No ne, tentokrát mi to ani netrvalo sto let! Podíl na tom má nejspíš délka povídky, jejíž četba mi mnoho času nezabrala, a popravdě mám pocit, že tato recenze mi potrvá déle. Nicméně bude se jednat o jednu z nejkladnějších recenzí, co jsem kdy napsal a co kdy napíšu, neboť i navzdory nepříliš originálnímu tématu je povídka zpracovaná velmi dobře.

Autor: Womiska
Počet kapitol, co jsem přečetl: 1
Datum vydání recenze: 31. 3. 2019

Námět
Na rozdíl od zbytku příběhu je toto jediná oblast, kde nemohu přiznat nic kladného. Námětem je v našem případě klišé tak typické pro fanfikce – ship, tedy párování dvou postav. O rozšířenosti tohoto fenoménu zde nepovedu žádný dlouhý monolog, neboť si myslím, že jsou s tím všichni wattpaďané obeznámeni. Dovolte mi si ještě mimo hodnocení postesknout nad tím, jak se zrovna tento ship dostal na svět. Ne snad, že by Snape byl neshippovatelnou postavou, například s Lily bych si ho představit dokázal, ale Hermiona? Vždyť by mohl být jejím otcem, ne-li dědečkem. Mimoto ho nikdy neměla zrovna v oblibě, a myslím, že on ji také ne.
Body: 0

Zpracování
Tady musím naopak chválit, s jakou delikátností se autorka zhostila tématu, které by mnozí odpůrci shipů zavrhli už preventivně. Zpracovaná byla povídka totiž skvěle, měla víceméně smysluplnou dějovou linku, celá situace byla podána vlastně docela uvěřitelně, naprosto skvěle si vyhrála s emocemi postav, popsanými na jednodílovku dosti přesně. Oceňuji také, že se vše netočilo čistě kolem ústředního páru v jakési bublině, ale že zde byl nastíněn obraz světa, v němž Voldemort vládl, a postavy od něj nebyly odstřižené, jak tomu bývá. Oceňuju nápad vyprávět příběh retrospektivně, ačkoliv bych doporučil nějak odlišit minulost od přítomnosti i vizuálně, například kurzívou. A především, tato povídka měla k nechvalně proslulým přeslazeným romancím tak daleko, jak jen může mít. Takže navzdory jistému odchýlení od charakterů postav je zvládnutá velmi dobře.
Body: 5

Dějová linka
Inu, navzdory faktu, že se jednalo o jednodílnou povídku, stihla v ní proběhnout doba poměrně dlouhá. Vlastně, svým způsobem tu byly dějové linky dvě, akorát že se neodehrávaly paralelně vedle sebe, ale v různých časech, až se na konci spojily, neboť konec jedné byl zároveň začátkem druhé. Tento efekt musím ocenit. Jednodušší linka, jíž bylo věnováno méně prostoru, zachycovala jen krátký časový úsek, přehraný však jako ve zpomaleném záběru, v němž měl čtenář čas pozorovat emoce hlavní postavy, Severuse Snapea. Tato linie byla retrospektivně prostupována druhou, o poznání obsažnější, a to nejen co se množství textu týče. Měli jsme možnost sledovat vývoj vztahu Hermiony a Severuse od chvíle, kdy ji dostal od Pána zla. Ač byla poměrně realisticky zvládnuta, byla hrozně urychlená, nedávala čtenáři vůbec čas se vžít do konkrétní situace. Ovšem, co může člověk chtít od něčeho tak dlouhého vtěsnaného do tak malého prostoru. Bylo to spíš takové shrnutí událostí, které ty dva za dobu společného soužití potkaly, nicméně už bez možnosti podívat se pořádně do hloubky, což je podle mě veliká škoda, jelikož vím, že autorka umí skvěle popisovat emoce postav, a navíc, ač nejsem zrovna příznivcem tohoto shipu, bylo by určitě zajímavé sledovat podrobněji, jak se vztah mezi nimi postupně vyvíjí a prohlubuje, jaké myšlenky a pocity v nich ta či ona věc vyvolává a tak dále.
Body: 6

Styl psaní
Popravdě jeden z nejlepších stylů, na něž jsem ve vodách českého Wattpadu narazil. Velice čtivý, upoutá vás a nepustí, kloužete po textu hladce jako po nové silnici, povídka se čte téměř sama. Nicméně našlo se tam pár škobrtnutí ve formě trochu kostrbatějších formulací, myslím ale, že kdo není takový hnidopich jako já, by si jich možná ani nevšiml. Je vidět, že autorka má širokou slovní zásobu a nebojí se ji využít, její projev je obohacený o spoustu zajímavých formulací, hezky znějících metafor a dalších prostředků činících text estetičtější. Skvělé jsou především popisy emocí, k nimž máme dobrý přístup i navzdory délce povídky, takže ačkoliv přicházíme o různé podrobnosti, pohled do Snapeovy duše máme dobrý. Popisům prostředí a celkově vizuálních vjemů toho autorka moc nedala, což se ale nejspíše vysvětluje délkou příběhu. V delších dílech bych ti však doporučoval čtenářům onen vizuální dojem lépe zprostředkovat, přeci jen, lépe se to pak představuje, když víme, jak to tam vypadá. Samotný děj je popisovaný také dobře, čtenář má přesnou představu, co se v příběhu odehrává, takže chválím. Jediné, co bych ti vytknul, je nahrazování přímé řeči větami typu A pak odpověděl, že už nemá čas. Působí to uspěchaným dojmem, že autor jen zkonstatuje, co se dělo, místo aby rychlé promítání zastavil a nechal postavy, ať nám to řeknou samy, po svém, v normálním tempu. Takhle v oné delší dějové linii celou dobu sledujeme jakýsi zrychlený záběr, sloužící abychom stihli pochopit to nejdůležitější, ale opomíjející detaily, které často příběhu dodávají nádech života, skutečnosti, jež se odehrává přímo před námi. Přílišná rychlost čtenáře od tohoto řekněme 5D prožitku odděluje a redukuje ho na pouhý film promítaný na plátno v kině.
Body: 9

Pravopis a gramatika
Vida, tentokrát nemám ani moc co kritizovat, takže tento úsek, délkou obvykle dominující, se bude muset spokojit s pár řádky. Snad jediný opakující se nešvar byly ve tvém případě čárky, dokonce ve velmi specifických případech. Zapomínáš totiž oddělovat čárkou větu vloženou či vsuvku i na konci. Na začátku čárku vždy máš, pak ale pokračuješ bez ní. Příklad by vypadal nějak takhle: Seděl tam, na té nepohodlné židli, a vyhlížel přijíždějící auto. Za „židli" bude také čárka, protože tím jen rozšiřuješ tu židli. Pak jsem si všiml už jen překlepu hned v prvním odstavci a někde dál, teď už zaboha nemůžu najít přesné místo, jsi měla špatně zvolené zájmeno, nějak se neshodovalo s rodem nebo osobou podmětu.
Málem bych zapomněl, párkrát sis spletla ji/jí.
Body: 9,5

Logika
Když protijed zpomalil krevní oběh, aby se jed dál nešířil do jeho těla, nejspíš by se dál nešířil ani kyslík, což by mohlo mít nehezké důsledky. (-1/2)
Body: 9,5

Postavy
Souvisí to trochu s dějovou linií, postavy nedostaly tolik prostoru, kolik by zasloužily. Z těch dvou to byl rozhodně Severus, komu jsme mohli lépe nahlédnout do duše a pochopit tak, co se v jeho nitru odehrává. Naopak myšlení Hermiony nebylo věnováno v podstatě žádné místo a my se tak můžeme jen domýšlet, jaká motivace ji hned první ráno přiměla Snapeovi uvařit, jelikož mně osobně se nezdá, aby ta jindy hrdá a tvrdohlavá dívka tak snadno přijala svou novou roli. Tím se dostáváme k tomu, že obě hlavní postavy byly částečně OOC, neodpovídaly úplně svému charakteru z předlohy. Severus na tom byl lépe, tam bych pokrčil rameny a řekl: „Dejme tomu, z předlohy se stoprocentně nedá odhadnout, jak by se tu choval," ale u Hermiony mi to přišlo celkem v rozporu, minimálně ta rychlost, s jakou vše přijala. Že krom úplně prvního setkání nejevila známky odporu vůči roli otrokyně, do níž se dostala proti své vůli. Na druhou stranu jejich charakterové odchylky nebyly zas takové, že by člověka nutily spínat ruce a bědovat, jak tomu u nekánonických shipů nezřídkakdy bývá.
Body: 5

Příběh jako celek
Celkově na mě povídka působí dobře, je krásně ucelená a navzdory délce a relativní jednoduchosti zápletky vyvolává dojem komplexnosti, za což vděčí právě užitím dvou na první pohled nespojitých dějových linií, které však na konci splynou. Ač nejsem zrovna příznivcem tohoto shipu, ani shippování obecně, troufám si odhadnout, že pro ty, kterým daná tématika vyhovuje, bude tato povídka lahůdkou. Vytknul bych jen příliš rychlé tempo, které by nebylo na škodu zpomalit alespoň pocitově – u konkrétních scén zpomalit na normální rychlost, při níž člověk může vnímat i detaily.
Body: 4

Hodnocení
Body: 48/65
Příběh hodnotím jako... zlatem ražené latinium. Autorčina práce je skutečně na vysoké úrovni, jen téma není příliš originální, avšak pro HP fanoušky se stejným vkusem je ideální.