„Hlavně opatrně," přidržuje mě Phil, když dělám první nejistý krok. „Tak co?"

„Nic," vydechuju. Bolest je pryč. Svaly jsou sice ztuhlé z dlouhodobého odpočinku, ale nic, co by se nedalo rozhýbat. Logan vyléčil mé zranění díky svým schopnostem a Philovým instrukcím. Nerada to přiznávám, protože na následovníka často nadávám, ale učitel je dobrý. Další jeho téměř nadpřirozená schopnost - umět naučit, co po tom druhém chce. Nečekala jsem, že to Logan zvládne. Popravdě jsem myslela, že vyléčení modřiny bude zázrak. A já můžu normálně chodit. To je celkem nefér, když to srovnám s tím, kolik měsíců jsem se prala s ohněm. Vlastně stále ještě peru. „Jsem v pohodě."

„Proč jsi tak překvapená?" nechápe Phil.

„Protože Jeremy..."

„Tvůj bratr je flákač duší i tělem, kdyby mě občas poslouchal, dávno by to uměl taky," zubí se. „Takže to by šlo," pokyvuje spokojeně směrem k Loganovi, „ale neznamená to, že jsi za vodou a můžeš si otevřít vlastní ordinaci. Léčení hodně vyčerpává a být tebou, tak si ještě zjistím, jestli můžeš léčit i normální lidi. Já třeba ne." Zrzek přikyvuje. „Kdo pojede s tebou, aby pak ostatním mohl předat informace?" Logan jen krčí rameny a otáčí se na mě. Philovi asi nedochází, že se známe jenom několik desítek hodin a těžko říct, zda si Logan vůbec pamatuje moje jméno, natož jména ostatních.

Jeden z nás pojede s Loganem, aby mohl získat informaci o tom, kde se nachází jeho sestry a následně ji předat dál. Byla by hloupost celou skupinu poslat na jedno místo, když takový úkol může obstarat jediný člověk.

„Ross s Coltonem půjdou s tebou, předpokládám," odhaduje Phil a já souhlasně kývu hlavou. „Barrows by měl jít taky, přeci jen je voják z povolání, bude se hodit."

„Takže zbývá Seth nebo Markus."

„Markus," rozhoduje Phil. „Moc nezvládá udržet nervy na uzdě, mohl by udělat nějakou blbost. Zavolat zvládne."

„A jak mu tu informaci předáte?" nechápu.

„Jeden z nás mu ji narve do hlavy," šklebí se. Ach. Že mně to pořád nedochází.

Phil opět věnuje pozornost Loganovi. Nějakým způsobem si musí předat taser, co nejméně nápadně. A protože se zrzek neumí ani trochu prát, Phil mu vysvětluje, jak s ním třísknout o zem, aniž by mu zlámal všechny kosti v těle a zároveň mohlo dojít k předání. Do hlavy si ukládám poznámku, že taser musíme něčím zaizolovat, aby ho dávka elektřiny, kterou pak oba následovníci dostanou, nepoškodila. Možná to bude zbytečné, fyzika nikdy nebyla moje silná stránka.

Matthyas by mi určitě poradil.

Přestávám ty dva vnímat a přemýšlím o tom, co se bude dít.

Markus s Loganem pojedou k Walkerovým domů, kde bude Phil. Logan zaútočí a chlápci z Organizace budou muset Philovi nakopnout schopnosti, pokud se budou chtít dožít dalšího dne. V tu chvíli už Logan bude vědět, kde jsou jeho sestry, informaci narve do hlavy Markusovi, který nám zavolá. Do akce se vydám já s Rossem, Coltonem, Barrowsem a možná dalšími vojáky. Bude na Loganovi a Philovi, jak dlouho vydrží předstírat, že se snaží navzájem přizabít. Čím víc času nám získají, tím lépe. Logan se pak nechá sejmout a pojede se na místo, kde, hádám, je Philova sestra a neteř. Opět bude Markusova práce zajistit, abychom se pak dostali na místo, kam odvezou oba následovníky. Pokud si zvládnou nahodit své schopnosti, fajn. Pokud ne, budeme v problému. V obrovském problému, protože tak nějak bude na mně, aby se členové Organizace stáhli v domněnce, že upálím každého, koho uvidím. Což není takový problém, destrukce se mi poměrně daří. Otázkou je, zda zvládnu nezabít i svoje kamarády. Budou u toho ještě nejspíš Loganovy sestry, ale s nimi nemůžu teď počítat, nemám nejmenší tušení, jaké jsou jejich schopnosti a ani jak moc je mají pod kontrolou. Takže je lepší spolehnout se jen sama na sebe.

Napadá mě, že Logan musí být pořádně nesvůj, protože u záchrany svých sester ani nebude. Musí věřit cizím lidem, které sotva zná. I když už si nás nejspíš pořádně prověřil a ví, co zvládáme a co ne. Záchrana dvou holek by měla být oproti Afghánistánu brnkačka.

„Lori, vnímej," upozorňuje na sebe Phil tím, že mi rukou mává před obličejem. „Pamatuješ, co jsem ti říkal, když vás unesli do Německa?" ptá se.

„Moc ne."

„Že máš za sebou nechat jenom popel a prach. Pro tentokrát to neber tak vážně," cuchá mi vlasy jako malé holce. Přesně tak, jak to všichni děláme Danovi. Už vím, proč to tak nesnáší. „Ještě se máš hodně co učit a já bych u toho rád byl, tak se prosím snaž nás neusmažit."

**

Z postele se hrabu kolem páté hodiny odpolední. Na pár minut se zastavuju v koupelně a hned na to se spojuju s Barrowsem, aby svolal poradu. Colton s Rossem do malé zasedačky přicházejí jako první. Colton se tváří, jak kdyby už se nemohl dočkat akce, která povede k záchraně lidí. Tak klidný a mírumilovný člověk, přitom ke svému životu potřebuje adrenalin a akci. I Ross vypadá trochu nedočkavě, což je neobvyklé. O pár minut později doráží i voják jménem Cortéz, který byl mezi pěti nebo kolika, které Erik vybral, aby se dozvěděli o dětech hvězd a pomáhali nám. Obrovský chlap nejspíš hispánského původu s tmavýma očima a zářivým úsměvem. Přirovnala bych ho spíše k hodnému obrovi, protože se neumí tvářit zle. Seth s Markusem dorazí tak do hodiny, protože po obědě odjeli zase domů za Mitchem. Je nás zoufale málo, tak pokládám otázku, jak jsou na tom Eliott a Jay po zdravotní stránce.

„Eliott je nepoužitelnej," oznamuje. „Otřes mozku a naražená žebra nejsou něco, s čím chceš jít do ostré akce. Jay na tom není tak hrozně, ale těžko říct, co vydrží. Navíc bych jim vůbec nic neříkal. Pokud se dozví, že se něco chystá, nebudou chtít zůstat v posteli."

Pravda. Kdybych přišla za Eliottem, že jdeme pro Loganovy sestry, a pak hned pro Logana a Phila a jeho sestru a neteř, nebyl by nadšený, spíš by se chtěl za každou cenu připojit. A to se nestane, ne když dostal takovou nakládačku. Ráda bych se s ním ještě před odjezdem do Londýna viděla, ale návštěvu si zakazuju. Akorát by poznal, že lžu. To radši budu snášet jeho zlost za to, že jsme před ním takovou věc tajili.

„S Cortézem jsme si zařídili oba volno, takže máme čas až do rána. Zbraně jsem zařídil, ale neztraťte je, proboha, jinak mě už fakt vyrazí."

„Braly se na moje jméno," hučí Cortéz. „Každopádně je stejně chci všechny zpátky."

„Kolik jsi jich vzal?"

„Šest, my dva, Colton, Ross, Markus a Seth. Loganovi by ji stejně sebrali a ty...no," drbe se na zátylku. „Ty máš jinou zbraň. A stejně předpokládám, že bys ji ani nechtěla."

„Předpokládáš správně!" zvedám palec. Nejspíš bych ji ani nedokázala pořádně nabít. Což je smutný vzhledem k tomu, že už jsem ji uměla i rozebrat a složit. Jakž takž.

„Jsi si jistej, že bráchové neublíží spíš sobě?" mračí se Colton. Seth a pistole mi moc nejde dohromady. Je to člověk, který si s takovou hračkou dělá selfie, a pak je navrhnutý na Darwinovu cenu za nejhloupější smrt. A Markus se svou povahou? Netřeba komentář.

„Klídek, během toho, co jste byli na ostrovech, absolvovali všechny potřebné zkoušky a testy."

Čas nabírá na obrátkách a domluva se Sethem a Markusem je poměrně rychlá, ačkoli se Markusovi trochu nelíbí, že má za úkol dělat stopovacího psa a sekretářku, jak to sám nazval. Naštěstí ale Barrows vypadá jak vypadá a ani Markus si nedovoluje moc dlouho protestovat.

Nestíhám si ani pořádně všimnout a je tma. Logan s Markusem nasedají do jednoho z civilních aut, která SAS vlastní, a odjíždějí jako první, aniž bychom si řekli cokoli dalšího. A to bych přísahala, že má Logan něco na srdci, nakonec si to ale nechal pro sebe. Colton vedle mě mučednicky vzdychá, když auto s jeho nejstarším bratrem opouští areál základny. Nedivím se mu, taky bych byla nervózní, kdyby někdo Jerovi do rukou strčil pistoli.

Do dalšího vozu nasedá Colton, Seth a Cortéz. Já, Barrows a Ross do posledního. Až bude Markus volat s první informací o poloze, naběhne tam dřív ten, kdo bude dané adrese blíž. Počítáme s tím, že záchrana sester Walkerových je ten nejsnadnější úkol a tři bychom měli stačit. Horší to pak bude na místě, kam odvezou Logana a Phila. Nebo to alespoň předpokládám.

Nemluvíme, každý z nás je zabraný do svých myšlenek nebo poslouchání tiché hudby, která se line z rádia.

A z kufru se ozývá hlasité kýchnutí.

„Do prd...vole!" strhává Barrows auto doleva, ale hned ho zase srovnává.

„Pardon," ozývá se pípnutí zezadu.

„Jess?" obracím se na zrzku, která se vynořuje z hromady uniforem v kufru. „Co tu děláš?"

„Jako co to vypadá? Jedu s váma."

Voják zastavuje auto a otáčí se na nás.

„To fakt ne," odmítá. „Vždyť je ti... jsi... kolik ti vůbec je?" vypravuje ze sebe ztěžka, pořád se vzpamatovává z šoku, který mu přivodilo Jessino pšíknutí. Ten chlap je elitní voják, ale právě si málem káknul do kalhot. „Vrátíme se."

„V žádném případě," prohlašujeme s Jess nastejno a Barrowsovi začíná naštvaně tikat v obočí. „Jen se zdržujeme, vždyť ani nemusí vylézt z auta. Jeď," žádám ho. Jess může být jen o rok dva mladší než já. Zvládne to, navíc si neumím představit, že bychom se vrátili, jde o její rodinu. Chápu, proč se chce připojit. Až teď mi dochází, že celou dobu nejspíš musela poslouchat za dveřmi, a pak se vytratila z očí svému bratrovi, aby ji nepřinutil zůstat.

Barrows pohlíží na Rosse a ten jenom na souhlas přikyvuje.

Jess přelézá na místo vedle mě a potichu děkuje, zatímco voják auto rozjíždí směrem do města. S rychlostí si hlavu nedělá, nejspíš chce dohonit ztracený čas, takže se ve víru velkoměsta ocitáme za pouhých dvacet minut.

„Markusi?" zvedá Barrows hovor jediným stiskem tlačítka. Telefon má upevněný na mřížce, která do auta vhání vzduch, hned vedle radia.

„Jsou na 20 Adeney Close, v Hammersmithu," oznamuje a vzápětí na to se v pozadí ozývá tlumený výbuch.

„Co to k čertu bylo?"

„Ti dva šašci to berou dost vážně, s takovou tu brzy bude policie a hasiči, předpokládám, že každou chvíli odtud vypadnou."

„Sleduj je. A jestli si budeš hrát na hrdinu a pustíš se do něčeho sám, končíš u SAS."

„No jo pořád," bručí nejstarší z Nicholsů a loučí se. Každou chvíli Phil na oko sejme Logana a Organizace je bude chtít přesunout, pravděpodobně k Archerovi, protože Logan je jejich hlavním cílem. Pak by měl Markus volat znovu.

Ross zadává adresu do navigace.

„Máme to půl hodiny," sděluje. „Colton a zbytek kolem čtyřiceti, takže jedeme my."

Jess zatíná ruce v pěst a nevím, jestli je to nervózní gesto, nebo vítězné, že se za chvíli setká se svými sestrami. Hned na to si vlasy stahuje do pevného drdolu a nahlas vydechuje. Moc své emoce najevo nedává, ale musí být pekelně nervózní a hlavně zavalená starostmi o své sourozence. Momentálně je v bezpečí jen ona. Logan se prakticky dobrovolně vydal do rukou Organizace a o jejích sestrách jsme nevěděli vůbec nic, až do teď. Nachází se ve velmi podobné situaci jako já s bratry. Kouskem duše ale doufám, že u druhé poloviny záchranné akce se objeví Archer. Nenechal by si ujít možnost potrápit Phila. A pokud někdo bude vědět, kde bratři jsou, Archer Crosley je jistota.

„Tak tady to je," zastavuje Barrows na malém parkovišti u řady domků, každý je stejný jako ten předešlý a následující. Liší se jen auty, které před domy stojí. Já s Rossem vycházím na první menší obchůzku. Na poštovní schránce není žádné jméno a všechna okna jsou zatemněná roletami, v dolním patře se svítí. Nemusím být génius, aby mi došlo, jak moc v háji jsme. Být to dům jako byl třeba ten Walkerovic, naběhnout dovnitř není problém. Ale tady každý kolemjdoucí vidí na vchodové dveře, které jsou jen dva metry od vstupní branky. Potřebovali bychom, aby Ross odemkl dveře paklíčem a všechno proběhlo co nejvíc potichu. Jenže s tunou lidí, kteří se procházejí se psy nebo jsou jednoduše venku s přáteli, protože je páteční večer, se jen tak do cizího domu nedostaneme.

„Co zahrada?" navrhuju.

„Nemáme se tam jak dostat. Je to ulice, dům, zahrada, zahrada, dům, ulice," zamítá Ross. „Musíme předem." Blonďák očima přejíždí poměrně malý domek, pak ulici a svým ostřížím zrakem si určitě všímá každé maličkosti, vymýšlí strategii. „Mohla bys odpálit nějaké auto, ale to by se neobešlo bez zranění. Já být na jejich místě, držím ty holky v horním patře. Stačí hlídat schody. Na to, aby skákaly z okna, je to celkem výška. Takže můžeš podpálit přízemí."

Vracíme se spolu do auta, abychom Jess a Barrowsovi oznámili, jaký je následující postup. Voják s Rossem se znovu přesouvají poblíž domu. Lidem z Organizace nejspíš dojde, co se děje, a budou chtít utéct. Ross s Barrowsem mají za úkol je zmlátit před zraky co nejméně lidí, a Jess stojí venku opřená o náš vůz, aby ji sestry viděly, kdyby se daly na zběsilý útěk.

Ross mým směrem ukazuje zdvižený palec a vteřinu na to se roleta za oknem ocitá v plamenech. Nesnažím se o nenápadnost, takže velmi brzy se plameny zmocňují i rámu okna a venkovního parapetu. Snažím se, aby měl oheň co největší sílu a šířil se tak rychle, jak jen to jde, protože dřív nebo později někdo zavolá hasiče. V tu dobu už tady být nemůžeme.

Minutu dvě se nic neděje, ale pak se rozsvěcuje světlo v horním patře domu. Vidím jen temné siluety na zatažených roletách, ale i to je dobré znamení. Dali se do pohybu. Teď jen doufat, že jsou to skutečně oni a ven nevyběhne vyděšená neznámá rodina.

Barrows předstírá, že si všiml ohně, protože pár metrů před nimi prochází pár ve středním věku. Bez okolků prochází brankou a už se chystá jako velký hrdina vykopnout dveře, ale vchodově dveře se otevírají. V nich se objevuje vysoká zrzavá dívka, kterou před sebou vláčí jenom o trochu vyšší muž. Barrows ji o něj okamžitě odtrhává a přesně mířeným kopem do kolene ho posílá k zemi. Jess u auta začíná zuřivě gestikulovat na svou sestru a ta si jí naštěstí všímá. Tohle všechno vnímám jen koutkem oka, nerada bych totiž zničila celou čtvrť.

Ross s Barrowsem nabíhají dovnitř, nejspíš právě zjistili, kolik je uvnitř lidí. Vzápětí na tom ven doslova vylétává jiný muž, který v ruce svírá telefon a snaží se o něj bojovat. Jistojistě chce varovat Crosleyho. Ross mu ho ale vyškubává, dupe na přístroj a muž bere svou šanci a vydává se na útěk opačným směrem od nás. Pak Barrows z domu vyvádí i druhou dívku, Ross zabouchává vchodové dveře, a všichni se rozbíhají naším směrem, abychom odtud co nejrychleji zmizeli. Oheň hodně tlumím a ve chvíli, kdy se ke mně mačkají další tři holky, Barrows zasedá na místo u řidiče a Ross vedle něj, kolem nás projíždí hasičské auto. Voják šlape na plyn a doslova vystřelujeme z této ulice.

„Tak tohle bylo něco!" ozývá se první Jess a zní až moc nadšeně.

„Ne, přesně takhle se to dělat nemá," opravuje ji Barrows a pohlíží do zpětného zrcátka. „V pořádku?"

„Jo," vzpamatovává se nejspíš nejstarší ze sester. Všechno se odehrálo tak rychle, že až teď jim postupně dochází, co se stalo. „Díky."

„Kde je Logan?" ptá se jediná ze sourozenců Walkerových, která nemá zrzavé vlasy. Nejdřív nechápu, proč se na něj ptá.

„To nebyl Logan, ale Lori," ukazuje Jess na mě. „Taky má oheň. Lori, tohle je Annabeth a Alexis. Holky, Lori a... ehm," odkašlává si. „Ty dva vepředu si nepamatuju," šeptá potichu. „Ale jsou drsní."

„Co se sakra děje, kdo jsou ty lidi?" pokládá Alexis velmi důležitou otázku. Jess se dává do velmi osekaného popisu toho, jak jsme se seznámili a jak se s Loganem dostali na vojenskou základnu, kde jsme vymysleli, jak jim pomoct. Když se dostává k tomu citlivějšímu, a to, že jejich bratr je momentálně vězněm Organizace, snažím se je nevnímat. Nakláním se dopředu.

„Máme adresu?" zajímám se.

„Jo," přikyvuje Ross. Na navigaci svítí, že za tři čtvrtě hodiny bychom mohli být na místě. Tentokrát se nejedná o zalidněnou čtvrť, ale o jakousi budovu kus za městem. Nejraději bych všechny tři sestry někde vysadila i s Rossem a poslala je daleko od místa, kam míříme. Jenže to teď nepřichází v úvahu, už takhle je nás málo. Markus je na místě, leda by je vzal a odvezl, ale pochybuju, že se jim bude chtít. Pokud mají jen trochu podobné povahy s Jess, dobrovolně určitě neodjedou, když je jejich bratr v nebezpečí. A já jim ani nebudu bránit, samotnou by mě nehnulo.

Teď přijde ten skutečný adrenalin.

Cesta nám trvá o něco kratší dobu, než ukazuje navigace a zastavujeme asi kilometr od cíle. Markus a druhá skupina na nás už čekají.

„Můžou počkat tady," říká nejstarší z Nicholsů.

„To rozhodně ne," kroutím hlavou. Když naposledy někdo zůstával čekat v autě, skončilo to vážně špatně, konkrétně autem v řece a mým pneumotoraxem. „Navíc Jess o své schopnosti nepřišla," naznačuju tím, že nevidím důvod, proč by se k nám nemohla připojit.

„Seth zůstane s..."

„Alex," pomáhá Barrowsovi starší zrzka. „A Beth."

„Jasně. Takže s vámi. My to vyřídíme."

„Vážně nemůžeme nějak pomoct?" stará se Annabeth.

„Nejvíc asi pomůžete, když se nebudete plést pod nohy, dámy," zubí se Seth a mrká na Alex, ale ta mu věnuje jen kamenný pohled. Jsem si jistá, že právě v duchu zakňučel.

Znovu se rozdělujeme, jen s tím rozdílem, že místo Setha zaujímá Jess a přidává se k nim i Markus. Alexis a Annabeth zůstávají se Sethem pozadu. Ani jedné se samozřejmě nejspíš nelíbí, že se budou držet zpátky, ale rozum díkybohu vítězí nad touhou všem nakopat zadky. Holky jsou momentálně bez schopností a vyčerpané. Věřím, že udělají líp, když počkají.

Zcela upřímně, taky bych nejraději zůstala se Sethem. Začínám se bát, v břiše mě hlodá nervozita. Do čeho se to zase pouštíme? Je vůbec nějaká šance, že se nám všechno podaří? Měla bych se soustředit na záchranu Phila a Logana. Jenže mou mysl čím dál tím víc zaměstnává Archer Crosley. Mohl by mít informace, které potřebuju. Mohl by vědět, kde jsou moji bráchové. Musím to zjistit.

„Co to dělají?" diví se Barrows, když druhá skupina neohroženě nabíhá rovnou před hlavní vchod, navíc ukazují znamení, že se máme připojit. Vyrážíme ze svého místa, kde jsme byli schovaní mezi stíny stromů, a co nejrychleji překonáváme vzdálenosti mezi sebou.

„Nehlídají jim to tady kamery?" starám se.

„Trochu jsem jim zvýšila teplotu a uvařila je," zubí se Jess. Ross vytahuje z kalhot svůj paklíč a pár vteřin soustředěně pracuje na zámku jakési... větší vily. Nejde o žádné obrovské stavení, ani o běžnou letní chatu, nicméně stavba působí moderně a nově.

Škoda, že možná lehne popelem.

Sama si pokládám děsivou otázku, proč k tomu ještě nedošlo.

Phil s Loganem musí být nadále bez schopností, jinak bychom byli bez práce.

Jen klid. Už o nás vědí, musíme být rychlí. Není čas přemýšlet.

Barrows rozráží dveře a já se snažím držet blízko Rosse. Skoro automaticky se rozdělujeme, Colton a Markus míří do prvního patra, Cortéz s Jess zase do místnosti nalevo a já s Rossem otevíráme dveře od pokoje napravo. Ten je prázdný, ale z vedlejší místnosti se ozývá křik a dětský pláč. Srdce mi buší až v krku. Musí to být Philova sestra a neteř.

Blonďák rozráží dveře do vedlejší místnosti a žena ve středním věku akorát mrští s velkou vázou proti dvěma mužům. Koutkem oka zachytávám pohyb v chodbě.

„Jdi," ukazuje mi Ross. On má teď za úkol postarat se o Philovu sestru a malou holčičku, která pláče v rohu místnosti. Já jako splašená vystřeluju z pokoje druhými dveřmi a snažím se nevšímat si až podezřelého ticha. Kromě těch dvou mužů a Philovy rodiny tu snad nikdo není? Vydávám se kratší chodbou do prostorného obýváku s vysokým stropem. Velké prosklené dveře, které nejspíš vedou na verandu či zahradu, jsou otevřené dokořán. Rozsvícená světla aut jako by na mě řvala, že mám jen několik málo vteřin, než odsud utečou.

Jedno auto odjíždí ve chvíli, kdy překračuju práh. Druhé má nastartovaný motor a je připravené odjet, ale Philovi ani Loganovi se moc nechce nastoupit. Už jenom to mi potvrzuje, že nemají své schopnosti zpátky. A to není dobré.

„Stůjte!" vyhrkávám. Ani ne moc nahlas nebo odhodlaně, ale všichni přítomní se obracejí mým směrem a já konečně vidím, že jsem měla pravdu. Je tady i Archer. Nevím proč se Phil nechává zaskočit mou přítomností, možná se smířil s tím, že zachráníme jeho rodinu a na něj a Logana už nezbývá čas. Archer jeho chvilkovou nepozornost využívá, sráží ho na kolena a nabíjí zbraň, kterou mu míří na hlavu. Loganovi se děje téměř totožná věc, jen ho k tomu musí nutit dva chlapi.

Přesně o takovém problému jsem mluvila.

Nemám schopnosti k tomu, abych se postarala o tři různé lidi, navíc dva ozbrojené. Stačí jediná chybička a vystřelí.

Cítím za sebou něčí přítomnost, ale nedovoluju si ohlédnout se, protože mám strach, že i jediná chvilka teď může rozhodnout o životě hned dvou velmi důležitých lidí.

„Pořád mi kazíš plány, Lori," promlouvá Archer. „Nebaví mě to."

„Kde jsou moji bratři?" zkouším otázku, která mě pálí v hlavě už několik dní.

„Jinde," krčí rameny. „Něco takového ti jen tak neřeknu. A vážně odtud potřebujeme odjet dřív, než se sem dostanou tví přátelé ze speciálních jednotek. Jak znám Ethana Barrowse, dávno už sem míří. Bohužel nemáme dost místa v autě," objevuje se mu na tváři něco jako smutný výraz, kterému nerozumím. „Moji tři kolegové vědí až moc na to, abych vám tady nějakého jen tak nechal, tudíž jeden z následovníků dneska končí."

„Ty zasranej -" Phil se na Archera obrací se zuřivým výrazem ve tváři, ale dostává akorát strašnou ránu zbraní přímo do tváře a padá na zem. Zatíná ruce v pěst a škrabe se zase na kolena. Vypadá hrozně vyčerpaně.

„Dám ti na výběr, protože jsi má oblíbenkyně." Tvář mu zdobí krutý úsměv a já lapám po dechu. Nevím, jaká síla mě zvládá držet na nohách. „Každopádně, jeden z nich dnes zemře a druhý pojede s námi. Je jen na tobě, komu co přidělíš." Logan se na mě nedívá, hypnotizuje zem před sebou. Zato Phil mi očima naznačuje, ať se nesnažím nad něčím takovým přemýšlet. Archer si se mnou jen hraje. Logan je možná následovník, ale Archer a Phil mají hromadu nevyřízených účtů. Bude chtít vydírat a trápit jeho, ne Logana. Teoreticky je rozhodnutý o tom, že Logana nechá zabít, jenom chce, abych si myslela, že o jeho smrti rozhodnu já. „Víš, tušil jsem, že se nám nepovede dostat vás všechny čtyři. Proto jsem provedl určitá bezpečnostní opatření, tušil jsem, že se budete chtít najít. Takže zrovna v tvém případě existuje jenom jeden člověk, který ví, kde tvoji bratři jsou," usmívá se znovu tím svým chladnokrevným úsměvem. „Jeremy se nemá moc růžově. Znáš ho, neposlouchá. Člověk ho musí... donutit."

„Drž už... kurva hubu!" vyštěkává Phil. Z očí mu šlehají blesky, ale momentálně je bezmocný. Odpálit auto nemůžu. Nejspíš bych zabila všechny ty, co jsou mu nejblíže, včetně Archera, který ví o bratrech. Jsem si naprosto jistá, že tím jediným člověkem je on. Mohla bych někomu z těch dvou zapálit oblečení, ale nesmím zapomínat na to, že mají zbraně.

V uších mi začíná hučet, polévá mě strašlivé horko.

„Dávám ti pět vteřin na rozmyšlenou."

Phil zachytává můj pohled a nenápadně přikyvuje.

Jedna.

Chce, abych vybrala Logana.

Dva.

Není jiné východisko, protentokrát jsme v pasti my.

Tři.

A někdy je potřeba couvnout.

Čtyři.

Nezmáhám se na slova, proto jen ukazuju prstem na Logana.

„Dáváš přednost cizímu člověku před svým učitelem?" diví se Archer. „V žádném případě." Velitel Organizace dělá prudký pohyb a postrkává Phila k otevřeným dveřím auta. Jeden z mužů, který dával pozor na Logana, nasedá na místo spolujezdce a ten druhý se chystá zmáčknout spoušť. Logan by se mohl o něco pokusit, ale daleko by se nedostal. Svou situaci si uvědomuje, zcela ochromený jistotou smrti k sobě jen tiskne víčka.

Já se zaměřuju na muže se zbraní, který se chystá zabíjet.

Rukáv od košile mu začíná hořet prudkým jasným plamenem. Chlap rukou trhá směrem doleva a střela nejspíš prolétává Loganovi kolem ucha. Jen metr před ním se kulka zarývá do suché země a do vzduchu vylétává prach.

Padá další, nečekaný výstřel a já se přikrčuju.

Není to Logan, kdo se hroutí k zemi, ale chlap, kterému oheň již pohltil celou ruku.

Noc prořezávají další dvě rány, které vychází odněkud ze tmy před námi. Je to nejspíš Seth, který nás kryje a snaží se kropit auto střelami, aby Archera třeba nenapadlo použít svou zbraň proti nám ještě za jízdy.

Jen koutkem oka stíhám postřehnout, jak Archer přikazuje jet, i když tvrdil, že tu nikoho ze svých lidí nechat nechce. Řidič poslouchá a auto se zprudka rozjíždí směrem od nás. Během kratičké chviličky jsou pryč.

Ross reaguje jako první a spěchá ke zraněnému muži, aby ho mohl uhasit a popřípadě rychle ošetřit. Mohl by nám něco povědět, ale musí přežít. Seth ho určitě zasáhl, ale nevím kam.

Naposledy se ohlížím za světly auta, které odváží nejenom ty nejcennější informace, ale taky Phila.

„Dobrý?" Něčí ruka dopadá na mé rameno a vytrhává mě tak z letargie. Je to Barrows a vzadu na verandě spatřuju i Philovu sestru, která v náručí tiskne svou malou dceru. Z lesa se zase vynořuje Seth a Alex s Annabeth, které hned míří ke svému bratrovi. Colton mu akorát pomáhá dostat ruce z provazů, jimiž je měl svázané.

Dalo by se říct, že se náš dnešní úkol se zčásti povedl - nikdo nebyl zraněn a Walkerovi jsou zase spolu. Philova rodina je v bezpečí, ale Phil rozhodně ne. Ke všemu utekl Archer Crosley, aniž bych měla možnost zjistit, kde jsou mí bratři. Velitel Organizace by byl neskutečně hloupý, kdyby dál zůstával v Británii, když teď ví, že po něm půjdu za každou cenu. Jacobův otec hlupák není. On je momentálně klíčem k veškerému mému trápení.

A já ho nechala tak snadno utéct.

„Najdeme je," prohlašuje Barrows. „Slibuju, že je najdeme."

Ano, stal se zázrak, jsem zpátky, zkouškové je už téměř za mnou a není potřeba se dál zdržovat či vymlouvat. A za odměnu je tu hned dvojitá dávka, i když ne tak docela, jak se může zdát. Mějte se krásně, zatím ahoj a díky moc všem, kdo odtud neutekli! ♥