Naštvaně jsem se na tu osobu podívala a pak jsem ztuhla.
"Ahoj Tess, myslel jsem, že budeš dnes doma" usmál se na mě můj bratr Cameron.
"Came, co ty tady děláš? Šla jsem si pro knížku, dost jsem se nudila" usmála jsem se taky, stáli jsme pořád naproti sobě a začala jsem pociťovat touhu se obrátit a jet někam jinam.
"Neuvěříš, ale taky jsem si šel pro knížku" zasmál se a já s ním. Upřímně je Cameron jediný kdo si mě všímá. Mám ho ráda, je milý a vtipný. Jeho holka Janet je taky skvělá. Záviděla jsem mu jeho sociální život.
"Opravdu? Tak si užij čtení" usmála jsem se a pak jsme se rozloučili. Vešla jsem do velmi prostorné knihovny. Zrovna jsem se dívala na knihy, když se mi v mysli objevil obrázek. Rychle jsem požádala knihovnici o papír a pastelky. Byla velmi ochotná. Jakmile jsem si sedla ke stolu, tak jsem začala kreslit. Kreslila jsem Pennywise. Ale jinak než klauna. Byl víc jako člověk. (Viz. média) Když jsem skončila, byla jsem překvapená tím jak vypadal. Vedle mě se někdo uchechtnul.
"No, umělecké dílo to zrovna není" ušklíbl se Kyle, začala jsem se potichu smát, "no nesměj se, tohle by se Pennywisovi nelíbilo" ušklíbl se ještě více.
"Copak? Neříkej mi, že tě seřval" zašeptala jsem a obrázek jsem úhledně složila a schovala do kapsy.
"Tss, jako by jsem snad provedl něco hodně špatného" pousmál se, "ani nevím proč tak vyváděl, vždyť jsme spolužáci a teď už dokonce i kamarádi". Musela jsem mu dát za pravdu.
"Možná má jen hlad a proto je tak, no né zrovna protivný...je naštvaný" zašeptala jsem a zvedla jsem se. Rozloučila jsem se s knihovnicí a vrátila jsem ji pastelky. Vyšla jsem ven, tam už na mě čekal Kyle. Náhle jsem si uvědomila, že mám zítra narozeniny. Jo sladkých 17. Bože, jak já stárnu. Přešla jsem ke kolu.
"Asi pojedu do Lad. Na knihu jsem stejně zapomněla" usmála jsem se a aniž bych čekala na jeho odpověď, jsem vyrazila.
Když jsem dorazila na místo, zase jsem si sedla na břeh. Kyle zase zmizel, už mě to ani nepřekvapilo. Jen tak jsem tam seděla a poslouchala šumění vody.
"Jak bylo v knihovně?" uslyšela jsem a s trhnutím jsem se otočila. Stál tam s úsměvem Pennywise.
"Jo bylo tam úžasně, něco pro tebe mám" vstala jsem a hned jsem mu dala ten obrázek. Rozbalil ho a udiveně se na něj díval.
"Kdo je to?" zeptal se a pořád z něj nespustil ty svoje žluté oči.
"No přece ty, jen trošku víc jak člověk" podívala jsem se do země. Náhle se začal Pennywise smát.
"Tak to se ti povedlo" díval se teď na mě a jeho oči byly najednou modré.
"Díky, Kyle říkal že to...." najednou jsem se zarazila. Sakra.
"Kyle? On tam byl s tebou?" jeho oči byly zase žluté.
"Byl tam jen chvilku, pak stejně zmizel" nervózně jsem se usmála a dělala jako by nic.
"Hm... dobře, vážně si to můžu nechat?" zase se usmál a já přikývla. Se smíchem si ho schoval a pak zmizel. Ještě chvíli jsem se dívala na břeh a pak jsem se rozhodla jet domů.