Alternativ univers: původní ( z lehkou úpravou. Navazuje na [6] manželka?! a [7] Součást)
Varování: 12+
Věnování: DestinyDraco

Rychle jsem se přikrčil když mi nad hlavou proletěl další korbel. Byl to zatím teprve třetí v řadě ale před tím létali talíře a pokud se neplete tak zahlédl v té změti střepů i nějaký hrnec. Poslední dobou děláme nejlepší obchody hrnčířům, protože odedne kdy se Dagur vrátil do svého těla nedělá pomalu nic jiného než že po mě něco hází.

Ráno ho jdu vzbudit na snídani, letí po mě nějaká z jeho bot. Během oběda po mě čas od času hází i nějaké nože jako připomínku naší společné minulosti. No a večer to je povětšinou nádobí co jsem právě umyl. Pokud mu ale dojdou, což se stává poměrně často, pokračuje s nejbližší skříní.

Popravdě už skutečně chápu proč nás otec odstěhoval do vlastního. Ze začátku jsem si myslel, že nám chce dopřát nějaké soukromí ale teď to vidím střízlivě v úplně novém světle.

Když se z Dagura stala dívka naše vztahy se zlepšili o sedmdesát procent minimálně a já se těšil, že budeme mít konečně něco alespoň vzdáleně podobného normálnímu manželství. Dagur mě chtěl v tom období u sebe neustále. Nechal se opečovávat a proto nebylo tak překvapivé že jsme brzy byly v očekávání.

S tím,že nebudu mít děti jsem se smířil v okamžiku kdy mi oznámili koho si vezmu. Ze všeho nejvíc si zakládám na věrnosti. Měl jsem v plánu jí vyžadovat a také jí praktikovat. Jenže to,že z něj dračí liška udělá ženu nečekal nikdo, ani já ani on.
Byl jsem z toho tak nadšený, že mě vůbec nenapadlo jaký to bude mít další dopad. Když si odmyslím Dagurovi kolosální a katastrofický výkyvy nálad způsobené hormony jsem měl utkvělo představu,že teď už je vše v pořádku a může být jednom lépe. Protože když mě nezabil ani při porodu za to,že jsem mu tohle v podstatě provedl já. Jeho slova, ne moje.

To jsem se ale přepočítal, protože se naše dvojčata narodila jen několik málo dní před výročím Dagurovi proměny v ženu. Myslel jsem,že to bude den jako každý jiný ale když jsem se ráno probudil už jsem nesdílel svou postel s ní. Vedle mě ležel Dagur opět ve svém mužském těle, nutno podotknout že je stále mužnější než já, a mračil se na mě jako Děsovec kterému někdo sežral snídani.

Tehdy vlastně začala naše soukromá válka. Ještě to ráno jsem byl vykopnut z vlastní postele, doslova, a létali po mě snad všechny věci co mu v tu chvíli přišli pod ruku.

,,Vylez ty slizký úhoři s účesem vypelichanýho koštěte!"zařval na mě jako už tolikrát a já děkoval Odinovi,že dvojčata mají tvrdé spaní po našich předcích. Když už totiž jednou usnou nedokáže je vzbudit ani když by jim Dagur řval nad kolébkou, což překvapivě zatím neudělal. Je na mě nepříjemný ale nikdy ne, když jsou v místnosti i kluci.

,,Dagure.."pokusil jsem se ho uklidnit ale už i mě docházela trpělivost. Dělám tu první poslední a jediné čeho se mi za to dostává jsou urážky a ohrožení života, zdraví minimálně. Už toho začínám mít pomalu dost.

,,Ani na mě nemluv ty mřenko jedná nevyvinutá, je div že naše děti nejsou podsvinčata, když mají za otce něco takového!"vyštěkl na mě vytočeně a to byla moje poslední kapka.

,,Ty zmutovaný garvane bez mozku, o mě si říkej co chceš ale naše syny do toho netahej." Vrátil jsem mu jeho útok se stejnou razancí i hlasitostí. Což je co říct, protože já obvykle neřvu ani na Raffu s Ťaffem. ,,Ty kluci totiž neudělali nic horšího než že se narodily takové hyeně jako seš ty."

Byl to skvělý pocit zadostiučinění když na mě zíral šokovaně s otevřenou pusou, oči vytřeštěné a vydával takový prapodivný sípot až jsem se bál,že brzo bude po něm. Poprvé jsem cítil určitý pocit spokojenosti když jsem takhle někoho viděl. Ať si o mě říká co chce ale je ať nechá napokoji.

,,Tak hyena?! Já nevím kdo využil mojí slabosti aby si udělal dva haranty!"vyštěkl nazpět a asi by pokračoval dál jenže já už se před chvílí rozhodl o proti ofenzivně.

Hodil jsem po něm misku ve které byl stále zbytek kaše a jelikož narozdíl od svého manžela mám nějakou mušku byl to přesný zásah který ukončil jeho tirádu. Měl jsem skutečně uspokojivý pocit když se mu celý obsah misky rozplácl po obličeji a ucpal mu ústa.

,, Využil?! "Zavrčel jsem a už začal být také nepříčetný.,,Já nejsem ten kdo se tu chová jako Zipákovy hlavy. To ty jsi mi vlezl do postele a dožadoval se pozornosti. Byl jsi to ty kdo ze mě tu první noc serval oblečení a škemral abych ho udělal svým. No a teď chceš hodit na mě ,že se něco takového vůbec stalo? Tak na to si vůbec nezvykej. Já nejsem jedním z těch dutých válečníků co se ti mezi zběsilci plazili u nohou a s radostí vzali každý tvůj přešlap za svůj."

Byl jsem tak rozjetý,že jsem si ani nevšiml jak Dagur zrudnul a postupně začal čím dál víc blednout. Nebo jsem si toho všiml ale nedokázal jsem na to brát ohled. Celé dny jsem mu v podstatě uhýbal z cesty a omlouval jeho výlevy.
Až do teď.

On měl drzost do toho zatáhnout naše kluky. Přiznám se,že jsem byl vyděšený když jsem zjistil že budeme mít dvojčata. Hlavně tedy proto,že znám naše dvojčata. Raffana a Ťaffanem jsou jak živelný pohromy. Vždy jsem je bral jako standardní provedení dvojčat. Jedna duše rozdělená do dvou těl.

Jenže když jsem poprvé uviděl naše kluky došlo mi ,že jsem úplně mimo. Oni nebyly nic z toho co jsem čekal. Nic z toho na co jsem se připravoval ale to mě moc nepřekvapilo. Nikdo není skutečná připravený i když kvůli tomu děláme všechno.

Oni si popravdě ani když se narodili nebyly vůbec podobní. Vlastně bych řekl ,že oba jsou takovou zvláštní kombinací mé a Dagurovi rozdílnosti. Ten drobnější klučina měl už po porodu několik rudých vlasů, které mi ze všeho nejvíc připomínali moře když zapadá slunce. Svým vzhledem byl asi spíš podobný Dagurovi ale byl přesně tak drobný jak mi vyprávěl můj otec,že jsem vypadal já. Byl to malý Ždibek mého štěstí a já mu odpřisáhl,že ať se bude od běžných vikingů lišit sebevíc nikdy ho neopustím a vždy budu stát za ním.

Podobný slib jsem dal i našemu druhému šampiónovi, který měl těch několik vlasů v barvě kůry stromů, přesně tak jako já. Byl o podstatný kousek větší než jeho dvojče a neplakal. Měl hlavu lehce na stranu jako by poslouchal vše co se kolem něj děje a vyhodnocoval jak nás nejlépe položit na lopatky. I když by každý nejspíš tvrdil ,že jsem se zbláznil připomínal mi tátu. Tou rozvážností za kterou se nejspíš skrývali vražedné vyšinuté úmysly po Dagurovi, proto jsem mu dal jméno Klíďa. Bude to podobné jako jméno náčelníka ale ne úplně. Protože ani on není jako nikdo před ním.
Ani jeden takový nebude, budou sami sebou a já je v tom podpořím.

,,Ale mě je vlastně úplně jedno co si o MĚ myslíš ale varuju tě, ještě jedno křivé slovo o Ždibkovi s Klíďou a bude ze mě vdovec. A nemysli si , že by jsi mi stál za válku se Zběsilci ale proti tomu,že tě sežere tichá smrt nemůže říct ani popel dokonce i Oswald Dobrotivý." Promluvil jsem tentokrát úplně klidně a v každém mém slově byl takový chlad, že z toho byla zima i mě.

Když už jsem byl spokojen s tím co jsem mu řekl odešel jsem a nechal tam svou ženu konsternovaně civět do protější zdi jak se stále srovnával s mými slovy.
Nemyslete si, nejsem žádná chladnokrevná svině. Dokonce jsem za tu dobu trvání manželství zjistil, že toho trolla asi miluju. Jenže ono je to tak těžké ho milovat když jediné co pro mě má je odpor a hromada střepů. Kdykoliv slyším jeho urážky mířené na mě a dobu, kterou jsme strávili jako skutečný manželé mám pocit že se lámu jako ty hrnce co po mě hází.

Už jsem z toho unavený.
Unavený z toho být tu úplně vším co je potřeba a úplně pro všechny. Pro kluky jsem jak matka tak otec. Pro jezdce jsem vůdce, přítel a někdy i cvičný terč. Pro otce jsem synem i budoucím náčelník a co jsem pro Dagura snad ani nechci vědět. Vždyť on mě nenávidí, odsoudil mě už na úplném počátku a ať dělám co dělám nenechá si nic vysvětlit.

Opřel jsem se o stěnu a znaveně se po ní svezl na zem. Netuším jak dlouho ještě takhle vydržím. Kdybych neměl Bezzubku který se své role strýčka chopil se vší vážností a teď je tou nejlepší chůvou jakou by si pro své děti kterýkoliv rodič přál.
Ten jediný mě skutečně nikdy nenechal ve štychu.

Musel jsem tam nakonec usnout, protože víc než svou Škyťákovskou chvilku ,takhle se na Blpu říká přemýšlení, si nepamatuju. Ono se taky není čemu divit, protože poslední dobou spím s jedním okem otevřeným kdyby mě můj ctěný choť chtěl přece jenom dodělat. Teď když má právoplatného dědice už by se znovu ženit nemusel.

O to překvapivější byl ten zvláštní pocit co mám většinou když mě Bezzubka někam přenáší a pak bylo všechno podivně měkké a teplé. V tu chvíli jsem ale pro mě tak netypicky alespoň jednou odmítal nad vším přemýšlet a jen se nechal těmi pocity ukolébat k skutečně hlubokému spánku. Tak tohle mají možná dvojčata po mě , protože teď by mě nejspíš nedokázal vzbudit ani Dagur.

Když mě další den ráno probudilo slunce myslel jsem si,že už jsem se konečně úplně zbláznil. Ležel jsem v posteli, ve které jsem rozhodně neusnul, protože zrovna tuhle konkrétní si jako svou nárokoval Dagur.

To mi bylo jasné okamžitě, protože zmiňovaný ležel hned vedle mě a propaloval mě neskutečně intenzivním pohledem jako by si chtěl přečíst moje myšlenky. Což by teď rozhodně nebylo kvalitní počtení, ne že by zrovna jemu na tom sešlo. Dagur ale tohle ráno rozhodně také nebyl normální. Neječel na mě, neschazoval mě z postele a dokonce po mě ještě ani nic nehodil. Bylo to zvláštní ráno už jen tím jak bylo poklidné a dle všeobecných měřítek normální.

,,Chci uzavřít příměří a zakopat válečnou sekeru."řekl Dagur vážně a snad poprvé za celou dobu našeho soužití mi přišlo,že je úplně příčetný.

Sledoval jsem ho s nehraným zděšením v očích. Každý jiný by v tuhle chvíli nejspíš děkoval bohům,že se to uklidnilo ale mě na tom něco smrdělo jako týden starý úhoř na sluníčku. Nechtěl jsem tak snadno uvěřit, už jednou jsem to zkusil a dopadlo to jako skutečná katastrofa díky které jsem přišel i o tu špetku důvěry kterou se mi povede získat.

,, Škyťáku,"oslovil mě aby získal všechnu mou pozornost, která byla teď roztříštěná po místnosti. Bylo na něm úplně vidět,že se chystá říct něco co mu vůbec nejde přes rty.,, máš pravdu."dodal to tak tiše ,že jsem na okamžik dokonce pochyboval že jsem správně slyšel. Ale on pokračoval tak,že o sdělení nemohlo být pochyb.

,,Ani jeden z nás o tohle manželství nestál a to ,že jsem se po tom kousnutí stal ženskou nám to rozhodně neulehčilo. Je pravda co se říká, ženský fungují a myslí úplně jinak, já bych se s tím asi nikdy sám nedokázal bez tebe vyrovnat. Byl jsi tu pro mě vždycky i ve chvílích kdy bych to sám se sebou vzdal. Což je možná hlavní důvod proč si tě chci udržet co nejdál od těla."řekl s křivým úsměvem a povzdechl si než pokračoval.,, Naše kluky miluju stejně jak ty a možná je na čase abych dospěl v muže, kterým pro naší rodinu musím být. V toho, který se přestane chovat jako rozmazlené dětsko a postaví se hrdě za své rozhodnutí i činy. Takového který bude moct být plnohodnotným manželem náčelníka a ne jen krkavčí matkou."

Konsternovaně jsem na něj civěl a snažil se alespoň nějakým způsobem zpracovat všechno co mi řekl. Jenže toho bylo tolik,že i když jsem se snažil stále jsem ho ale vůbec nechápal. Netuším proč to dělá nebo co ho k tomu vedlo ale nejspíš to zase skončí průšvihem.

Překvapilo mě, že si nejspíš všiml mého zmatení. Nejistě se totiž zasmál a prohrábl si vlasy než se nejspíš rozhodl pokračovat a tím mě úplně dorazit.

,, Netvrdím,že se mi to podaří nebo že to bude ze dne na den ale chtěl bych to zkusit. A protože mě za celou noc nenapadlo nic lepšího rozhodl jsem se, že spolu budeme mluvit. Očividně se totiž neznáme ani natolik abychom spolu mohli žít v jedné domácnosti a nepovraždit se tak by bylo fajn se poznat. No a později se i pochopit."řekl nakonec východisko z naší situace na které přišel nejspíš úplně sám. Nedokážu si totiž představit moc vikingů co by tohle řekli a pokud přece většinou by to mysleli jako vtip.

Takže jsem se rozloučil s posledním zbytky příčetnosti co mi na dnešní ráno zbyli a lépe se uvelebil v posteli abych mohl absolvovat svůj první z mnoha dlouhých rozhovorů se svým manželem.
A nejdivnější na tom snad byl fakt,že jsem se na to těšil. Protože dnešní rozhovor mi ukázal,že mi osud vybral muže který má hlavě mimo násilí i trochu rozumu.