Fujioka:

Vzbudil jsem se a jakmile jsem otevřel oči, tak jsem se trochu začervenal.
Ležel jsem totiž na boku čelem ke Carterovi.
Carter hrál něco na mobilu a nakonec si mě všiml.
Odložil mobil a otočil se bokem ke mně: "Dobré ráno."
"Ráno..." odpověděl jsem.
"Jak ses vyspal?" zeptal se Carter.
"Překvapivě dobře," usmál jsem se. "Díky, žes mohl přijít..."
"Pf... to byla maličkost," vrátil mi na oplátku úsměv Carter. "Jsem rád, že jsi v pohodě."
"Kolik je hodin? Abychom nepřišli pozdě," odpověděl jsem.
"Pozdě bychom stejně přišli. Volal jsem své mámě. Ta mi to omluví. Pak jsem volal i tvé mámě. Taky ti to omluví, tak se nemusíš ničeho bát," odpověděl Carter.
"Ty vole... okay... díky?" odpověděl jsem a otočil se na záda. "Já tě nemít, tak nevím co bych dělal... nechceš abych pro tebe za to něco udělal?"
"Nah..." odpověděl Carter. "No... i když..."
Carter si přelezl nade mě, sedl si lehce k mému pasu a díval se mi do očí.
Začal jsem se červenat.
"U-um..." odpověděl jsem. "Co děláš?"
Carter se ušklíbl a začal mě šimrat.
Začal jsem se smát.
Po chvíli jsem si sedl a chytil mu ruce: "Dost..."
Carter mě pohladil po tváři a dal mi pusu na rty.
. . .
Přidal jsem se do toho a začal se s ním líbat.
Po chvíli jsem se odtrhl a podíval se pryč. On si dal tu ruku podél těla.
"T-tohle..." odpověděl jsem a červenal se. "Já-"
"Sorry..." odpověděl Carter. "Jsem pitomec..."
"J-jo..." odpověděl jsem a strčil do něj.
On spadl na záda a já vstal.
"Hey!" podíval se na mě on a já na něj pouze vyplázl jazyk.
"Mám hlad..." odpověděl jsem. "Chceš abych ti udělal tousty?"
"Klidně..." odpověděl Carter.
Odešel jsem do kuchyně a tam jsem se opřel o linku.
Co mě to napadlo?
Proč jsem to udělal?
Co je to se mnou?! Guh!

Carter:

Sedl jsem si a vzdychl jsem.
Musí mě teď nesnášet...
Věděl jsem... Že to není dobrej nápad.
Znám se s ním od základky. To jo...
Ale...
Fuji vešel dovnitř. V rukách držel dva talíře a přišel ke mně.
Jeden mi dal a jeden si nechal.
"Díky," usmál jsem se.
On se usmál též a začal jíst ve stoje.
...
Jakmile jsme to dojedli, tak ty talíře Fuji odnesl.
Vstal jsem a chtěl jít do koupelny. V tu chvíli do chodby přišel Fuji a přitiskl mě ke zdi.
"Fuji? Doufám, že mi nechceš oplatit to šimrání," zavtipkoval jsem.
Fuji se mi díval do očí a po chvíli mě políbil.
Oba dva jsme se červenali a já se do polibku přidal.
Oba dva jsme se po chvíli od sebe odtrhli.
"Fuji..." odpověděl jsem zmateně. "Myslel jsem, že nechceš-"
"Rozmyslel jsem si to," odpověděl Fuji.
Fuji mě políbil a vjel mi rukou pod triko.
"To fakt chceš teď-"
Fuji se podíval pryč a po chvilce přikývl.
Chytil jsem ho za ruku a šel s ním do pokoje.

Zdálo se mi, že jsem něco uslyšel, ale nevěnoval tomu moc pozornosti.
"Jsem doma!" ozvala se Fujiho mamka zezdola.
...
Kurva!
Fuji mi přestal kouřit a já si natáhl boxerky.
On si sedl vedle a oba dva jsme si překrývali bonery.
Mamka došla k nám nahoru a podívala se na nás a nakonec na Fujiho.
"Co se vlastně stalo?" zeptala se mamka a Fuji jí řekl o tom všem.
"Stalker, huh?" povzdychla si jeho mamka a po chvilce zívla. "Jdu si lehnout..."
"Okay..." usmál se Fuji a přizavřel dveře.
...
"Sheesh..." vzdychl jsem a Fuji si klekl zpátky k mému rozkroku.
"Nemysli si, že jsem s tebou skončil," zavtipkoval tiše Fuji.

Šli jsme se do koupelny odděleně umýt a obléknout.
Vycházel jsem z koupelny a Fuji mě zastavil: "Mohli bychom se jít projít."
"To by šlo," usmál jsem se.
Fujimu cinkl mobil.
On ho vzal do ruky a po chvíli polkl.
"Co je?" zeptal jsem se ho.
On mi dal do ruky mobil, kde bylo video, když jsem já kouřil jemu a on mně.
Video bylo natočené, před jeho pokojem.
"Kurva..." odpověděl jsem.
Oba dva jsme prohledali byt, ale nic jsme nenašli. Až pak dole jsme si všimli, že zadní dveře jsou po-otevřené.
"Kurva..." polkl Fuji. "Reiko!"
Jeho pes k nám přiběhl s nějakým plyšákem v tlamě.
Na tom plyšákovi byl papírek.
Vzal jsem ten papírek a přečetl si to.

Děsí tě to? Že někdo tě sleduje a ani nevíš kdo a teď má záznam toho jak jste si užili?
Mělo by.
Nemáš nade mnou žádnou moc. Nemůžeš zkontaktovat policii, jinak ti přeruším hovor.
Nejsem nikdo. Jsem někdo.
Radil bych ti abys do toho už nikoho jinýho netahal, jinak to tvoje mamka nebo i někdo jinej nepřežije.

-Tvůj nejlepší Stalker

"... ten zmrd..." odpověděl jsem a podal mu ten papír.
Fuji si ho četl a po chvilce polkl: "Co budeme dělat?"
"Co plánujete?" zeptala se jeho mamka, která k nám došla.
Fuji rychle schoval za záda ten papír a já sklepl rychle to video.
"Co to tam schováváš?" zeptala se ho mamka.
"Nic!" odpověděl ihned Fuji.
"Copak se děje, Fuji?" zeptala se ona. "Je to něco okolo toho-"
"Ne!" odpověděl znovu ihned Fuji.
"Fuji. Jestli je to o něm, tak mi to můžeš říct a můžeme to vyřešit s policií," odpověděla mamka.
"Ne! Nejde to!" odpověděl Fuji a mamka vzdychla.
Nakonec prošla okolo něj a podařilo se jí vzít mu z ruky ten papír a začala si to číst.
"Jaký záznam? Kdo si s kým co užil?" zeptala se jeho mamka a podívala se na nás.
...
"Já s mojí kámoškou-"
"My," odpověděl jsem. "Jsem jeho kluk."
"C-cooooo?!" začal se červenat Fuji. "To není pra-"
Fuji se mi podíval do očí a po chvilce vzdychl.
"Takže se dostal večer do domu?" zeptala se jeho mamka a vrátila mu ten papírek.
"Ne... to bylo... když si teď ráno došla domů," odpověděl Fuji. 
"Jak se sem dostal? Vždyť by Reiko štěkal..." zeptala se mamka.
"Asi... jsem po tom včerejšku nezamkl ty dveře... a Reikovi dal plyšáka..." odpověděl Fuji.
"Půjdeme se projít," odpověděl jsem. 
"Okay... jen na sebe dávejte pozor..." odpověděla Fujiho mamka.
Já přikývl a my se šli obléct.

Fuji:

"Co to mělo znamenat?" zeptal jsem se Cartera cestou venku. "Můj kluk?"
"A ne snad?" podíval se na mě Carter.
Já se zastavil a podíval se mu do očí: "Mám z toho blbej pocit... že se někomu něco stane..."
"Neboj," zasmál se Carter a objal mě. "Jsme na to dva, ne?"
Vzdychl jsem a pokračoval v cestě.

Zbytek dne jsme si povídali a procházeli se a pak se vrátili domů, kde jsme si zahráli hry.
Pak se se mnou Carter ale rozloučil a šel domů.

Později večer jsem ležel na posteli a přemýšlel o tom, co vlastně budu dál dělat.
A pak jsem usnul.