Fujioka:

Bylo pondělí ráno a mě vzbudil budík.
"Ugggghhhhh!" zamumlal jsem a začal se dotýkat obrazovky mobilu.
Povedlo se mi budík vypnout a já si sedl.
Pomalu jsem se díval okolo.
Po chvilce mi zazvonil mobil.
Zvedl jsem hovor: "Ano?"
"Hey Fuji!" ozval se Carter na druhé straně.
"Co tak brzy?" zeptal jsem se.
"Nechceš si cestou skočit pro kávu a něco k ní?" zeptal se Carter.
Podíval jsem se na čas: "Třeba..."
"Oki. Za deset minut u té kavárny, co chodíme okolo, do školy," odpověděl Carter.
"Okay... za deset minut..." odpověděl jsem a zavěsil hovor.
...
Podíval jsem se na čas.
Za deset minut?! To mám na čas akorát se připravit!
Rychle jsem vstal a sundal si triko.
Šel jsem do koupelny a tam provedl ranní hygienu.
Vběhl jsem zpět do pokoje a tam jsem se převlékl.
Připravil jsem si věci, dal je do batohu. Vzal jsem si mobil a sluchátka.
Běžel jsem do kuchyně, kde jsem si připravil rychle jídlo a pití a vběhl jsem do chodby.
Tam jsem se oblékl a vyšel rychle z domu.

Došel jsem ke kavárně, kde čekal Carter.
"Heya!" usmál se on.
"Hoi!" odpověděl jsem. "Sorry-"
"To je jedno," zasmál se Carter. "Jdeme dovnitř?"
Přikývl jsem.
Vešli jsme dovnitř.
Došli jsme ke kase a každý jsme si objednali kávu a dort.
Akorát jsem si vybral kávu a dort a chtěl jsem si to zaplatit.
"Sakra..." polkl jsem.
Carter dal paní prodavačce peníze a usmál se na mě.
"To... nebylo nutné..." začervenal jsem se. "Ale dík..."
Sedli jsme si k jednomu stolu.
"Doufám, že to bude rychle..." odpověděl jsem.
"Klid. První hodina je zrušena," odpověděl Carter.
"Oh..." oddychl jsem si.
Po chvíli jsem se zapřemýšlel: "Cartere? Nedělal sis ze mě večer prdel?"
"Eh? Večer?" začervenal se Carter.
"Ano. Přišel jsem domů a někdo mi napsal tohle..." odpověděl jsem a ukázal mu mobil s tím chatem.
"Ah..." odpověděl Carter a pak se zarazil, když uviděl tu fotku. "Co to sakra..."
"Jop..." vzdychl jsem a schoval si mobil k sobě. "Myslel jsem, že by sis třeba ze mě dělal prdel..."
"Hey!" odpověděl Carter.
"Sorry..." odpověděl jsem a položil si hlavu na stůl.
Ucítil jsem dotyk na své ruce: "V poho... nebyl jsem to..."
Podíval jsem se na Cartera, ten si ihned ruku dal podél těla.
"Ani nevím, kdo to vlastně je..." odpověděl jsem.
"Včera ti psal?" zeptal se Carter.
"Nope," odpověděl jsem.
"Tak si třeba někdo dělal z tebe jen srandu," odpověděl Carter.
"Doufám, že jo..." odpověděl jsem.
"Každopádně je blokovanej. Nemůže mi už ani psát," odpověděl jsem.
"To je super, ne?" usmál se Carter.
"Asi ano..." odpověděl jsem.

Došli jsme ke škole a já si povzdychl.
"Hele, Fuji?" zeptal se Carter.
"Mhm?" podíval jsem se na něj.
"V pátek bys mohl u mě přespat. Konečně bychom si i zahráli," odpověděl Carter.
"Klidně," usmál jsem se.
"Fajne," odpověděl Carter a podíval se na mě.
Mobil mi cinknul.
"Eh, někdo ti napsal?" zeptal se Carter.
Pokrčil jsem rameny a vyndal si mobil.
Po chvilce jsem polkl a rozhlédl se.
"Co je?" zeptal se Carter.
"Ten někdo mě určitě stalkuje," odpověděl jsem a ukázal mu tu fotku.
"Shit," odpověděl Carter a též se rozhlédl.
"Uh... pojďme do třídy," odpověděl jsem a schoval si mobil.
Carter přikývl.

Byli jsme ve třídě a já se podíval na nového kluka, co přišel.
Měl černo-světle modré vlasy a oranžovou barvu duhovek.
Hmm...
"Někdo novej...?" pošeptal mi Carter.
"Vypadá to tak," přikývl jsem.
"Meh," odpověděl ten kluk a vstal. Podíval se na všechny.
"Abych nemusel čekat na učitele. Mé jméno je Daniel Weaver, je mi 17 a budu ode dneška chodit k vám do třídy," odpověděl on.
Každý jsme se mu představili.
On pak přišel k nám: "Mohl bych si od vás dvou dopsat zbytek látky?"
"Jo. Klidně bys mohl jít ke mně po škole," odpověděl jsem.
On přikývl: "Okay."
Nakonec si šel sednout a já se podíval na Cartera.
Ten jen pokrčil rameny a já se potom věnoval hodinám.

Byl konec školy a já čekal na Dana venku.
"Hey!" zasmál se on a podíval se mi do očí.
"Jdeme?" zeptal jsem se ho a on přikývl.
Tak jsme šli ke mně.

Došli jsme ke mně a já zavřel dveře.
Reiko k nám přiběhl a začal očichávat Dana.
"Oh," zasmál se on, sehl se k němu a začal ho hladit. "Jak se jmenuje?"
"Reiko," usmál jsem se a on mu začal olizovat obličej.
Dan se smál a nakonec vstal.
Podíval se na mě: "Tak mohu si to dopsat?"
Dal jsem mu sešity a on se usmál.
Nakonec jsem mu ukázal, kde je obývák.

Před večerem už to dopsal a vzdychl: "Díky. Mohl bych pro tebe za to něco uděla-"
"Nah," zasmál jsem se. "To je v pohodě. Jsem rád, že jsem mohl pomoct. Nechceš něco k jídlu?"
"Nah," odpověděl on a vstal. "Budu muset jít domů."
"Oh, okay," odpověděl jsem.
Nakonec jsme se rozloučili a on odešel.
Po nějaké chvíli jsem šel do kuchyně, kde bylo zhasnuté světlo.
Přešel jsem ke dřezu, který byl u okna a začal si nalévat vodu.
Vypnul jsem kohoutek a napil jsem se.
Nakonec jsem se podíval z okna a tu vodu vyprskl.
Uviděl jsem někoho s maskou na obličeji a kapucí na hlavě, stát někoho ve tmě kus od okna, dívajíc se na mě.
Pak jsem viděl, jak se rozeběhl k zadnímu vchodu a polkl jsem.
Rychle jsem vzal Reika a vyběhl jsem z domu.
Zabouchl jsem dveře a přeběhl přes silnici.
Zavolal jsem policii a nadiktoval jim adresu mého domu.
Policisté dojeli, ale nikde nikoho nenašli.
Nakonec odjeli a já zavolal Carterovi.
"Fuji?" zeptal se Carter "Jsi v pohodě?"
"M-mohl bys přespat u mě...? Nechci být doma sám," dostal jsem ze sebe.
"Jo! Za chvíli tam jsem. Jen si vezmu věci," odpověděl Carter a ukončil hovor.

Seděl jsem venku před barákem a po chvíli jsem uviděl přicházet Cartera.
Ihned jsem vstal.
"Co se stalo?" zeptal se on a já ho jen objal.
"Fuji..." odpověděl on a sevřel mě pořádně do objetí. "Kde máš rodiče?"
"Museli zůstat v práci," odpověděl jsem po chvíli.
Vešli jsme dovnitř a já mu to řekl.
"Takže vše prošli a nic nenašli, huh?" zeptal se Carter.
"Nope..." odpověděl jsem.
"Guh... tohle už není prdel," odpověděl Carter.
"Půjdu se umýt a pak si půjdu lehnout," odpověděl jsem.
"Okay," odpověděl Carter.
Šel jsem do koupelny a začal jsem se umývat. Pak jsem si svlékl kalhoty a převlékl se do trika na spaní.
Opláchl jsem si obličej a když jsem se podíval do zrcadla, tak jsem si vzpomněl na tu postavu jak stála venku a dívala se na mě.
Sešel jsem dolů a podíval se na Cartera.
Podrbal jsem se za krkem: "Myslíš... že bys mohl... přespat u mě v pokoji?"
"Oh," odpověděl on a začervenal se.
Já se po chvilce trapného ticha taky začervenal: "Nemusíš jestli nechceš... jen, že jsem... v hajzlu po tom, co jsem viděl, jak se ten někdo na mě jen díval a pak-"
"Jo... jo... v pohodě," odpověděl Carter a vstal. "Přijdu tam..."
Přikývl jsem a šel jsem k sobě do pokoje.
Přešel jsem k oknu a radši se ještě jednou z něho podíval.
Dobrý... vše v pohodě...
Lehl jsem si na postel.
Carter ke mně došel, zhasl světlo a lehl si vedle mě.
Přetočil jsem se k němu zády a po chvíli mi začaly téct slzy z očí.
Ucítil jsem ruku na své hrudi. Carter si mě přitáhl k sobě.
V tu chvíli jsem mu chytil ruku a jen jsem byl rád, že byl někdo u mě.