Prázdniny, to nejlepší co lidstvo mohlo vymyslet. Můžete si dělat co chcete, nemáte žádné starosti se školou. No prostě paráda. Jen já jsem byla zavřená v koupelně a zvracela jsem nějakou černou tekutinu. Řekla bych, že je to ta přeměna. Kyle mi pořád říkat, že se mu to dělo taky.
"To je fajn, že si taky zvracel, ale za jak dlouho si přestal?" zavrčela jsem a pak jsem zase nakrmila záchod. Tak teď jsem se modlila i k Poseidónovi, jen aby to přestalo. Rodiče a bráchové naštěstí nebyli doma, takže o tomhle naštěstí nevěděli.
"Noooo, asi tak za hodinu mě to přešlo" zazubil se na mě, fajn už je to hodina. Pořád čekám na to až mi bude dobře.
"Říkáš hodinu? Dobře" trochu mě to uklidnilo, už mi vlastně nebylo ani tak zle.
„Řeknu ti to upřímně, být tebou tak bych si s tím moc starostí nedělal“ snažil se mě asi uklidnit ještě více, ale dost se mu to nedařilo. Necítila jsem už žádnou nevolnost a tak jsem se rozhodla, že konečně vstanu a umyju se. Kyle se na mě jen díval a bylo mi to dost nepříjemné. Po té jsem šla do pokoje s Kylem za zadkem.
„Hele, ty nemáš co dělat?“ zeptala jsem se ho slušně. Lišácky se usmál a pak jsem ucítila na ramenu něčí ruku, otočila jsem se a ani mě nepřekvapilo, že tam byl Pennywise.
„Nazdárek“ usmála jsem se na něj, ale on na mě ne. Neměl zrovna dobrou náladu. Kyle si toho všimnul a raději zmizel. Pennywise si sedl na postel a díval se na mě.
„Víš, proč tam včera byli?“ zeptal se mě a já zavrtěla hlavou, „Byli tam proto, že ten dům má být na prodej. Naštěstí jsem je vyděsil dost na to, aby utekli, pochybuju, že se vrátí“ dodal a díval se bez mrknutí na mě.
„Nečekala jsem to“ odvětila jsem a klaun se konečně usmál.
„To nikdo, Tesso chtěl bych tě o něco požádat“ postavil se a přešel ke mně. Měřil asi dva metry a já jen metr a půl. Takže si dokážete představit, v jaké situaci jsem se ocitla.
„O co?“ zvědavě jsem zaklonila hlavu, abych mu viděla do obličeje.
„Chtěl bych, aby ses nevídala s Kylem tak často“ zašeptal temně a oči mu zlatě žhnuly.
„Eh..no..já…tak jo“ vyšlo ze mě, Pennywise byl očividně spokojený s mou odpovědí a po chvíli s úsměvem zmizel. Upřímně jsem byla překvapená, podívala jsem se z okna. Byl nádherný slunečný den, tak proč nejít ven? Hned jsem se oblékla a vzala jsem si z garáže kolo. ‚Není na škodu si zajet do města‘ pomyslela jsem si a uháněla jsem do parku. Pak jsem si řekla, že nejlepší to bude, když si v knihovně půjčím nějakou zajímavou knihu a sednu si pak někde pod strom. Nad touto myšlenkou jsem se usmála a jela jsem do knihovny. Zrovna jsem chtěla vejít, když jsem do někoho narazila.