Fujioka:

Došel jsem s Danem ke mně domů, kde už čekala mamka.
"Jsi v pohodě?" zeptala se ihned.
"Mami? Co tu-"
"Musíme si promluvit. O mé práci," odpověděla mamka.
"Děláš tam docela často..." odpověděl jsem.
"Dělám u policie," odpověděla ona a ukázala mi odznak.
"No kurva..." odpověděl jsem a vjel si do vlasů. "Proto ten policista říkal, že mi to řekneš sama..."
Mamka přikývla: "Nevíš kdo to je?"
"Nevím... jen vím, že mě sere a má Cartera..." odpověděl jsem.
"Večer s ním mám-"
Rozhlédl jsem se.
"Jsi si jistá, že tu není nic napíchnuto?" zeptal jsem se.
Ona přikývla: "Prohledávala jsem to všude. Vypla počítač, vypla si mobil a takové. Našla jsem jednu štěnici u tebe v pokoji, rozbila jí."
"Mám s ním sraz večer," odpověděl jsem.
"Co když to on nebude?" zeptal se Dan. "Zatím si s námi furt jen hraje."
"Kurva..." polkl jsem.
Mamka mi podala pistoli: "Na. Nejsou v ní náboje, ale to nebude vědět, ať už to bude kdokoliv. Bude ho to muset vyděsit."
"O-"
Do schránky přes dveře vletěla fotka.
Chytil jsem jí a pak se mi v očích objevily slzy.
Na fotce byl Carter, který byl v poutech na stole.
Hadr už neměl. Z očí mu tekly slzy, na těle měl modřiny a na hrudi trochu krve.
Nohy mi podjely a oba dva mě chytili.
"Shhhh..." uklidňoval mě Daniel.
Objal jsem ho a mamka vyběhla ven.
Nakonec se vrátila dovnitř a zamkla za sebou.
"Reiko!" ozvala se mamka a náš pes k nám přiběhl.
Podíval se na mě a začal mi olizovat obličej.
"Reiko..." zasmál jsem se a pustil tu fotku.
Mamka jí chytila a Reiko mě porazil.
"Měl by sis vzít s sebou Reika, kdyby něco..." odpověděla mamka. "Je na to vytrénovaný."
Přikývl jsem a nakonec vstal.
"V kuchyni máte jídlo... nasyp prosím i Reikovi. To už jsem nestihla..." odpověděla mamka.
"V pohodě mami," usmál jsem se běžel do kuchyně. Reiko běžel za mnou.

Daniel:

Podíval jsem se na jeho mamku a ona se podívala na mě.
"Takže o předešlých vraždách už asi víte, co?" zeptal jsem se.
Ona přikývla: "Je mi líto tvého bráchy..."
Stiskl jsem ruku v pěst: "Nezasloužil si to. Proto jsem zpátky... když jsem se dozvěděl, že to zas začalo... ... chci mu pomoct najít Cartera, dostat ho živého a chytit toho zmrda."
"To ti věřím," přikývla ona. "Mohu tě ujistit, že jestli ho chytíme... jen tak se z vězení nedostane. Podle mě ho i zabíjí... zabil dost lidí."
"To by bylo úžasný..." povzdychl jsem si.
"Dane! Jídlo!" ozval se Fuji.
Zasmál jsem se a podíval se na jeho mamku.
"Jen jdi," usmála se jeho mamka a já přikývl.
Šel jsem za Fujim do kuchyně.
"Eyyyyy!" zasmál se Fuji.
"Pako..." pousmál jsem se.
Fuji přikývl a podal mi misku s jídlem a hůlkami.
Spíše polévkou.
"Ramen, eh?" zeptal jsem se a Fuji přikývl.
"Snad ti to nevadí," zasmál se Fuji.
"Na-ah. Už jsem ramen měl, takže ne, nevadí," mrkl jsem na něj.
On se mi podíval do očí a já si sedl.
Fuji si vzal taky ramen a sedl si.
"Když tě vidím... mrkat na mě, atd... nemohu přestat myslet na Cartera..." povzdychl si on.
"Sorry," zasmál se jsem se nervózně.
"Ne. Nevadí mi to. Jen je to nezvyk," zasmál se nervózně Fuji.
Tak jsme tam seděli a jedli.
Později jsme si jen tak povídali.
Jeho máma odešla s tím, že projede město radši ještě.
V tu chvíli Fuji vytáhl whiskey a dvě skleničky.
"Umm... Fuji? Neměli bychom pít. Je nám sedmnáct," odpověděl jsem.
"Je to jen panák," mrkl na mě Fuji a nalil mi do skleničky.
Sám si nalil do skleničky a vzdychl si: "Welp... tak ať to vyjde..."
Přikývl jsem a nakonec to do sebe kopl. I on.
Zatřepal jsem hlavou a on se zasmál.
Schoval tu whiskey zpět a umyl ty dvě skleničky.
"Piješ často?" zeptal jsem se ho.
"Příležitostně málokdy. Když mamka není doma," odpověděl Fuji.
"Okay," odpověděl jsem.
On se na mě podíval a vyplázl na mě jazyk.
"Co je?" zasmál jsem se.
"Nic. Jen nuda..." vzdychl on a podíval se mi do očí. "Abych byl upřímnej... kdybych neměl Cartera... klidně bych s tebou i chodil."
Začervenal jsem se: "C-co?"
"Jsi rozkošnej," odpověděl on a já se zasmál.
"W-well... díky," odpověděl jsem a on přikývl.

Blížil se večer a Fuji se začal připravovat.
"Jsi si jistý, že to zvládneš o samotě?" odpověděl jsem.
On se nervózně zasmál: "Mhm... a navíc neboj..."
Fuji pohladil Reika na hlavě, ten štěkl.
"Budu mít jeho," odpověděl on.
Přikývl jsem a podíval se mu do očí.
On se mi podíval taky do očí.
Měl odejít a já ho chytil za ruku.
"Eh...?" začervenal se on.
Dal jsem mu pusu na tvář: "Pro štěstí."
On se zasmál a odešel.

Fujioka:

Byl jsem na cestě do parku. Jakmile jsem tam došel, tak jsem uviděl někoho s maskou.
"Konečně si dorazil," odpověděl on.
"Kde je Carter?" zeptal jsem se.
On se zasmál a po chvíli se mi podíval do očí: "Schovanej. Do něj ti nic není."
"Je to můj kámo-"
"Kluk," odpověděl on. "Já vím."
"Co chceš?" odpověděl jsem. "Kdo kurva jsi?"
"Welp... jsem někdo a... mám tě přesně tam, kde tě chci mít," odpověděl on a vyndal si pistoli.
...
Reiko zavrčel a skočil.
V tu chvíli, ale tu ránu koupil Reiko do tlapky.
Ihned jsem se na něj podíval: "REIKO!"
Ten zavrčel a podíval se na toho zmrda, co začal běžet pryč.
Rozeběhl jsem se za ním a podařilo se mi ho dopadnout.
Shodil jsem ho k zemi a zavolal policii. Ten hajzl, byl to nějakej starší chlap, kterého jsem neznal.
Policie přijela a odvezla mě a Reika k veterináři.
Veterinář si ho prohlédl a podíval se na mě: "Myslíte, že by jste si pro něj mohl dojet zítra ráno?"
"J-jo..." odpověděl jsem a nakonec mě policie odvezla domů.
Došel jsem dovnitř a Dan ke mně přiběhl.
Rozhlédl se a polkl: "Kde je... Reiko?"
"U veterináře... ten zmrd měl pistoli..." polkl jsem a vyndal tu posranou maketu.
"O-oh..." odpověděl on. "Kdo to byl?"
"Nevím... nějakej starší chlap. Neznám ho..." odpověděl jsem. "Ani jsem se nedozvěděl, kde je Carter..."
"Kurva..." odpověděl Dan a po chvilce odfrkl.
Protáhl jsem se a zívnul si: "Půjdu si lehnout... ráno musím k veterináři..."
"Oh... okay..." odpověděl Dan.
"Jestli chceš... mohl bys spát se mnou," odpověděl jsem.
On se začervenal: "P-prosím?"
"Um... myslel jsem jako, že bys mohl spát vedle mě..." začervenal jsem se též.
"O-oh..." zasmál se on. "Klidně..."
Pousmál jsem se.

Byla noc a já spal... Zdála se mi noční můra.
Že jsem viděl ten ksicht toho chlapa, co mučil Cartera.
Viděl jsem ho, jak mučí Cartera.
Vzbudil jsem se s výkřikem.
"Pssshhh..." pošeptal u mě Dan a objal mě.
Posraná noční můra..." polkl jsem.
V tu chvíli mi cinkl mobil.
Vzal jsem ho do ruky a jen tam seděl v šoku.
Dorazila mi další fotka Cartera.
Podíval jsem se na Dana: "Myslím, že je to podvod... pravej zmrd je ještě na svobodě..."
Dan se podíval na tu fotku a polkl.
Po chvíli položil mobil zpátky na své místo a podíval se mi do očí: "Teď se o to nestarej... v klidu si lehni-"
"Nechci vidět tu noční můru znova..." polkl jsem.
On mě objal a po chvilce mě chytil za ruku: "Nejsi na ní sám..."
Nevím proč, ale to co řekl mě utěšilo...