Další dny uplynuly jako voda. Rychle a nebezpečně se blížil konec měsíce, zbýval jen týden. Až teď jsem si začala uvědomovat co se doopravdy děje. Mé podvědomí se už asi dva dny neozvalo a ani nikdo z Prokletých dětí. Napadlo mě, že se mi vyhýbají kvůli Pennywisovi, aby je náhodou neseřval jako Kylea. Když už jsem u něj, i on se od té události neobjevil. Že by strach? To těžko. Já mezitím byla několikrát venku s Lucy a Elisou. Snažila jsem se na to nemyslet. A teď jsem ležela na posteli a čuměla do stropu. Nudila jsem se jak nikdy v životě, snažila jsem se něco přečíst, ale nešlo to. 
"Heej Tesso" zašeptal někdo z mé skříně a já se zvedla. Totálně naštvaně jsem otevřela skříň. Nikdo mi sakra nebude přece lézt do skříně, mám tam soukromé věci. Prohledala jsem skříň skrz na skrz, ale nikoho jsem nenašla. Najednou jsem ucítila něčí ruce na mém pase. Prudce jsem se otočila a udiveně jsem se dívala na Pennywise. Byl v plesové podobě, což znamená jako normální chlap. Bože, ten je ale k sežrání. 
"Co tady děláš?" zeptala jsem se s úsměvem a on jen tak pokrčil rameny, vytáhl cigarety a nabídnul mi. Ochotně jsem si jednu vzala a otevřela jsem okno. Nikdy jsem nekouřila, ale člověk to má aspoň jednou za život zkusit.
"Chtěl jsem tě vidět, po tom co se stalo v kanále" zapálil sobě i mě a usmál se, "to co jsem řekl jsem myslel vážně Tess, možná jsem moc majetnický a zvrácený, ale to je jedno".
"Pennywisi, ty víš co k tobě cítím, takže netřeba dalších slov" usmála jsem se a potáhla jsem si. Prvně jsem se zakuckala. Co to do prdele je za hnus? Když jsem se uklidnila, tak jsem si potáhla zase, tentokrát už to bylo o mnoho lepší.¨
"Přišel jsem ti taky říct, že co nevidět se proměníš v jednu z nich. Každý zavraždil svou rodinu, ty se na to taky musíš připravit" podíval se na mě a mrknul. Tak tentokrát jsem se zakuckala pořádně a šokovaně jsem se na něj podívala. To snad nemyslel vážně? 
"Ale Pennywisi, já...já nevím, jestli to zvládnu, co když to pokazím?" začala jsem s cigaretou v puse nervózně přecházet po pokoji a on mě se smíchem objal.
"Ty to určitě zvládněš! Zapomněla jsi snad na to jak jsi mi několikrát pomohla?" řekl a mlsně si olíznul rty. No tak to potěš koště. Bude to síla. Uslyšela jsem kroky a Penny rychle zmiznul, típla jsem cigaretu a snažila se zamaskovat ten zápach. Naštěstí jsem měla v pokoji nejméně třicet voňavek. Zrovna když jsem dokončila rychlou očistu tak mi někdo zaklepal na dveře.
"Thereso, co to tam zatraceně děláš? A co je to za smrad?" bušil mi na dveře otec a já už v mysli plánovala dokonalou vraždu.