Daniel:

Fuji se procházel do chodby a z chodby zpět ke mně do obýváku.
"Fakt si myslíš, že je to on?" polkl jsem.
"Jak by jinak věděl tvojí adresu?" zeptal se on. "Řekl mi, že s tebou mluvil!"
"Zná Cartera...?" zeptal jsem se konečně.
V tu chvíli se on zastavil a podíval se na mě: "... nesnášel ho na základce... Carter se se mnou bavil častěji než já s tím kámošem... štvalo ho to..."
...
"Do prdele..." polkl Fuji a vjel si rukou do vlasů. "Jak mi to mohlo nedojít!"
Nakonec se mi podíval do očí: "Když se evakuovala ta škola... nebyl tam..."
Chvíli jsem přemýšlel a pak se ozval ten hovor.
...
Fuji to zvedl.

Fujioka:

"Vidím vás," zasmál se on a ukončil hovor.
Podíval jsem se z okna a viděl týpka v masce na ulici.
...
Rychle jsem na sebe hodil oblečení a vyběhl ven.

Daniel:

Podíval jsem se, kam to Fuji vyběhl.
Ihned jsem na sebe hodil oblečení a vyběhl jsem ven.
Jasně, že jsem za sebou zavřel dveře.
Běžel jsem za nimi.
Ten zmrd utekl víc do města.
Furt jsme ho sledovali.
On najednou zatočil do uličky vedle paneláku a tak my za ním.
On vyskočil na schody z popelnice.
Fuji mě s tím překvapil, protože se mu povedlo skočit za ním.
Dostali jsme se na střechu paneláku.
On skočil na další.
Fuji v sobě našel odhodlání ho dohnat.
Ten hajzl změnil směr ke stavbě.
U stavby hodil ten hajzl na zem kouřovou bombu.
Tím jsme ho ztratili, ale Fuji stále běžel.
Kouř se vyčistil a Fuji skákal z okraje, kde už žádnej paneláku nebyl.
Podíval jsem se na hák jeřábu.
Fuji si ho všiml a tak se ho chytil.
Řetěz se s ním zhoupl směrem k silnici.
Tam mu to uklouzlo a on spadl zády na policejní auto, které akorát jelo kolem.
...
Policisté vystoupili z auta a já se dostal dolů.
Běžel jsem k tomu autu.
Fujimu akorát dali pouta.
"Počkejte!" vykřikl jsem cestou.
Oni se na mě podívali.
Podíval jsem se na Fujiho: "Jsem tu s ním!"
"Proč běháte po staveništi?" zeptal se policista.
"Potřebujeme si promluvit s Rachel Shunso..." odpověděl jsem. "Je to její syn..."
"Okay," odpověděl policista a otevřeli nám dveře.
Sedli jsme si tam a Fuji se na mě podíval: "Tohle je tak suprový... mamka mě zabije-"
"Věř mi..." odpověděl jsem.
"Řekne někdo, kdo se mnou mrdne," odpověděl Fuji.
"Tys to začal," odpověděl jsem.
"Potřeboval jsem se odreagovat," odfrkl on.
"Wow..." povzdychl jsem si.
Policisté si nastoupili a odvezli nás na stanici.
Cestou to dali vědět na stanici.
Dojeli jsme tam a policisté nás odvedli dovnitř.
Rachel k nám došla a podívala se na auto venku.
Policisté jí to řekli a ona se podívala na nás.
"Můžeme to vysvětlit!" odpověděl jsem. "Víme, kdo to je! Víme, kdo je ten hajzl!"
Jeho mamka se podívala na policisty a já jí dal tu fotku, co jsem ukazoval Fujimu.
"Fotka mého bráchy před tím než zmizel a pak ho našli mrtvého..." odpověděl jsem.
Rach si vzala tu fotku a pak polkla: "Nagisawa?"
Rachel se podívala na Fujiho.
"Je to on..." polkl Fuji. "Když byla ve třídě ta bomba... on tam nebyl."
"Dal mu mojí adresu, že si se mnou povídal, přitom jsem ho nikdy neviděl..." odpověděl jsem.
Rachel se podívala na ty dva policisty: "Raichiko Nagisawa. Dám vám adresu, kde bydlí. Zajedete se tam podívat. Vezměte si s sebou někoho."
Policisté přikývli, odemkli Fujimu ty pouta a odešli. Já jí vysvětlil, proč Fuji spadl na policejní auto.
Rachel si vzdychla: "Takže ten zmrd může za to všechno, huh?"
Přikývl jsem.
"Reiko je kde?" zeptala se mamka.
"Doma... ale pochybuji, že půjde po něm, když jde po nás..." odpověděl Fujioka.
"Pan Shunso...?" došel k němu nervózně jeden policista a polkl. "Měli by jste jít za mnou..."
"Proč..." zeptal jsem se.
Venku se ozvala střelba.
Všichni jsme se schovali a dovnitř někdo hodil kouřovou bombu.
Začala vypouštět kouř po celé chodbě.
S Rachel a Fujim jsme se schovali.
"Okay... okay... okay..." odpověděl jsem a někdo Fujimu zavolal.

Carter:

Věděl jsem, že sem odcházel od Fujiho...
Došel jsem k domovu a chtěl zazvonit na zvonek. Klíče jsem si nechal uvnitř...
Prst se i blížil ke zvonku a to je to poslední, co si pamatuji.

Bylo ráno... Aspoň jsem si to myslel, a já se probudil svázáný na židli s hadrem na hlavě.
"H-haló...?" polkl jsem.
"Cartere, Cartere... drž hubu," ozval se u mě hlas někoho.
Hlas někoho, koho neznám?
Mohl by to být ten, co stalkoval Fujiho...?
"Zmrde!" vykřikl jsem.
V tom okamžiku mi došlo, že jsem to asi neměl dělat, protože jsem se nemohl pohnout. Nemohl jsem dělat vůbec nic.
Ani podívat se mu do tváře.
Schytal jsem pěstí.
"Řekl jsem ať držíš hubu!" odpověděl on.
Odplivl jsem si krev a tiše jsem si vzdychl.
"Budu muset jít," zasmál se on a sundal mi hadr z očí.
Pomalu si začal sundavat masku a já polkl.
...
"Nemělo mě to překvapit..." polkl jsem. "Raichiko."
On se zasmál: "Tak po tom všem si na mě jen stejně vzpomínáš."
"Proč si to Fujimu dělal?!" odpověděl jsem.
"Bavil se s tebou a ty s ním. I když jsem tě na základce varoval, ať ho necháš," odpověděl Raichiko.
"Byl to můj kámoš!" odpověděl jsem.
"Měl jsem na něj crush!!" vykřikl Raichiko a vrazil mi pěstí.
Podíval jsem se mu do očí: "Někdo jako ty si ho stejně nezaslouží-"
Vrazil mi další pěstí a pak ještě jednu.
Raichiko si sundal hoodie, co měl na sobě a vzal si jinou.
"Na to nemám. Jdu do školy... neboj. Tvůj kluk proti mně nic mít nebude," zasmál se Raichiko.
"Hajzle!" odfrkl jsem a to mi vrazil finální pěstí.
Vzbudil jsem se a rozhlédl se.
Ten zmrd už nebyl doma.
Konečně jsem se pořádně rozhlížel po místnosti.
Suterén, huh?
Ten zmrd má jeblej vkus...
Podíval jsem se o kus dál před sebe a tam byl počítač s monitorem.
Zmrd.
Umí hackovat a stalkovat, huh?
Vzdychl se a jen tak se párkrát rozhlédl po místnosti.
Chybí mi Fuji...

Později se shora ozvalo prásknutí dveří.
Měl jsem docela hlad a žízeň.
Ten zmrd sešel dolů a podíval se na mě.
Přišel ke mně a ušklíbl se: "Fuji nic netuší. Už brzo ho dostanu a bude jen můj."
"Ty si ho nezasloužíš!" vyjel jsem na něj a on mi vrazil pěstí.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš!" odfrkl si on a nakonec šel nahoru.
Po chvíli se vrátil se sklenicí vody a dal mi sklenici k puse.
"Nechci abys mi chcípnul žízní," odpověděl Raichiko a začal mi nalévat vodu do pusy.
Já začal polykat.
On pak šel s prázdnou sklenicí pryč.
Budu muset počkat...
Zbytek dne mi vrazil asi tak ještě dvakrát pěstí, protože jsem ho nasral.
Už mě docela bolí tělo z toho sezení...
Byl večer a já co nejdříve usnul. Nemohl jsem už vydržet být vzbuzený.

Další den mě párkrát zmlátil, párkrát řízl.
Moje tělo se začínalo cítit slabě.

Byl pátek a ten hajzl ráno zůstal doma.
Něco si připravoval.
Masku a jiné oblečení.
Nakonec se podíval na mě a zasmál se: "Ne... budou si myslet, že jsem tě nechal být..."
Hned na to mi vrazil pořádnou pěstí.
Cítil jsem jak mi teče krev z pusy
Raichiko si nasadil masku. Převlékl se a začal dělat něco na počítači.
Nakonec odešel na stranu.
...
Na obrazovce se objevila naše třída a já uviděl Fujiho.
Ten zmrd došel před obrazovku.
Fuji ihned vstal.
Něco se řešilo.
Nevěděl jsem přesně co.
Jen jsem se zaměřil na Fujiho nádherný hlas a pak jsem uslyšel tikání.
Ten zmrd tam nechal bombu.
Nakonec všichni vyběhli ze třídy.
Všichni kromě učitele.
Ten si všiml, jak se koukám tím směrem.
"Tohle ti neprojde," odpověděl učitel.
"Zatím mi to dlouho prochází," odpověděl ten hajzl.
"Ale neprojde ti to... zastaví tě, protože jim věřím," usmál se učitel na mě.
Usmál jsem se.
Ten hajzl se s ním začal vybavovat a pak se ozvala ta rána.
Ta rána v té třídě.
Ztratilo se spojení a ten zmrd se zasmál.
...
U g h . . .
Ten zmrd si sundal na chvíli masku a podíval se na mě.
"... co je?" zeptal jsem se ho.
"Neřekneš mi k tomu něco?" zeptal se on.
"Nemám co. Nechci dostat znovu pěstí," odpověděl jsem.
On se ušklíbl.
Ugh....
Po hodině někomu zavolal a dal to nahlas.
"Eyyyy, Raichiko," zasmál se Fuji. "Jsme na cestě k tobě."
"Um... myslím, že je tady," pošeptal Raichiko. "Ten zmrd... šel pro mě."
"Co?" polkl Fuji. "Máš se kde schovat-"
Raichiko shodil židli a zakřičel.
"Um... Raichiko?" zeptal se Fuji.
Ten hajzl si dal masku na hlavu a zasmál se.
Takže tak to funguje, huh?
"Tvůj kámoš, není naživu. Říkal jsem ti, abys nikoho dalšího do toho nepletl," odpověděl Raichiko.
"Co chceš?!" vyjel po něm Fuji.
"Rozhlédni se vedle sebe," odpověděl Raichiko.
"Sleduji každý váš krok. Cokoliv, co uděláš. Cokoliv řekneš. Vše vím," odpověděl Raichiko.
"Okamžitě pusť Cartera-"
"Pojďme si dát večer sraz. Ty a já večer. Pod mostem. Klidně můžeš vzít s sebou Dana," odpověděl on a ukončil hovor.
Nakonec se podíval na mě a sundal si tu masku: "Co si o tom myslíš?"
"Dobrý," odpověděl jsem.
Nechtěl jsem aby mi vrazil pěstí.
Ne znovu.
"Musím jít za někým a něco si vyřídit. Neboj. Do dvou hodin budu zpět," ušklíbl se on a odešel.
Jakmile se nahoře ozvalo prásknutí dveří, tak jsem si oddychl.
Co teď...?
Musím vymyslet jak se odsud dostat.
...
Jak...
Přeci...
"Ugh..." vzdychl jsem a začal přemýšlet o Fujim.
...
Začal jsem se červenat.
Chci být s ním... Jít s ním na rande...
...
Usnul jsem.

Vzbudil jsem se a už jsem nebyl na té židli ale na stole v poutech, bez trika.
Z očí mi tekly slzy a na těle jsem měl samé modřiny. (Teď je myšleno na tom stole, co obvykle je nahoře. Resp. Aby Carter viděl ještě normálně na počítač a Raichika)
Ten hajzl se na mě podíval a ušklíbl se.
"Konečně ses vzbudil, eh?" zeptal se on.
"Nemůžeš mě pustit? Nikomu to na tebe neřeknu..." odpověděl jsem.
...
Kurva...
Viděl jsem jak se zasmál a napřáhl si ruku.
Zavřel jsem oči a očekával pěstí.
....
Nic...?
Chtěl jsem otevřít oči. V tu stejnou chvíli mě on políbil a podíval se mi do očí: "Obdivuji tvou kuráž se mě na to zeptat."
...
Nakonec přešel ke stole, kde měl vodu ve sklenici a zase mi dal napít.
Za tu celou dobu jsem nic, ale ještě nejedl.
On si mě vyfotil a zasmál se: "To je na pak..."
Nakonec mě pustil z pout.
Konečně jsem stál na svých vlastních nohách, které mi povolily.
Spadl jsem na zem a po chvilce vstal.
Přidržoval jsem se těch pout a on odešel.
Po chvíli se tam vrátil s jídlem na talíři a položil ho na zem.
"Najez se," odpověděl on. "Nechci abys mi tu ještě chcípnul. To by bylo hromada uklízení."
Vzal jsem vidličku a začal jíst.
Po nějaké chvíli jsem to snědl a to se on akorát otočil.
Nechtěl... Ale i tak se pousmál.
"Stále takovej idiot, huh?" zeptal se on.
"Stále takovej zmrd, huh?" podíval jsem se na něj.
On se zasmál.

Byla noc a on mě nechával jen tak volně.
A k ránu se to stalo.
Naštval se a chytil mě.
...
...
Ten moment, co mě omrdával....
Byl hrubej...
Tekly mi slzy z očí.
Cítil jsem jak mě to bolí a nakonec se do mě udělal.
Po tom jsem tam vysíleně usnul.

Další den na to se choval naštvaně a pak přišel pozdější večer.
On někam vypadl a mě hlídal jeden chlap.
...
Teď je dobrej moment...
Podíval jsem se na něj a přitáhl se k němu.
"Hej! Co děláš!?" vykřikl on a já se otočil.
"Klid..." odpověděl jsem a přejel mu oblečeným zadkem po jeho rozkroku.
On vydechl a chytil mě za zadek.
Já se otočil a pošeptal mu u ucha: "Pojďme na postel... nahoru."
"Ne. Dozvěděl by se to-"
"Nic mu neřeknu," mrkl jsem na něj a on si mě odtáhl do pokoje nahoru.
V pokoji si sedl na postel a já na něj.
Začal se se mnou líbat a v tu chvíli jsem ho trefil do spánku.
On spadl zády na postel.
Ha...hahaha.
Rychle jsem mu prohledal kapsy a narazil na peněženku.
Sebral jsem mu z ní nějaké peníze.
Počítá se tohle jako krádež, když to kradete někomu, kdo vás hlídá někomu, kdo vás unesl?
Prohledal jsem pokoj.
Narazil jsem na svůj mobil v šuplíku a tak jsem rychle vypadl z pokoje.
Seběhl jsem schody a běžel jsem ven z domu.
Doběhl jsem k motelu a tam jsem si zaplatil pokoj na tuhle noc.
Ještě jsem si vběhl do krámu koupit něco k jídlu a pití.
Rozhlížel jsem se.

Došel jsem do motelu. Začal jsem jíst a pít.
Jakmile jsem se najedl, tak jsem si vyndal mobil.

Fujioka:

"Zmrde. Ty máš ještě tu drzost-"
"Fuji..." polkl Carter a mně se v očích objevily slzy.
"C-Cartere..." odpověděl jsem.
"Jsi v pohodě?! Kde jsi?!"
"Jsem v pohodě... ten zmrd nebyl doma. Dal mi někoho, kdo mě měl hlídat. Klidně by se nechal aby mě mohl omrdat... využil jsem příležitosti," odpověděl on.
"Kde jsi?!" zeptal jsem se.
"V motelu. Kus od policejní stanice," odpověděl on.
"Počkej tam!" odpověděl jsem a ukončil hovor.
Podíval jsem se na Dana a pak na mamku.
...
Oba přikývli.
"Jdeme na to..." usmál jsem se.
"Ať se děje, co se děje..." usmál se Daniel.
"Budeme držet při sobě," usmála se mamka a já přikývl.