Alternativ univers: původní
Varování: 12+

Už zase.
Dnes mají poprvé od našeho příměří s draky připlout zástupci kmene zběsilců. Celý den jsem musel zajišťovat aby tu v ten kritický moment nebyla ani dračí šupina. Všichni jsme věděli,že náčelník Oswald dobrotivý by to možná vstřebal ale jeho prvorozený syn Dagur určitě ne.

No, já taky nestal o to aby se to Dagur dozvěděl. Vlastně ani nerozumím, proč sem s ním musel stále jezdit. Vždyť s ním nikdy nepřišlo nic dobrého. Dělal si ze mě živí terč, hračku se kterou si mohl dělat co se mu zachtělo a trápil každého kdo se mu dostal do rukou. Každý z mých přátel by na něj našel nějaký opravdu nelichotivý příběh a i kdyby jim došli, já jich mám v zásobě víc než dost.

Zavřel jsem poslední kotec s draky kteří nás navzdory všem mým pokusům nechtěly nechat na holičkách a úplně samotné. V jejich očích musíme připomínat mláďata. Nemáme ostré zuby, neumíme létat a o ohni si můžeme leda tak nechat zdát.  To bude nejspíš ten důvod, proč si nás od začátku naší spolupráce až nezdravě hlídají.

Bezzubka je toho zářným příkladem, protože toho nemůžu z mojí ložnici dostat ani kdybych se na hlavu stavěl.
Sice není dobré mít v takový čas draka v domě náčelníka ale alespoň jsem z něj dostal slib, že zůstane v pokoji dokud u nás budou.
Teď už jen aby to dodržel.

Stál jsem po boku otce v přístavu a čekal na jejich loď. Poprvé po opravdu dlouhé době jsem se Dagurova příjezdu nebál. Já jsem slavný krotitel draků jenž zkrotil nočního běsa..A kdo je on? Jen nějaký syn náčelníka ze sousedního kmene. Jediné čím se proslavil je jeho přídomek vyšinutý a to rozhodně není něco čím by se měl chlubit.  Proto se dnes odmítám krčit před tím co si na mě vymyslel, nebude to horší než to čemu jsme už s Bezzubkou čelili.

Když ale  jejích loď přirazila ke břehu věděl jsem, že je něco špatně. Jindy usměvavý náčelník se mračil jak sto čertů a jeho syn se také tvářil nanejvýš atypicky. Místo aby se zlomyslně šklebil na všechny strany, vypadal nepřítomně a pohled měl sklopený ke svým botám. Vše na tom pohledu bylo nepatřičné ale nejvíc to, že to ve mě svým způsobem vzbuzovalo lítost a sympatie k tomu nezkrotnému zběsilci. Nedokážu si totiž ani představit co se mohlo stát tak hrozného aby jej to tak změnilo. Nejenom jeho vystupování, celkově to změnilo auru která ho obklopovala.

,,Kdy přesně jsi nás chtěl informovat o vašem novém uspořádání s draky, Kliďasi?"vrhl na náčelníka Oswald otázku ještě dříve než se jejich nohy dotkli země a můj otec měl tolik slušnosti aby se tvářil provinile.,, Každopádně ve světle nových skutečností budu muset trvat na daleko pevnějším, trvalejším, příslibu spojenectví."

,,A co by to jako mělo být?"zeptal se otec téměř okamžitě a jejich pohledy spolu sváděli boj.

,, Sňatek,"řekl jako by nic a  mě v ten moment vyprchala všechna barva z tváře i z pohledu. To přece nemůže myslet vážně ale vše nasvědčovalo tomu,že ano.,, Za jiných okolností by tato povinnost náležela mé dceři ale když se Dagur tak předvídavě postaral aby s námi nadále nebyla... Je povinen nastoupit na její místo."

,,A jak si to představuješ?  Tímhle můžeš vyhladit oba naše rody."můj otec zněl skutečně v šoku když protestoval proti jeho slovům.  Byl jsem jediný syn náčelníka, Oswald sice měl ještě dceru ale tu  jako pokračovatele rodu nelze počítat.

,, Kliďasi, jedná se tu pouze o oficiální stvrzení našeho spojenectví. Nalezl jsem i kněžku co je do několika dnů oddá. A co se našich rodů týče... Před svatbou podepíší smlouvu díky které si veškeré nemanželské děti mohou nárokovat post náčelníka. Takže pokud si každý někde udělá svého mužského nástupce..nebude to hrozit."mluvil s až děsivým klidem a ledabyle shazoval veškeré protesty ze stolu.

Teprve teď jsem neviděl toho milého dobrotivého muže ale vypočítavého lstivého náčelníka , který chce z mého spojenectví s draky vytěžit co možná nejvíce. I za cenu zostuzení vlastního syna, protože svým předchozím prohlášením my ho nenabídl za manžela ale za manželku.  Přijal nás jako výše postavené a jeho dal jako zástavu ve jménu míru. Já za tím ale viděl víc. Oswald si myslel,že naším spojením získá svou vlastní moc nad draky i to,že jim v případě potřeby přijdeme do bitvy pomoci.

Bylo mi naprosto jasné jak probíhala jejich plavba, možná s tím už začal hned když se dozvěděl o dracích. Nejspíš věnoval veškerý svůj čas na to aby svého syna připravil na jeho nové postavení.  Sice nevím co přesně udělal ale očividně to zabralo. Dagur se po celou dobu rozhovoru tvářil jako, že tam není a jediné co prozrazovalo že poslouchá bylo občasné cuknutí nebo sevření pěstí.

,, Myslím,že na jeden den bylo těch zpráv až dost."řekl jsem když se mezi všemi rozhostilo nepříjemné ticho.,,V hodovní síni na vás už čeká připravená hostina. Po tak dlouhé cestě musíte mít zajisté hlad a být unavení. Navrhuji toto projednat až zítra i s naší radou."                          
Proti tomu nikdo nic neměl i když jsem to navrhl já a ne můj otec.

Nechal jsem je se veselit u jídla a sám si sedl na schody před síň. Je toho na mě teď nějak moc.
Už jen ta myšlenka,že si brzy vezmu Dagura, za manžela samozřejmě. Ještě před několika okamžiky jsem ani nad svatbou nepřemýšlel a pokud náhodou...vždy měla místo po mém boku jisté blondýnka s opravdu dobrou ranou a slabostí pro sekery. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech mě nenapadlo,že to bude muž s kým bych měl sdílet zbytek života. No a ke všemu jaký muž, Dagur vyšinutý.

Když se tahle myšlenka vytvořila nešlo jí už tak snadno zahnat. Otočil jsem se za zvukem otvírání dveří a on tam stál. Stále mu chyběl ten typický škleb ale oči už nebyly tak vzdálené. Sledoval jsem ho a snažil se přijít na to co k němu teď vlastně cítím. Nebyla to nenávist, odpor či strach jako ty poslední roky. Dokonce to nebyl ani soucit a starostlivost jako když jsem ho viděl na té lodi.

Můj pohled putoval po jeho mladé tváři, zrzavých vlasech pod přilbicí s dlouhými rohy a očích barvy jarní trávy na které se třpytí rosa. Válečné tetování co se mu táhlo přes oko, a já jen přemýšlel nad tím jak to asi muselo bolet.

,,Tak teď přijde to posmívání?"zeptal se hořce, když si mé zírání špatně vyložil. To na druhou stranu jasně vypovídá o tom jak špatné má o mě mínění.

,,Nemám důvod se ti posmívat, jsme v tom oba společně. Ty stejně jako já, ani jeden jsme to nechtěli ale stejně se to musí stát."řekl jsem vážně a upřel svůj pohled hluboko do jeho očí.

,,Jasně ale já jsem nevěsta."řekl tvrdě a uhnul před mým pohledem. To byla asi největší rána pro jeho ego. Vše ostatní by bylo snadné vyléčit. O zranění by se postarala Gothi. Ale o duši se postarat nedokáže.

Ani já vlastně nevím kdo by se o to mohl alespoň pokusit. Dagur k sobě nikoho nepustí tak blízko.

,, Vidíš, ani slavný všempomocný Škyťák nedokáže popřít,že se nemůže dočkat až si podrobí odvěkého ...dalo by se říct rivala? Úplně nepřátele totiž nejsme.."začátek zněl uštěpačně ale konec byl vcelku nejistý. Očividně ani on neví jak to mezi námi bylo či je.

Než jsem ale dostal šanci se jakkoliv obhájit, odešel. Bez ohledu na to,že jsme právě mluvili se ke mně otočil zády a zmizel ve tmě vesnice.

To bylo naposledy co jsem ho před svatbou viděl. Jako by se mi pak vyhýbal aby mě nemusel vůbec potkat. I tu pitomou manželskou smlouvu jsme podepsali každý zvlášť. Najednou jsem si přišel jako ten špatný já. Jako bych ho já ohrožoval a chtěl mu co nejvíc znepříjemnit život, už jen svou pouhou existencí.  Tak jsem se k tomu postavil po svém. Když on se mi vyhýbá, tak já ten čas věnuji tréningu draků. Bezzubka, narozdíl od Dagura o mou přítomnost stojí.

Z toho důvodu jsem byl taky neskutečně nervózní. Když jsem stál před všemi těmi lidmi  s mým otcem a s Bezzubkou. Bez nich bych si totiž tento den nedokázal představit. Mohl by se konat třeba na vrcholu útesu jen s hlavními aktéry a svědky, jen když tam budu mít je.
Popotáhl jsem si nervózně límec svatební tuniky a síní se rozezněla obřadní píseň. První vešel slavný náčelník kmene zběsilců Oswald dobrotivý, teď už chápu jak je to jméno ironické. Hned za ním šel můj nastávající.

Měl na sobě jednoduchou bílou halenu se zlatou výšivkou kolem límce. Přes ramena měl kožešinový plášť se zlatými erby rodu. Jak znám Dagura nejspíš by se raději ženil v brnění ale co jsem o tom slyšel, jeho otec to zatrhl. Prý když má být nevěsta nemůže vypadat mužnější než jeho manžel.

Já totiž přijít v brnění odmítal. Hlavně tedy proto,že ve všem vypadám divně. Jako bych se v něm ztrácel. I přilbice co mi otec dal v době kdy si myslel,že zabíji svého prvního draka mi byla větší než by bylo praktické. Jednou také budu muset mít jakožto náčelník brnění, ale do té doby prvně musím najít nebo vymyslet takové aby mi sedělo.

Obřad sám o sobě byl nevýrazný. Jediné co si z něj pamatují je jak Dagur poprvé uhnul před mým dotykem a pak byl po celý zbytek ztuhlý jako by ho vytesali ze žuly. Na druhou stranu, já na tom nebyl lépe. I když jsem se to snažil před okolím skrýt, byl jsem nervózní. Srdce se mi sevřelo jak v ocelové pasti a na hrudi se mi usadil minimálně garvan.

Naštěstí pro nás bylo brzy po všem a přišla ta méně upjatá část. Oslava mé svatby se brzy natolik zvrhla ,že už nás na ní nebylo ani potřeba. Toho jsem využil, a i s Dagurem se potají odplýžil ke mně domů. Tedy teď vlastně už k nám.

Zatím jsem se s otcem rozhodl, že zůstaneme v mém starém pokoji. Než nás nějaký vážný důvod přiměje změnit místo útočiště. Pro normální manželský pár by to asi bylo zvláštní, ale já a Dagur jsme nikdy nebyli normální. No a naše manželství k tomu má taky pěkně daleko.

Když jsem vstoupily ke mně do pokoje Bezzubka už ležel na svém místě,taky se mu má té oslavě moc nelíbilo. Ještě chvíli jsem stál v prostoru a sledoval co udělá Dagur. S naprostou jistotou, kterou maskoval to jak není ve své kůži, přešel k mojí posteli. Sedl si a začal se pomalu svlékat.

,,Tak jakou polohu mám zaujmout, můj choti?"zeptal se kousavě ale hořkost v jeho hlase napovídala,že očekává nějakou vhodnou odpověď. Já na to odpověď sice měl ale o tom jestli by se zdála vhodná by se dalo polemizovat.

,,Zaujmy si polohu jakou chceš ale hlavně už mlč."řekl jsem otráveně a s povzdechem si sedl na Bezzubkovo místo vedle něj. Navzdory tomu co se nejspíš o svatební noci očekává, já nemám v plánu s ním vlézt ani do jedné postele.

Nevěřím mu a i kdyby ano, všechny ty řeči co jsem si dnes vyslechl by mě od toho stejně odradili. Každý viking, který strávil na moři rozsáhlé množství času, si dal záležet aby mě zahrnul barvitým vyprávěním o tom co bych mohl se svým manželem dělat. Jakými způsoby bych ho pohl použít a i to ,že bych si měl dát po svatbě nějaký čas volno abych měl příležitost vše vyzkoušet.

Ještě teď je mi z toho špatně. Ne proto,že by se mi příčila představa mě a Dagura...v tomhle smyslu. S tím jsem se vypořádal asi druhý den od toho překvapivého oznámení. Zhodnotil jsem,že navzdory jeho bývalé zálibě, ohrožovat mě na zdraví, mi přijde přitažlivý. Hlavně tedy co se týče tělesné schránky ale během těch několika málo rozhovorů jsem zjistil i to,že to není takový blbec jako jsem si myslel. Má rozum a když se rozhodne ho použít, dá se s ním i mluvit.

Možná, za nějaký čas to bude svazek ve kterém se oba budeme cítit v rámci možností dobře. Jenže to znamená nic neuspěchat.  Z toho důvodu jsem se rozhodl spát vedle Bezzubky, chci mu poskytnout jeho prostor. Celou dobu do svatby mu každý vtloukal do hlavy,že bude jen k použití v posteli ale tak to já nechci. Chci rovnocenného partnera. To je věc, které on nejspíš nevěří. Počítá s tím,že když mi ho předali jako toho slabšího, tak toho využiji. To jsem ale nikdy neměl v plánu.

Když jsem si sundal plášť, téměř stejný jako ten jeho, sledoval mě jako by mě viděl poprvé. Nejspíš se celou dobu bál kdy se na něj vrhnu. Ta jeho ostražitost je roztomilá. Ale já nemám po dnešku sílu se vrhnout ani na rozečtenou knihu. Člověk by ani neřekl jak ho jedna jeho svatba unaví. Jsem rád,že to nebudu muset dělat víckrát. To bych už asi nepřežil.

,,Snad mi nechceš tvrdit ,že jdeš spát aniž bys...to...víš co.."nejspíš se na mě chtěl utrhnout ale došlo mu v otázce čeho vlastně rejpe. Nakonec asi uznal, že je lepší to nechat být. Pokud se na něj nechystám abych se zmocnil toho co je po právu moje a radeji chci spát , bude lepší na sebe příliš neupozorňovat.

Opřel jsem se hlavou o Bezzubku a přikryl se pláštěm. Měl bych to zaspat, protože od dnešního dne to tak nejspíš bude až do mé smrti. Budu sdílet ložnici se zběsilcem, který nejspíš ještě ani neví jaké místo ve svém životě mi chce věnovat. Teď jsme jako vojáci, každý na své straně a on ve mě zatím vidí jen neurčitou hrozbu. Kdy, a jestli vůbec, se stanu v jeho životě víc je pouze na něm. Ať už bych povýšil na přítele, spojence nebo , v což nedoufám, partnera bylo by to jen z jeho vlastní vůle.

Já si prozatím vystačím s tímto prazvláštním příměřím. Víc stejně v nejbližší době nedostanu. Na druhou stranu můžu být rád,že už po mě nehází nože. Budu doufat,že je to z jeho dobré vůle a ne díky klauzuli v naší manželské smlouvě. Ve které jasně stojí,že pokud umřu v jeho přítomnosti násilnou smrtí musí se stát manželkou jiného člena kmene, který bude budoucím náčelníkem po mě. Kdyby to tím ale bylo, nedivil bych se. Asi jsem stále lepší volba než Snoplivec.

No a co nám přinese zbytek společného života je ve hvězdách. Pokud bych ale měl hádat, vsadil bych se že o něčem alespoň vzdáleně normálním si můžu leda tak nechat zdát. Nudit se ale určitě nebudu. O to se postará ta moje banda bláznů v čele s Bezzubkou.

Původně jsem povídku chtěla udělat delší ale nakonec jsem se rozhodla to nechat takhle. Myslím si ale ,že s příběhem jako takovým ještě nekončím. Mám pár nápadů na pokračování, které se možná časem také přibydou.