Jednou za čas, pomyslela si, aby obhájila svou slabost. Vyndala krabičku první záchrany a vytáhla z ní cigaretu. Zapálila si a dál si vykračovala ulicí až k metru. Típla nedopalek o odpadkový koš a vyhodila ho. Když si uvědomila, kolik toho musí stihnout za nadcházející měsíc, upadla do deprese. Letošní prázdniny svým způsobem prolenošila a k tomu věnovala svůj malý příbytek chlapovi, po kterém jde celý kouzelnický svět. A kdyby se jí aspoň ozval David, ale ten byl asi z jejího včerejšího výkonu zklamaný. Tak ráda by si vzpomněla, ale děsilo ji, že by zjistila, co vyváděla. Možná během sexu usnula. To by naprosto chápala, že je David dotčený. Nebo u toho moc mluvila? Pokousala ho? Poškrábala mu záda? Byla moc hlučná? Smála se nějaké situaci? Otřásla se. Poděkovala Merlinovi, že vlastně nic neví. Evidentně to nedopadlo dobře a lepší je nevědět, kde se stala chyba. Kromě toho chyba byla už ta schůzka. Od rána to byl špatný den a místo toho, aby to brala jako znamení, šla natruc s bývalým na kafe. Kávu si vybavovala, David nevěděl, jak ji má ráda připravenou. Nastoupila do vagónu a mířila domů. Sedělo tam jen pár lidí. Nějaký muž s novinami, žena, která po něm pokukovala a pár dalších ztracených existencí. Spojovalo je všechny, že byli osamělí.

,,Dobrý večer," pozdravila Hermiona, hodila kabelku na zem a začala poskakovat, aby si vyzula lodičky.
,,Dobrý," odvětil Severus. ,,Dáte si tu polévku?"
Hermiona se zatvářila útrpně. ,,Víte, já se nějak na jídlo necítím. Ale děkuju."
,,A nedáte si sklenku vína?" zkoušel dál a Hermioně se zdálo, že je úplně jiný. Přimhouřila oči a pozorovala jeho chování. V čem to bylo jiné? Co ho změnilo? Když tázavě zkrabatil čelo, konečně odpověděla: ,,Já se rozhodla, že pití omezím. A zvlášť dneska by mě to určitě zabilo. Navíc mám spoustu práce."
,,Já sepsal i čtvrté a páté ročníky," řekl Severus. ,,Doufám, že vám to nevadí."
Hermiona si sedla ke stolu a překvapeně odpověděla: ,,Naopak. Moc vám děkuju. To jste nemusel."
,,Nudil jsem se, takže to nebyla žádná oběť. Navíc podle spisů z minulých let to šlo samo."
,,Nebyl tu někdo?" zeptala se najednou mimo téma a stydlivě sklopila oči.
,,Ne. Nikdo nezvonil, ani neťukal," odpověděl Severus, kterému hned došlo, že se ptá na Davida.
,,No," hlesla, ,,aspoň mám o starost míň." Nevěřil jí to, ale netušil, co by na to mohl říct. ,,Stejně je to idiot," dodala jako malé dítě.