Fujioka:

Byla sobota. Poklidné ráno přerušil můj budík.
Zajímavý. Já pitomec si nechám zaplý budík.
A ne. Není to poprvé, co by se tohle stalo.
Ano. Jsem pitomec.
Sáhl jsem po něm (bez dvojsmyslů! xD).
Po tom, co se mi mobil povedlo nahmatat, tak jsem vypl budík.
Podíval jsem se na čas.
Errrrrrrr...
Co tu budu dělat?
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem vstal.
Ze všeho nejdříve si půjdu udělat snídani. Pak zavolám kámošovi, či by nešel ven. A pak...
Hmmm. Co budu dělat pak?
No. Uvidím.
Šel jsem do koupelny udělat ranní hygienu.
Po chvíli jsem už scházel schody dolů a připravil jsem si snídani.
Po chvilce jsem uslyšel odemknutí hlavních dveří a následné: "Zlatíčko, jsem doma."
"Ahoj mami!" rozkřikl jsem po celé kuchyni.
Ano. Jak malý.
Mamka přišla do kuchyně a já si nandal snídani na talíř.
"Awww. Zrovna jsem ti snídani přinesla." odpověděla zklamaně mamka.
"Oh..." odpověděl jsem a podíval se na talíř. Pak jsem se podíval na pánev a znovu zpátky na mámu. "No... nevadí, ne?"
Mamka vzdychla.
Začal jsem jíst a ona si též nandala.
Sedla si ke mně: "Potkala jsem tvojí spolužačku. Hodili by jste se k sobě."
Kousek jídla se mi zaseklo v krku a já začal kašlat.
Po chvilce jsem se na mamku podíval: "C-co prosím?"
Mamka se usmála.
"Erm. Myslím, že se nic takového teď nestane..." pošeptal jsem si pro sebe.
Po snídani jsem šel do pokoje, kde jsem se oblékl.
Zavolal jsem kámošovi.
"Fuji...?" ozvalo se po chvilce na druhé straně.
"Eyo. Přemýšlel jsem. Nechceš jít ven?" zeptal jsem se ho.
"Haaaaah. Okay. Ale budu muset jít domů dřív. Chci se učit na to pondělí." odpověděl Carter.
"Okay." odpověděl jsem.
"Sraz u tebe za půl hodiny." odpověděl Carter.
"Okay." odpověděl jsem.
"A říkej něco jiného než jen-"
"Okay." odpověděli jsme oba dva a po chvilce se začali smát.
Ukončil jsem hovor a protáhl se.

Po půlhodině ke mně došel Carter.
Carter měl oranžové vlasy, hnědá barva očí. Chodil do stejné třídy co já a prakticky to byl můj kámoš. Můj nejlepší kámoš. O rok starší než já.
Vypadli jsme ven a já se podíval okolo sebe. 
Lidi. Chodící okolo. 
Šli buď na nákup a nebo do práce, či i z práce.
My dva. Povídající si.
Povídali jsme si o anime a hrách.
Podíval jsem se na Cartera: "Říkal jsi, že musíš jít domů dřív dneska ne?"
"Jop, musím se učit na to pondělí. Z toho, co píšeme," odpověděl Carter.
"Mohl bych ti pomoct," odpověděl jsem.
"Nejsem zas tak blbej, Fuji," zasmál se on.
"Tak jsem to nemyslel..." odpověděl jsem.
"Ale okay. Menší pomoc by se asi hodila no," odpověděl Carter a podíval se mi do očí.
Přikývl jsem.

Odcházeli jsme z obchodu, kde prodávali ramen a bylo tu pozdější odpoledne a blížil se večer.
S Carterem jsme šli k němu. 
Doma, v jeho pokoji jsem mu pomáhal s učením.

Byl večer a Carter se znenadání zeptal: "Hele? Vím, že o tom prakticky ani moc nemluvíš, ale i tak."
Carter se mi podíval do očí: "Kdy si plánuješ najít holku? Slyšel jsem od tvé mamky, že se ti líbí Taki."
"Co?" povzdychl jsem si. "To ti jen říkala, protože si myslí... jak bych s ní dobře vypadal."
"Tak po ní zkus vyjet ne?" zeptal se Carter.
"Nejsem ty," povzdychl jsem si.
"No dovol?" zavtipkoval Connor.
"Je to pravda..."
"Pf. Prosím tě... holky nejsou ani nějak můj styl," odpověděl Carter a podíval se do stropu. "Poslední dobou začínám zjišťovat, že to bere jiný směr."
"Oh..." odpověděl jsem. "Takže je nějakej kluk ve třídě, co se ti líbí?"
Carter se trochu začervenal: "Nechá se to tak říct... jeden by se našel."
"Welp. Tak bych ti pak mohl pomoct něco vymyslet. Aby se ti zalíbil," usmál jsem se.
Carter se pousmál: "To by bylo super. Ale myslím, že ten kluk by ani o mě nestál."
"Děláš si prdel?" zasmál jsem se. "Jsi Carter. Tobě vše vyjde. Jen si s tím musíš věřit no."
Carter přikývl a podíval se na mě.

Později večer jsem konečně došel domů. Zalezl jsem do svého pokoje a spustil počítač. 
Otevřel se mi webový prohlížeč a všiml jsem si, že mám zprávu-

Tvůj kámoš. Vypadá hezky. A ty vypadáš nejlíp.

Hned pod tím byla fotka, kde jsem byl vyfocený já a Carter venku.
Klepl jsem na profil, ale moc se o něm nepsalo.
Na profilovce byl vyfocený někde venku, kde byla tma. Měl zakrytý obličej a kapuci na hlavě.
Oči mu byly vidět, ale fotka byla došeda, takže nešlo poznat jakou barvu očí má.

Těším se, až tě znovu uvidím.

Řekl jsem si, že nejlepší bude toho člověka zablokovat a to jsem taky udělal.
Nakonec jsem si šel po chvíli hraní lehnout.

HA! Je to tady! PRVNÍ KAPITOLA! KONEČNĚ!