Po době delší, než by bylo vhodné, konečně přináším další recenzi. Tentokrát se mou obětí stal začínající příběh Bok po boku. Jelikož jsou vydané teprve čtyři kapitoly, recenze může vycházet pouze z omezeného množství informací a tak se předem omlouvám, jestli se nějaký můj odhad budoucího vývoje ukáže jako chybný.

Autor: elawdarie
Počet kapitol, co jsem přečetl: 4
Datum vydání recenze: 25. 3. 2019

Námět
Tady upřímně moc nevím, jak hodnotit. Ačkoliv v příběhu se zatím žádný zvláště originální námět neukázal, anotace slibuje víc. Ale jak jsem napsal výše, musím vycházet z toho, co mám zatím k dispozici, a tam se bohužel námět jeví docela obyčejný, typický pro fantasy. Existují různá království, či jiná státní zřízení, která mezi sebou v jistých obdobích vedou sváry, jejichž důvody budiž prozatím utajeny. A jelikož armáda se jako obvykle ukáže zcela nezpůsobilá se s nepřáteli utkat, zbývá na civilním obyvatelstvu, aby dalo dohromady hrdou domobranu, která si s profesionálními vojáky zajisté poradí. Tady musím autorce přiznat k dobru, že v tomto případě tomu tak nejspíš úplně není, alespoň co si troufám odhadovat z první kapitoly, kde naši samozvaní hrdinové dostávají docela na frak. Nicméně se vždy najde osoba z lidu, která nemá s bojem sebemenší zkušenosti a donedávna ani neměla ponětí, co taková válka vlastně znamená, která se nyní přimotá k našim civilním obráncům vlasti a navzdory evidentnímu nedostatku znalostí a zkušeností mezi nimi vynikne. Jak přesně, to se teprve uvidí. Dávám alespoň půl bodu, jelikož to do budoucna nějakou originalitou alespoň zavání a nedat jí šanci, neměl bych úplně čisté svědomí.
Body: 0,5

Zpracování
Lepší, pokud budu srovnávat s námětem. Je vidět, že máš snahu příběhu a postavám postavit nějaké základy, z nichž bude následující vývoj a jednání vycházet, což je dobře. Budeš-li se toho držet po celou dobu psaní, máš velkou šanci provést děj po hladké realistické cestě bez takzvaných wtf momentů. Zápletku zatím moc soudit nemůžu, jelikož neměla šanci se pořádně rozjet, nicméně zatím z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu se zde objevují motivy tak časté pro fantasy, které moc neslibují nic objevného, nicméně je tam vidět i jistá originalita a především snaha o dobré zpracování, o čemž mě přesvědčila především první kapitola. Ukazuje se, že to hlavní hrdinové nebudou mít ve svém boji vůbec jednoduché, a především že je ne pokaždé něco na poslední chvíli zachrání - přinejmenším ne všechny. Ve fantasy se někdy stává, že jsou postavy a i děj samotný v jakémsi oparu neskutečna, který brání prožívat ty správné emoce tak, jak bychom je prožívali my, lidé v normálním světě. Tomu jsi se zatím úspěšně vyhnula, tak snad ti to vydrží.
Body: 2,5

Dějová linka
Rychlost plynutí děje by se dala vystihnout jedním slovem: konstantní. V první kapitole jsem v duchu chválil, že to není uspěchané, je tam správné tempo, které podtrhuje tu napjatou atmosféru scény, že máš čas čtenáři vylíčit vše potřebné a čtenář má zase čas se do situace vžít a prožít si ji s postavami, bylo to zkrátka super. Nicméně stejné tempo vyprávění sis podržela i do dalších kapitol, kde se toho zase tolik zajímavého nedělo, řešily se spíše banality běžného života a tak mi děj přišel poněkud vleklý. To možná nemusí být jen zásluhou tempa vyprávění, ale také stylem. Přistupuješ k popisu emocí a podobně stejně jako v nějaké vypjaté situaci, kde jich však bývá mnohem víc a tak se jejich popisy stávají barvitějšími, než například u oběda nebo čekání na návrat otce a sestry. Ač má každý autor nějaký svůj osobitý způsob formování děje, je třeba jej částečně přizpůsobovat požadavkům situace, neboť přeci nebudeš psát vtipnou historku z cesty vlakem stejně jako scénu z pohřbu. Musím však pochválit, že děj byl spojitý, srozumitelný a člověk se v něm neztrácel.
Body: 6

Styl psaní
Je vidět, že nejsi úplný nováček, což se na stylu psaní hodně promítá. Ačkoliv není ještě dokonale vybroušený, čte se poměrně hezky a plynule. Máš snahu psát na úrovni, používat zajímavé slovní obraty, nicméně občas ti to ještě hapruje, jelikož jsem místy narazil na poněkud podivný slovosled, či kostrbatě znějící formulaci. Z toho se ale vypíšeš, praxí a čtením kvalitní literatury se zlepšíš. Všiml jsem si jednoho takového nešvaru. Je jím opakování slov. Někteří lidé mají slova, která se jim opakují v průběhu celého textu, u tebe je to ale vždycky jedno slovo, opakující se jen v rámci kousku textu, většinou jednoho až dvou odstavců. Pamatuji si, že úplně na začátku to byla sekera, někde později zbraň, nejsou to však jediné příklady. Moc se mi líbily popisy vzhledu postav, zmiňuji to hned z kraje, neboť to považuji za nezvyklé. Popisování vzhledu obvykle kritizuji, u tebe mohu ale jen chválit. Vylíčila jsi postavy tak, že si čtenář udělá docela přesnou představu, a zároveň se ti nějak povedlo, že byly zajímavé, žádné rozvleklé nudné popisy zbytečností, zaměřovala ses na to podstatné a většinou jsi to podkreslila nějakou emocí či myšlenkou dané postavy. Za mě rozhodně palec nahoru. Popis samotných událostí máš myslím také zvládnutý dobře. Horší je to s popisem samotných emocí a myšlenkových pochodů postav. Jak jsem již zmiňoval, v situacích jako byla první kapitola, se obsáhlá introspekce hodí, nicméně v případech s menším nábojem dokážou být už trochu nudné, zdlouhavé. Někdy by bylo vhodné tyto popisy buď zkrátit a nebo nějak okořenit, učinit je zajímavějšími. Mohla sis trochu víc vyhrát s popisem okolí, přeci jen je to tvůj vymyšlený fantasy svět, nám čtenářům neznámý. Přiblížit trochu kulisy nikdy není na škodu, pokud se to ovšem nepřežene.
Body: 5

Pravopis a gramatika
Zase takové neštěstí to nebylo, nicméně bědovat trochu budu. Začnu klasicky od čárek, relativně často ti utíkají z pozic, kde by měly zůstat děj se co děj. Například vložená věta vedlejší se odděluje čárkami z obou stran, ne jen na začátku. To samé oslovení. Často chybuješ v ji/jí. Když si místo toho můžeš říct tu dívku, bude tam ji, když si můžeš říct té dívce/tou dívkou, bude tam jí. Také by sis měla osvěžit shodu podmětu s přísudkem, v té jsi měla docela dost chyb. Například stráž je rodu ženského, nehledě na to, že stráží může být muž, pokud tam mermomocí chceš shodu s mužských životným rodem, místo stráž napiš strážný. Nějak zapomínáš používat přivlastňovací zájmeno svůj. Místo něj používáš jeho/její a pod. i v situacích, kdy se to nehodí. Je-li něco přivlastňováno podmětu, bude tam svůj. Například podala matce svůj talíř. Když napíšeš podala matce její talíř, znamená to, že talíř je matčin. U přivlastňování ještě chvíli zůstaneme, a dostáváme se tak k největšímu nešvaru ve tvém pravopise. Prosím, nikdy, za žádných okolností, nepřivlastňuj stylem tátovo výraz. Zní to strašně, není to česky. Je to tátův výraz. Tátovo je auto, kuře, nebo cokoliv středního rodu, ale ne výraz, ten nikdy. Stejně tak matky výraz, sice už to tolik netrhá uši, ale také to není správně, je to matčin výraz. Pár chyb jsi měla ve spřežkách, ale zrovna tam, kde bych řekl, že je to jasné. Něco jako jedno denní se opravdu nepíše, je to jednodenní. A chýlíme se ke konci, tohle je popravdě skutečný unikát, který jsem snad viděl poprvé. Souslednost časová. Ta v češtině nefunguje tak, jako třeba ve francouzštině nebo španělštině, jelikož máme jen jeden minulý, přítomný a budoucí čas, musíme to odlišit jinak. Když napíšeš Řekl, že byl nemocný, znamená to, že byl nemocný ještě předtím, než to řekl, čili děj před jiným dějem minulým. Když byl nemocný právě když ti to říkal, napíše se to Řekl, že je nemocný. Z tvého příběhu mám příklad Nepochybovala, že byla opravdová. To by znamenalo, že opravdová byla dřív, ale v momentě, když o ní ta postava nepochybuje, už opravdová není. A poslední drobnost, to se stalo myslím jen párkrát, ale i tak tě upozorním. Někdy jsi použila podmínku místo budoucího času. Asi bych šla do hospody, třeba bych tam zase něco zaslechla. V odpovědi na otázku Co budeš zítra dělat? nezní úplně nejlépe. První část souvětí dejme tomu, někdy se to tak říká, když nad tím člověk teprve přemýšlí, ale ta druhá už zní opravdu divně.
Body: 4

Logika
Crystal nejdřív sama navrhovala, že půjde do hospody, a pak se toho místa děsí jako kdyby tam na ni měl čekat sám ďábel. (-1)
Zall si jen tak v hospodě začne plánovat útok, a vůbec ho nezajímá, že ho může kdokoliv slyšet a komukoliv to říct, ostatní stejně tak. (-1/2)
Body: 8,5

Postavy
Tady budu hlavně chválit, postavy se mi líbily. Nejvíce mě zaujala Crystal, působila krásně realistickým dojmem. Měla skvěle vyvážené slabé a silné stránky, její vzhled odpovídal práci, kterou vykonávala - na jejím těle se rýsovaly svaly, přesně jak by člověk čekal, na rozdíl od těch často omílaných hrdinek, které mají postavy princezen, přičemž v pohodě zvládají těžké práce. I její povaha, trochu bojácná, ačkoliv nebyla žádná puťka, vážně zajímavý charakter, s vůní reálné osoby. Taktéž Viel se zdál být sympatický, skutečný, rodiče to samé. Je vidět, že tvorba postav je tvá silná stránka. Jen Naaria se mi trochu nezdá. Donedávna ještě ani nevěděla, co je to válka, a v té hospodě si počínala jako nějaký zkušený voják, nebo alespoň někdo, kdo disponuje dostatkem teoretických znalostí na dané téma. Jak mohla jen tak vykouzlit tolik úvah o strategii a úmyslech Elfů, navzdory tomu, že neměla ponětí, jak válka vlastně funguje?
Body: 8

Příběh jako celek
Celkově bych příběh zařadil mezi takový mírný nadprůměr. Nenadchne, neurazí. Své čtenáře si určitě najde, koneckonců své výrazné klady má. Patří mezi ně především postavy, včetně povedeného popisu vzhledu, pak také snaha vystavět příběh na pevných základech. Napjaté situace zvládáš docela dobře, chtělo by to spíše zapracovat na těch běžných, kdy není třeba děj sledovat ve zpomaleném záběru, neboť toho příliš není, co by mohlo utéct. Neber to ale jako pobídku, abys děj příliš urychlila, chce to zlatý střed, rychlost adekvátní situaci. Zlepšit by to chtělo především pravopis, zvláště eliminovat výrazy typu tátovo talíř. A dal bych být tebou pozor, aby děj a postavy neupadly do klasických fantasy stereotypů.
Body: 2,5

Hodnocení
Body: 37/65
Příběh hodnotím jako... dilithiovou rudu. Je vidět, že potenciál má, jen by to chtělo ještě zapracovat.