Fujioka:

Bylo ráno a já se vzbudil. O něco dříve.
Chtěl jsem jít na kopec, dívat se na východ slunce.
Vstal jsem z postele a vzal si mobil.
Vzal jsem si do ruky svou hoodie a oblečení.
Rozhlédl jsem se po pokoji a usmál se.
~Here we are in the future, here we are in the future and it's bright, nothing to fear, no one to fight~
Šel jsem do koupelny. Provedl ranní hygienu a oblékl si oblečení a hoodie.
Seběhl jsem schody.
Mamka akorát vylezla z kuchyně a usmála se na mě.
"Oh... dobré ráno," usmíval jsem se.
"Jdeš se dívat na východ slunce, huh?"
Zamrzl jsem: "Uh... jak o tom víš?"
"Myslíš, že když jsem objížděla město, že jsem tebe a Cartera neviděla nikdy večer tam jít?" odpověděla ona.
"Um..." začervenal jsem se.
Ona se usmála: "Jsem ráda, že sis někoho našel."
"Heeeh," zasmál jsem se nervózně. "Zas tak velká věc to není..."
"Welp... užij si dnešní rande," odpověděla mamka a poplácala mě po rameni.
"J-jo..." začervenal jsem se.
"Jo a... zítra se nejde do školy. Bude se konat pohřeb tvého třídního... zemřel jako hrdina. Umřel jen aby zachránil ostatní..." odpověděla mamka.
Přikývl jsem a nakonec šel na kopec.
Sedl jsem si tam a díval se na východ slunce.
"Hey..." ozvalo se po chvilce za mnou.
Dan ke mně došel a sedl si vedle mě.
"Napadlo mě, že tu budeš," usmál se on.
"Oh... hey, Dane," usmál jsem se.
"Jak se těšíš na své rande?" ušklíbl se on.
"Idiote," zasmál jsem se a přátelsky ho trefil do ramene.
On se zasmál.
"Ale jo... docela i těším," usmál jsem se.
Chvíli bylo ticho.
"Zítra se nejde do školy. Náš učitel bude mít pohřeb..." odpověděl jsem.
"Nezasloužil si to..." vzdychl Dan.
"Mhm..." povzdychl jsem si. "Aspoň, že je Raichiko konečně zavřený."
"Co jsem tak slyšel, tak je ještě na stanici. Dnes večer ho má policista převážet," odpověděl Dan.
"Oh..." odpověděl jsem. "Aspoň, že tak."
Podíval jsem se na Dana: "Co bude s tebou?"
"Zůstanu tady," usmál se on. "Docela jsem si tebe a Cartera oblíbil."
Zasmál jsem se.
Chvíli bylo další ticho a pak si Daniel vyndal krabici.
Byl to jeden náhrdelník rozdělený na tři.
Ten náhrdelník, měl něco jako krystalové meče a u nich napsáno:

Best Friends Forever

"Umm..." polkl jsem.
"To je pro nás tři. Tebe, mě a Cartera," zasmál se Dan. "Jestli by tedy Carter chtěl."
"Možná-"
"Hey!" ozval se Carter a doběhl k nám.
U nás si sedl a podíval se na nás.
"Hey," usmál jsem se a přitulil se k němu.
Carter se podíval na východ slunce a pak na nás.
"Oh! Zítra se nejde do školy! Prý se jde na učitelův pohřeb," odpověděl jsem.
"Oh..." povzdychl si Carter.
Dan mu dal jednu část toho náhrdelníku. Mně druhou a třetí si nechal.
"Oh... bff, huh?" usmál se on.
"Jestli... chceš-"
"Ey! Ani jsem vám oboum nepoděkoval za tu záchranu o kterou jste se snažili a ty už bys z toho dělal bff věc," zasmál se Carter.
"No a? To vadí?" zasmál se Dan.
"Nah..." odpověděl Carter. "Díky..."
"Nemáš zač," usmál se Dan.
Každý jsme si nasadili ten náhrdelník.
"Co, že nespíš?" zeptal se Dan Cartera.
"Vzbudil jsem se dřív. Jsem nějakej vyspalej nakonec," pokrčil rameny Carter.
"Oh... se divím... na to, žes byl na tom uzavřeném místě..." odpověděl Dan.
"Jo... o tom mi povídej," povzdychl si Carter.
Přitulil jsem se k němu a on mě pohladil po hlavě.
"Jaké bychom vám vymysleli ship jméno?" zavtipkoval Daniel.
"Hmmm..." podíval jsem se Carterovi do očí.
"FujiCart?" zeptal se Carter. "Nah. To zní spíš jak hra..."
"Carji? CaFuji?" zeptal jsem se.
"Potřebujeme na tom lépe zapracovat," zasmál se Daniel a i Carter a já jsme se zasmáli.
"Welp..." povzdychl jsem si po chvilce. "Tohle bude ještě zajímavý."
"Nejzajímavější," mrkl na mě Carter.
"Happily ever after never ends," zazpíval jsem kousek té písničky.

Dan hvízdl a podíval na Cartera: "Měl bys s ním zpívat."
Carter se zasmál: "O naší budoucnosti se ještě rozhoduje. O tom, co budeme dělat se ještě rozhodne nějakou náhodou."
Daniel se usmál.
Jen jsem si po tom všem užíval jejich přítomnost.

Pak jsem se vracel domů.
Daniel šel ke mně. Chtěl si se mnou zahrát hry.

Blížil se večer a já bloumal bez trika nad tím, co si vzít.
"Ey," ozval se Daniel, co přišel ke mně. "Co tu děláš?"
"Nevím, co si vzít," zamumlal jsem.
"Tys nikdy neměl rande, co?" zasmál se Daniel.
Já se začervenal.
On se podíval na oblečení ve skříni a pak vyndal kostkovanou červeno-bílou košili.
Oblékl jsem si jí a zacvakl si knoflíky.
Nakonec mi podal džíny.
"M-myslíš?" zeptal jsem se ho.
On přikývl a já si je oblékl.
Daniel mi hodil mojí modrou hoodie.
Já si jí oblékl a v tu chvíli se zespoda ozval zvonek.
"Shit," polkl jsem a podíval se na Dana. "Jak vypadám?"
Dan se ušklíbl: "Pěkně."
Začervenal jsem se, vzal si mobil a sešel dolů i s Danielem.
Otevřel jsem dveře a uviděl Cartera v černé hoodie a kalhotách.
"Oh," zasmál se Carter a podíval se na Dana.
Nakonec se podíval zase na mě a podal mi ruku.
Chytil jsem ho za ní a vyšel jsem ven.
Daniel si vzal své věci a vyšel za námi.
Zabouchl za sebou dveře a usmál se.

Ušli jsme kus cesty a Daniel se s námi rozloučil.
"Welp... kam chceš jít?" zeptal jsem se Cartera.
"No... když jsme takhle oblečení, tak na restauraci velkou kašlem. Ale. Můžeme jít si dát nudle s kuřecím masem, ramen a nebo pizzu," mrkl na mě Carter.
"Pizza a ramen zní dobře," zasmál jsem se.
On přikývl: "Tak napřed na ramen, když to máme blízko."
Tak jsme šli do menší restaurace, kde prodávali ramen, udon a tak dále.

Mezitím, co jsme čekali na ramen tak se Carter rozhlédl, pak se mi podíval do očí a pousmál se. Já měl ruku položenou na stole a o druhou jsem se opíral.
"Vše v pohodě?" zeptal jsem se ho.
"Jo... jen... věděl si, že mám na tebe od už od základky crush?" odpověděl on a přejel svojí rukou na tu mou.
Začal jsem se červenat: "Oh...."
On se krátce, nervózně zasmál: "J-jo... pár dní mi trvalo než jsem to přijal... snažil jsem se udělat už nějaký ten krok tenkrát..."
"Oh... nebylo to ten jeden den, když jsme se ze srandy prali a já skončil pod tebou?" zeptal jsem se.
"Mhm..." povzdychl si on.
"Jen jsi seděl na mých nohách, díval ses mi do očí. Nepatrně sis opřel ruce o mojí hruď. Já si sedl. Ten moment jsme byli u sebe tak blízko," odpověděl jsem. "Vypadalo to jako bys chtěl něco udělat a pak si mě jen objal."
"Nevěděl jsem, co dělat, okay?" zasmál se on. "Byl jsem tak zmatenej a posranej strachy, že bych tě ztratil."
"Well... ale... teď..." odpověděl jsem a jemně si skousl ret.
Nastala chvilka ticha a já ho za tu ruku chytil.
"Můžeme být spolu..." odpověděl jsem tišeji.
On přikývl a já si užíval jeho přítomnost.
Po chvíli nám donesli ramen a tak jsme začali jíst.
Když jsme to snědli, tak to za nás Carter zaplatil a šli jsme na pizzu.

Došli jsme domů a já ho přitiskl ke zdi.
Začali jsme se líbat a on mi vjel rukou pod mikinu a košili.
"Heh, někdo má košili, eh?" ušklíbl se on.
"Chtěl jsem před tebou vypadat-"
"Sexy?" uculil se on. "Jestli jo, tak to má dělat přesně to co dělat má. Sluší ti to."
"Díky," vyplázl jsem jazyk.
On mi sundal po chvilce mikinu.
"Je tvá mamka doma?" zeptal se on.
"Mami!?" zavolal jsem po domě.
Ticho.
"Nice," odpověděl Carter a zase se se mnou začal líbat, při tom mi rozepínal košili.
"Hey," odpověděl jsem a chytil mu mikinu. Začal jsem mu jí stahovat a pak jsem uviděl to jeho zelené triko.
"Co to do tebe tak vjelo?" zeptal se Carter a položil si jednu ruku na moji hruď a druhou na moji tvář.
"Chci tě," pošeptal jsem a políbil ho.
"Hah, okay," zasmál se on a sundal mi košili.
Stáhl jsem z něj triko.
On vzal do jedné ruky to oblečení a začal mě táhnout do obýváku.

-A tak mezitím o jednu sex cutscénu později-

"A-ah..." vyjelo ze mě, když se mi udělal dovnitř. Já mu vystřílkl na hruď a po chvilce si na jeho hruď lehl.
Chvíli jsme tam leželi, zhluboka dýchali.
"Cartere?" usmál jsem se po chvilce a podíval se mu do očí.
"Jo?" podíval se mi do očí on.
"Miluji tě..." pošeptal jsem.
"Já tebe taky," přitáhl si Carter svou hlavu k té mojí a po chvilce mě políbil.

Šel jsem se osprchovat.

Carter:

Nudil jsem se a čekal na Fujíka, až se vrátí z koupelny.
Jakmile se vrátil, tak jsem se šel rychle osprchovat.
Vracel jsem se usušený a oblečený k Fujimu do obýváku.
Ten seděl na gauči a nervózně si klepal prsty do nohy.
"V pohodě?" zeptal jsem se ho.
"J-jo..." polkl Fuji.
Šel jsem k němu a sedl si vedle něj.
Podíval jsem se na něj.
On se na mě též podíval a já se usmál: "Tak co se děje?"
On se chvíli na mě díval a pak vzdychl: "Nechci aby ses zlobil... ale... měl jsem něco s... Danielem. Jednou večer jsem ho tu viděl fapovat, když jsi byl uzavřený u Raichika..."
Já se zasmál a kamarádsky ho praštil do ramene: "Nezlobím se na tebe. Byli jste tu sami, co jiného jste mohli dělat?"
"Okay..." odpověděl Fuji a přitulil se ke mně.
Položil jsem si ruku okolo jeho krku a položil si svou hlavu na tu jeho.
"Neměl bys jít domů aby ses ráno převlékl na ten pohřeb?" ozvalo se z Fujiho pusy po chvíli.
"Dojdu si tam ráno. Jsem rád, že jsme spolu," usmál jsem se.
On přikývl.

Později jsme leželi na posteli.
Všude tma a ticho.
Pak se ozval tiše Fuji: "Cartere?"
"Ano?" přetočil jsem se na bok a podíval se na něj.
"Miluji tě," odpověděl on a jeho dlaň skončila na té mé.
"Já tebe taky, Fuji," pošeptal jsem a chytil ho za tu ruku.

Fujioka:

Bylo brzy ráno a nás vzbudil můj budík, co jsem měl nařízený na šestou hodinu.
Carter vstal a já se na něj podíval.
Carter se začal oblékat a podíval se na mě.
"Dobré ráno," odpověděl jsem.
"Dobré," odpověděl Carter a chtěl vyjít.
"Hey," odpověděl jsem a sedl si.
On se otočil a podíval se na mě.
Nakonec šel ke mně, políbil mě a s větou: 'Pokecáme po pohřbu.' odešel.
Vzdychl jsem si a vstal jsem.
Welp... Pomalu se připravit na pohřeb, huh?
Šel jsem do koupelny a díval se na sebe do zrcadla.
...
Vzpomněl jsem si na tu noc a tak jsem polkl a podíval se dolů.
Ugh... No tak... Vždyť-
Chvíli jsem se soustředil.
Mamka ještě není doma... Tak bych mohl...
Stáhl jsem si boxerky a chytil svůj penis do ruky.

Vracel jsem se z koupelny a vešel jsem do pokoje.
Tam jsem si oblékl černé kalhoty, bílou košili, černé sako a motýlka.
Nakonec jsem si vzal mobil a šel jsem čekat do kuchyně na mámu.
O něco později dorazila převlečená domů a tak jsme jeli na hřbitov.
Cestou jsme vyzvedli kytici.
Dojeli jsme na hřbitov a šli jsme k hrobu mého učitele.
Dorazili tam všichni z naší třídy. Někteří z ostatních tříd. Jeho rodina...
Hlavní starší pán přistoupil k hrobu a začal něco předčítat.
"Umřel nám náš milovaný kamarád/učitel/manžel, John Dohwaker. Umřel vinnou jednoho kluka, co je zavřený a momentálně v noci bude na cestě do vězení-"

Když skončil proslov, tak všichni přicházeli k hrobu, dávali mu tam květiny, atd.
Byla řada na mně.
Hodil jsem mu na hrob kytici.
"Nevím či tohle slyšíte... našel jsem Cartera... splnil jsem, co jste mi řekl..." odpověděl jsem. "Ten co za to mohl je zavřený... už nikomu neublíží..."
Podíval jsem se na jeho rodinu. 
Mamka a dcera brečely. Jeho syn se mi díval nenávistně do očí.
Geez...

Pohřeb skončil a já seděl na kopci a díval se na oblohu.
Daniel s Carterem ke mně došli a sedli si ke mně.
"Slyšel jsem o tom vašem včerejším rande," zasmál se Daniel. "Jem rád, že sis to užil."
"To já taky," odpověděl jsem.
"Hey... to, že umřel... nebyla tvoje vina," odpověděl Carter a přitulil se ke mně. "Nemusíš se ničeho bát. A i kdyby se něco stalo... tak jsme na to společně."
"Jo," odpověděl Daniel a taky se ke mně přitulil. "Navíc ten hajzl je zavřenej, takže se nemusíme ničeho bát, že?"
"Mhm," usmál jsem se a přitulil se k nim. "Díky kluci..."
"V pohodě, Fuji," odpověděli oba.

Raichiko:

Byla noc a karavan najednou zastavil.
Ozvala se střelba a pak se otevřely dveře.
Podíval jsem se na toho někoho.
Byl to nějaký o něco starší kluk, v ruce pistol. Černý kabát s kalhoty.
Dva policisté uvnitř si vytáhli pistoli.
Než ale stačili něco udělat, tak ten kluk toho jednoho praštil do hlavy a druhého zastřelil.
Ten kluk sebral klíče a odemkl mřížité dveře.
"Ty musíš být Raichiko," odpověděl ten kluk. "Líbí se mi tvá práce na dark webu."
"Kdo jsi?" zeptl jsem se ho.
"Někdo, kdo ti chce pomoct se odsud dostat a získat pomstu na tom Fujimu," odpověděl ten kluk a odemkl mi pouta.
Nakonec vyšel ven a tak jsem vyšel za ním.
Dvě auta před námi a za námi stála na místě.
Ten kluk to tam vyzabíjel.
Podíval jsem se na něj a on začal na všechny ty auta, i ten obrněný karavan dávat bomby.
Jakmile to dokončil, tak nasedl na motorku a podíval se na mě: "Tak jedeš?"
"Jo," odpověděl jsem bez přemýšlení a sedl si za něj.
On nastartoval motorku a popojeli jsme kus dál od těch aut.
On nakonec zmáčkl spouštěč.
Za námi vybouchla ty auta a já se podíval na nebe.
Toto není naposledy, co jsme se setkli, Fuji... Budeš litovat, žes mě sem dostal.

Konec...

Tak lidi. Toto je konec prvního příběhu.
Možná z nové série?
Uvidíme jak se to bude dál vyvíjet.
Děkuji, že jste si to přečetli a uvidíme se u dalšího story...