se jí podíval do očí. Schválně se jejímu pohledu vyhýbal. Hermiona se jeho rozpaků zalekla. Vyložila si je po svém. Nechtěl ji políbit, protože čekala dítě s jiným, navíc o ni určitě nestál jako o ženu, vnucovala se. Zabolelo ji u srdce.
,,Severusi," oslovila ho sotva slyšitelným hlasem, ,,podívej se mi do očí, prosím." Severus k ní vzhlédl, ale bylo vidět, jak moc je mu to nepříjemné. Hermiona nevěděla, že je špatný z výčitek svědomí a ze všech lží, kterými ji krmil. ,,Promiň, Severusi. Já myslela, že..." Pátrala v paměti. Existovala slova, kterými by vyjádřila své pocity? Mohla mu nějak vysvětlit, jak se cítí? ,,Nenutím tě. Nechci, aby sis myslel, že se tě snažím vmanévrovat do problémů. Jen se na mě nezlob, jsem poslední dobou zmatená a chovám se hloupě."
,,Já se nezlobím," ujistil ji Severus. ,,Jak by se na tebe někdo mohl zlobit?"
Hermiona se usmála a stiskla pevněji jeho ruku. Pak však lítostivě špitla: ,,Chtěla bych, aby všechno bylo jednodušší."
,,Díkybohům život není snadný," odvětil Severus. Pustil její ruku a místo toho svou dlaň položil na její rameno jako náznak objetí. Hermiona se okamžitě posunula blíž k němu, zalezla si do jeho náruče a hlavu zabořila do jeho košile od pyžama. Severus ji políbil do vlasů. Hermiona na to reagovala tím, že hlavu zvedla a vzhlédla k němu. ,,Smím?" zeptal se. Hermioně se zastavil dech. Její srdce si nic jiného nepřálo!
,,Ach, ano," zašeptala. ,,Smíš." Zavřela oči a ústa pootevřela v očekávání. Políbil ji. Skutečně ji políbil na rty. Polibek, který dala ona jemu před večeří, se tomuto nevyrovnal. Předtím spěchala a bála se, že se od ní Severus odtáhne. Nyní je žádné obavy od sebe neoddělily. Položila dlaň na jeho horkou tvář. Odtáhli se od sebe teprve ve chvíli, kdy oba potřebovali popadnout dech. Oddechovali krátce. Hermiona se tomu musela zasmát, decentně a stydlivě. ,,Měla bych..." začala Hermiona.
,,Jistě. Měli bychom jít spát," odsouhlasil její nedopovězenou větu. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou noc," odvětila Hermiona a schoulila se zpět do jeho náruče. Přesně za minutu a třicet sedm vteřin si Hermiona povzdechla a řekla: ,,Nemůžu usnout."
,,To je zlé," odvětil Severus, který samozřejmě taky nespal. ,,Možná by pomohlo, kdybychom třeba... Co já vím... Třeba kdyby..." Hermiona souhlasila tím, že se ihned vrhla na jeho rty a vášnivě ho začala líbat. Severus na vteřinku uhnul, jenom aby dodal: ,,Přesně to jsem měl na mysli."

V pondělí navečer zaťukala na okno sovička s dopisem. Hermiona si sedla a natáhla si nohy přes celou pohovku. Severus vstal z křesla, zmizel v ložnici, vrátil se s dekou a Hermioniny nohy přikryl. Hermiona mu věnovala vděčný pohled a usmání. Otevřela dopis a začetla se.

Hermiono Grangerová!
Děláš si srandu? To se tvoji přátelé musí dozvědět takovou důležitou novinu přes známé a nikoliv od tebe samotné?
Doufáme, že se za námi o Vánocích zastavíš a všechno nám vysvětlíš! Jsme šokovaní a překvapení a natěšení!
Zároveň kdybys cokoliv potřebovala, stačí napsat. Jsme tu pro tebe.
S pozdravem
Ginny + Harry + drobotina

,,Tak už to vědí," poznamenala Hermiona, když dočetla. Severus okamžitě věděl, o kom Hermiona mluví. ,,Je vlastně fajn, že jsem jim to nemusela oznamovat já. Takhle se už budu muset pouze připravit na vysvětlování ohledně Davida. To už nějak zvládnu."
,,Kdyby jim to vadilo, můžeš říct, že to má na svědomí někdo jiný," odtušil Severus. Hermiona se rozesmála.
,,To jo. Skvělý nápad. Řeknu jim, že jsi otcem ty a budu pozorovat, jak postupně moji přátelé umírají, protože je trefil šlak." Severus se zamračil. ,,Vtipkovala jsem, promiň. Vysvětlila bych jim, jak moc jsi na mě hodný a jak se o mě staráš a pečuješ," ujistila ho a zazubila se.
,,Tím to už nezachráníš," pravil naoko naštvaně Severus a začetl se do knihy Jsem v tom.

Hermiona seděla u stolu a zapisovala si vrácené knihy.
,,Otřesné počasí," poznamenala chladně Irma Pinceová a došla až k Hermioně.
,,Vítejte zpět," pozdravila ji Hermiona, stoupla si a potřásla si s postarší knihovnicí rukou.
,,Doufám, že nikdo knihy nepoškodil." Hermiona odpověděla, že v knihovně bylo celé měsíce naprosté ticho, nedošlo k žádné újmě na knihách a vše je řádné zapsáno do knih výpůjček. Pinceová uznale přikývla.
,,Co vás vlastně zdrželo od práce?" otázala se Hermiona. Irma se zamračila.
,,Taková lapálie," odfrkla si. ,,Znáte ten pocit, kdy nejste ve své kůži?"
,,Velice dobře," odvětila Hermiona soucitně.
,,Tak tím by se dalo shrnout celé mé zpoždění s nástupem do práce." Hermiona pokývala hlavou, že rozumí. ,,Chtěla jsem vás varovat, Hermiono. Zaslechla jsem nějaké zvěsti, které jsou určitě pouhými drby. Neměli by o vás roznášet takové desinformace."
Hermiona se usmála. ,,Pokud jde o mé těhotenství, tak to je čistá pravda, čekám miminko."
Irma Pinceová na Hermionu pohlédla překvapeně, ale nijak to neprožívala. ,,Vážně? Tak to vám gratuluji." Všichni teď Hermioně gratulovali, vyptávali se na otce, na mateřskou dovolenou a jiné soukromé věci. Irma pouze pogratulovala a víc se o Hermionino těhotenství nezajímala. Hermiona to brala jako příjemnou změnu. Rozloučila se s Pinceovou a vydala se do svých komnat.