Zavřela oči pod tíhou vody.
,,Nelíbím se vám?"
Překvapeně vytřeštila zrak. Hrůza z této věty se totiž prožírala každým centimetrem jejího těla i vědomí. Těkala ze strany na stranu a snažila se vybavit situaci, kdy tohle vyslovila. Pokud to vyslovila. Protože... Logicky... To nikdy neřekla. Na tohle by se neptala ani opilá. A rozhodně ne toho člověka, který ji při tom napadl. Ale proč si teda dokázala vybavit jeho pohled, když se na to zeptala? Zavrtěla hlavou a setřepala ze sebe vodu, myšlenky a snad-ne-vzpomínky.

Počkala, než se Snape promění, a otevřela dveře.
,,Paní ředitelko?"
,,Dobrý den, Hermiono," pozdravila ji McGonagallová. ,,Mohla bych na chvilku dál?"
,,Jistě. Prosím," odpověděla Hermiona a pustila ji dovnitř. Minerva se dlouze zadívala na kocoura, který procházel kolem. Nakrabatila čelo, jako by jí něco nesedělo. Asi to bylo jejím kočičím instinktem. Nakonec stará žena zahnala úvahy a posadila se ke stolu. Hermiona jí udělala čaj a sobě nalila vodu. ,,Copak se děje?" zeptala se Hermiona, když jí podala šálek.
,,Víte, Hermiono," začala McGonagallová, ,,přišla jsem kvůli malé prosbě. Je ohledně knihovny. Irma mi posílala sovu, že je nemocná a do práce se bude moct vrátit až kolem Vánoc. Nevzala byste za ni některé večery?" Hermiona skryla nelibost.
,,Nikdo jiný nemůže?"
,,Jistěže může. Jsem domluvená s několika profesory, ale ještě mi chybí někdo na pátky a soboty. Mohla byste si tam brát i svého kocoura, pokud by neničil školní majetek."
Hermiona se usmála, jako by to byl nejdůležitější faktor při jejím rozhodování. ,,Nebojte, je tak líný, že tam bude jenom spát." Podívala se na kocoura, který se ostentativně otočil. ,,A odrazí se tyto přesčasy na výplatě?" zavtipkovala Hermiona.
,,Ne tolik, kolik byste si asi představovala. Ale bude to samozřejmě nějakým způsobem zohledněno," odpověděla vážným hlasem Minerva. Podle tónu Hermiona odhadovala, že nebyla první z kolegů, která se zeptala na plat.
,,Nemyslela jsem to zle. Ráda tam budu chodit. Pátek a sobota, budu na to pamatovat."

  Severus si zapnul košili a vrátil se k Hermioně, ta si sepisovala knihy, které během večerních služeb v knihovně přečte. Našla na této nepříjemné situaci jednu výhodu - donutí ji to znovu číst tak často, jak to jen bude možné. Byla přesvědčená, že konečně bude mít čas a příležitost vrátit se ke své vášni k četbě. Severus si sedl vedle ní a tiše se zeptal: ,,Takže vy počítáte, že s vámi pojedu do Bradavic?" Hermiona přestala přemýšlet o názvu knihy, kterou měla v plánu přečíst, a natočila se k Severusovi. Nerozuměla jeho otázce.
,,To je přece jasné," odvětila, jako by nebyla jiná možnost. ,,Vždyť, když budu pryč, tak bych nemohla svítit. To by všem došlo, že tu někdo je."
,,Děkuju," řekl pouze Severus.
,,Nechápu... Co jste si myslel, že se před začátkem září stane?" vyzvídala Hermiona.
,,Počítal jsem s tím, že se vrátím tam, kde jsem žil předtím. A vy odjedete," odpověděl. Hermiona se hned zakabonila.
,,To jste se domníval, že vás nechám žít venku? Že vás vyhodím? Docela mě podceňujete, na to, že jsem vás tu přivítala a dala vám svou pohovku. Nejsem přece bezcitné monstrum."
,,Tak jsem to nemyslel. Nejde o vás. Jedenáct let jsem se schovával, nejsem zvyklý na jistotu. Neumím počítat s dobrým východiskem. A mám pocit, že jsem už vyplýtval všechno své štěstí tím, že tu můžu žít."
,,Nenechám vás toulat se po ulicích Londýna jako kocoura. Sice mě neskutečně vytáčíte, ale cítím zodpovědnost a vůči vám mám pocit dluhu. Chci to splatit tím, že budu bojovat za vaše bezpečí."
,,Nic mi nedlužíte. Bohové, vždyť já dlužím vám," pravil Severus a zachmuřil se.
,,Konec! Nechme toho. Oba si dlužíme a oba nedlužíme. Nezáleží na tom. Počítám s vámi. Napsala jsem skřítkům sovu, že by se mi hodila pohovka do komnat. Já tam totiž žádnou neměla. Nebyl to žádný problém, mou prosbu vyslyšeli. Takže budete mít kde spát. Mám tam soukromou knihovnu. A kdybyste se nudil, budete mi pomáhat s opravováním testů," zavtipkovala nakonec Hermiona.
,,Rád opravuji," odpověděl Severus.
,,Tím líp," zasmála se Hermiona. ,,Akorát budete muset být kocour celou cestu vlakem."
,,S tím se dá žít. Vzhledem k tomu, že jsem musel být kocourem několik let, tak pár hodin cesty přečkám."