Ráno mi dalo velikou práci se vyhrabat z postele. Podívala jsem se do malého zrcadla co mám v pokoji na stěně a zděsila jsem se. Moje vlasy byly totálně rozcuchané.

(Aspoň představa jak Tessa vypadá)
Rychle jsem běžela do koupelny a udělala ranní hygienu. Měla jsem obrovský hlad, ale nemohla jsem se ještě nasytit. Podívala jsem se na svojí zavázanou ruku a chvíli váhala. Nakonec jsem dala obvaz dolů a dívala se na pomalu šířící se černé žíly. Neprazdno jsem polkla a raději to znova zavázala. Necítila jsem se zrovna nejlépe, podívala jsem se do zrcadla a já věděla čím to bylo způsobeno. Potřebovala jsem cítit strach druhých.
"Thereso, vylez už. Jsi tam moc dlouho" bušil na dveře otec a já otevřela, vyšla jsem a on beze slova vešel dovnitř. Zabouchl za sebou dveře. Nesnášela jsem když se ke mně choval jak ke kusu hadru. Šla jsem raději do pokoje a zamkla jsem se. Jakmile jsem se otočila, na židli u stolu seděl nějaký klučina. Eh...Jasper? Ne, tohle je určitě Dominic. Otočil se na mě a zvedl se. Byl o hlavu vyšší než já.
"Ahoj, promiň, že jsem se tu tak náhle objevil, chtěl jsem si s tebou jen promluvit" usmál se. Úsměv jsem mu opětovala, ale cítila jsem se nesvá.
"Ahoj, to je v pohodě, o čem si chtěl mluvit?" řekla jsem a zaujatě si ho prohlížela.
"Od té doby co tě Pennywise kousl se dějí mezi Prokletými dětmi zvláštní věci. Pennywise se hádá s Kylem, Glen je ještě více nesnesitelnější než obvykle a ostatní se drží v ústraní. Není to zrovna pro nás typické," začal pochodovat po pokoji, "Neříkám, že se mi to nelíbí, aspoň je to zábava, ale mám pocit že to nedopadne dobře". Dívala jsem se na něj a pořád jsem mlčela. Měl pravdu, tohle nedopadne dobře.
"Já..." chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co. Dominic se pousmál, snažil se mě varovat. Bylo to od něj velmi milé.
"Hele, chápu, že jsi teď ve fázi proměny, je to těžké a složité, jen....se snaž nezlomit srdce tomu pravému" řekl a pousmál se.
"Jak mám poznat který je ten pravý?" zvědavě jsem se na něj podívala a tentokrát se uličnicky usmál.
"Na to přijdeš Tesso" řekl a zmizel. Usmála jsem se, dívala jsem se na místo kde zmizel a v duchu si přehrávala to co mi řekl. Nechtěla jsem si přiznat, že by bylo něco špatně kvůli mě. Jenže jsem musela. Podívala jsem se na hodiny, převlékla jsem se a do batohu si zabalila vše potřebné na odpoledne. Sice bylo teprve 11 hodin, ale já se domů nehodlala vracet. Vyšla jsem a namířila si to na Neibolt Street.