Malá Lily krásně rostla a všechno se zdálo být v pořádku, jenže osud byl k Harrymu tentokrát krutější než k jiným lidem. Postupem času začala být jeho dcerka nemocnější.

Kolem jejího půl roku se začaly objevovat opakované nemoci připomínající chřipku. Když se k tomu později ještě přidala velká únava, motání, vysoké teploty a bolesti bříška, Harry musel jednat.

Vydal se do nemocnice, tam malou přijali a dělali všemožné testy. Nic Harryho nemohlo připravit na následující den, kdy mu lékouzelníci sdělili kruté výsledky testů. Verdikt zněl akutní leukémie. Harrymu se zhroutil svět. Jeho Lily pro něj byla všechno. Bylo jí teprve půl roku a už musela čelit tak strašné nemoci. Harry si nechal na doporučení lékouzelníků okamžitě udělat krevní testy, jestli je vhodným dárcem kostní dřeně. Bohužel nebyl, neměl stejnou krevní skupinu.

Malá Lily navíc měla tak vzácnou skupinu, kterou neměl nikdo z Harryho přátel. Harry si zoufal, protože čekací doba na transplantaci kostní dřeně byla dlouhá a nemoc u ní postupovala velmi rychle. Sice jí byly podávány lektvary na zmírnění příznaků, nicméně nestačilo to. Potřebovala prostě transplantaci a to velmi rychle.

"Harry možná by ses ho měl jít zeptat," objímala svého kamaráda Hermiona a v náručí houpala svého synáčka Huga.

"Neudělá to, je to Snape," plakal Harry.

"Myslíš, že by byl až tak bezcitný?"

"Chtěl ji zabít jen, co se o ní dozvěděl. Proč myslíš, že by pomohl ji uzdravit?" zavrtěl Harry hlavou.

"Harry prosím, udělej to. Třeba ani nebude mít stejnou skupinu, ale udělej to, aby sis třeba někdy nevyčítal, žes to vůbec nezkusil," přemlouvala ho Hermiona.

Díval se na malou Lily ve vzduchové bublině, jak unaveně leží na postýlce. Na hlavičce měla čepeček, aby nebylo vidět, že ztrácí své krásné černé vlásky. Dnes měla další dávku jedů. Dostávala přiměřenou dávku, aby se tím zničily špatné buňky v její krvi, nicméně ji to strašlivě vyčerpávalo. Zvracela po nich, měla průjmy, celkově byla slabá a ztrácela se před očima.

Svýma velkýma, zelenýma očkama sledovala svého tatínka. Chtěla jej chytit za ruku, ale díky bublině, to nebylo možné. Rozplakala se a nebyla k utišení. Harry se díval na své dítě. Drásalo mu to srdce, že jí nemůže vzít do náruče, ale musela zůstat v ochranné bublině, aby od nikoho nechytla byť jen rýmu.

"Zítra tam zajdu," hlesl Harry a Hermiona jej pevně chytila za ruku.

"Věřím, že to dobře dopadne," mrkla na něj a dala mu pusu na tvář.

***

Harry se přemístil rovnou do Tkalcovské, protože bylo léto, ale tam nikoho nezastihl, a tak se vydal hledat Severuse do Bradavic. Ředitelka McGonagalová mu sdělila, že Severus téměř nevychází, ale ve sklepeních opravdu je.

Také se zajímala o jeho dcerku, Harry ale neměl čas na vybavování, musel jít zjistit situaci se Severusem. Tak jí Harry poděkoval a vydal se za ním.

Snape stál shrbený nad kotlíkem, když uslyšel zaklepání. Ignoroval to, doufal, že ten kdo tam stojí, mu nechce říct nic důležitého, a že ho to brzy přestane bavit a odejde. Jenže bušení na dveře se stupňovalo. Harry byl čím dál víc zoufalejší opřel se o dveře a bušil dál. A Snape byl čím dál víc naštvanější.

Nasupeně přešel ke dveřím a prudce je otevřel, Harry mu tak vpadl rovnou do náruče. Zírali si navzájem do očí, neschopni se pohnout. Severus se nakonec vzpamatoval jako první.

"Harry?" vydal ze sebe. Nepředpokládal, že by Harryho ještě někdy uviděl, natožpak aby jej držel v náručí. I když teď se to stalo spíš omylem. Harry se mu vymanil z objetí a odkašlal si.

"Profesore, nebudu chodit kolem horké kaše. Potřeboval bych vědět, zda znáte svou krevní skupinu," zeptal se Harry rozhodně.

"Prosím?" nechápal Snape.

"Potřebuju to vědět, znáte ji?"

"Nechápu, kam tím míříš..."

"Dozvíte se to, když mi odpovíte."

"AB negativní." řekl Snape a podezřívavě si Harryho měřil.

"Díky bohu!" vydechl si Harry úlevně.

Teď už ho jen přesvědčit, aby souhlasil. To bude asi tak stejně jednoduchý jako přimět draka vysedět vejce na počkání.

"Můžeš mi laskavě sdělit, co má tvé počínání znamenat?" zavrčel Snape.

"Chtěl bych vás požádat o dárcovství kostní dřeně,"

"Zešílel jsi?" zhrozil se Snape.
"Ne pro sebe," namítl Harry.

"Díky Merlin, za ty dary," odfrkl si Snape.

"Pro naši dceru," upřesnil Harry.

"Naši...co?" vytřeštil Snape oči. Severusovi se náhle odkrvil mozek. Udělalo se mu mdlo a musel se posadit.

"Věřte mi, že kdybych sem nemusel, nepřišel bych, ale Lily je pro mě všechno, udělám cokoli, abych jí pomohl,"

"Lily?" hlesl Snape.

"Ano, dal jsem jí jméno po mamince."

"Jak?" nechápal Snape.

"Madam Pomfreyová mi tenkrát pomohla. Byl to prý malý zázrak. Je to bojovnice, i teď s tou strašnou nemocí bojuje, co to dá. Bojím se ale, že tentokrát a bez vaší pomoci boj prohraje," vzlykl Harry.

Severus vzhlédl. Díval se do tváře zoufalého rodiče, který za ním přišel s prosbou o pomoc.

"Předpokládám, že nikdo jiný není vhodný dárce...," konstatoval Snape.

"Nebyl bych tu, kdyby ano. To mi věřte," stiskl Harry zuby. Ano dalo mu to velké přemáhání sem dojít.

"Udělám cokoli, o co si řeknete, jen jí prosím pomozte!" padl Harry na kolena a úpěnlivě se na něj díval. Snape ho přezíravě sledoval a horečně přemýšlel.

"Cokoli?" pozvedl obočí.

"Naprosto," vydechl Harry zoufale s vědomím, že si teď pravděpodobně podepisuje rozsudek.

"Dobře, podej mi ruku. Složíme neporušitelný slib," dodal Snape. Harry vytřeštil oči, tohle bylo daleko horší než minule. Snape vytáhl hůlku a začal s kouzlem.

"Já Severus Snape přísahám, že daruji dceři kostní dřeň. Přísahám, že se o ni i jejího druhého otce postarám a ani jednomu fyzicky neublížím," řekl Severus a Harry si oddechl. Alespoň malá útěcha.

"Přísahej, Harry Jamesi Pottere, že se po uzdravení dcery nastěhuješ spolu s ní ke mně," řekl Severus. Harry se chtěl vyškubnout, ale Severus jej držel pevně.

"Přísahám," hlesl Harry.

"Přísahej, že budeš se mnou spát v mé posteli, pokud to budou dovolovat okolnosti," pokračoval Snape ve svých podmínkách. Harry se zachvěl.

Teď si Snape může nadiktovat, cokoli si zamane. Jsem šílenec, že jsem mu to dovolil...

"Přísahám," zašeptal Harry.

"Přísahej, že mne již nikdy neopustíš," zadíval se na něj Snape přísně.

Harry se celý chvěl, ale nakonec pronesl: "Přísahám." a potom bylo kouzlo dokončeno.

Alespoň, že Lily díky tomu bude žít. Moje oběť bude mít smysl.

"Kam se mám přemístit?" zeptal se Snape po chvíli.

"Ke svatému Mungovi, Onkouzelnické dětské oddělení," řekl Harry.

Snape přikývl: "Ještě dnes se tam zastavím," řekl Snape a Harry poté odešel.

Cítil se vyšťavený. Rozbrečel se a bylo mu jedno, že po něm studentů pokukují.

Je to pro tebe Lily.

***

"Opravdu jste vhodný dárcem pane Snape," potřásal si lékouzelník Lewellyn rukou se Severusem.

"To jsem předpokládal, když mne Potter oslovil," zabručel Snape.

"Eh jistě. Takže dnes od vás již nebudeme potřebovat nic, ale zítra provedeme odběr kostní dřeně. Bude to menší, středně bolestivý zákrok. Dostanete po něm lektvary pro posílení krvetvorby, takže by krevní ztráta měla být nahrazena během dne. Přijďte zítra v sedm ráno na lačno, nic nepít ani kouřit. Kvůli anestetickým lektvarům," vyjmenovával Llewellyn.

"Rozumím," přikývl Snape a přemístil se k Lilyině pokoji.

Od ošetřovatelek vyzvěděl, kde vlastně jeho dcera leží. Vlastně nevěděl, co má očekávat. Nic jej ovšem nemohlo připravit na ten pohled.

Velmi pobledlá, malá holčička se v dětské postýlce téměř ztrácela, na hlavě měla nevkusný háčkovaný čepeček. Nejspíš od Molly Weasleyové. Seděla uprostřed ochranné bubliny a vztahoval ručičky na svého otce, který seděl vedle postele na židli.
Díval se na své dítě s takovou láskou, že se Severusovi téměř zastavilo srdce.

Dobře si všiml jejích smaragdových očí, které ale neměli žádný jas. Pod těma velkýma zapadlýma očima, měla obrovské tmavé kruhy, jako by snad nespala sto let. Její pohled nebyl bezstarostný jako u jiných kojenců jejího věku.

Žádný div, že je Harry tak zoufalý, že se obrátil i na mne. Dívat se na své dítě, jak každý den trpí...

Teď litoval neporušitelného slibu, kterým k sobě Harryho připoutal. Rozhodně mu tím přidělal další starostí. Protože netuší, na čem vlastně je.

Severus pomalu vešel dovnitř. Okamžitě jej ovanul čistý vzduch, ochranné opatření kvůli možným infekcím.

Přistoupil k těm dvěma. Když si jej malá všimla zamračila se, neznala jej a bála se ho. Harry vzhlédl, v očích slzy a němou otázku.

"Zítra provedou odběr," řekl Severus aby ho uklidnil. Harry se však naplno rozplakal. Vrhl se k Severusovi a objal jej tak pevně, že ho málem udusil. Takovou vděčnost od něj tedy nečekal.

Potom Harry zašeptal: "Děkuji."

Snape jen přikývl, nemohl promluvit, zadrhl by se mu z toho hlas. Znovu se podíval na dcerku a poté odcházel.
Ten večer mohl Harry po hrozně dlouhé době alespoň trochu klidněji spát.

***

Druhý den se Severus dostavil, jak měl. Přivítala jej ošetřovatelka citronově zeleném hábitu. Odvedla ho do přípravny tam se Severus musel obléknout do ponižujícího andílka.
Ošetřovatelka zkontrolovala místa, odkud měli odebírat dřeň a pak jej zavedla na malý sálek. Dostal lektvar, po kterém se cítil strašně malátný. Musela ho dokonce podpírat, aby došel až k lehátku.

"Lehněte si na břicho," vyzvala jej. Poté mu sundala andílka, vylila mu na bedra desinfekční lektvar a zarouškovala bílými prostěradly. Za pár okamžiků Severus usnul a neviděl nic z toho, co se dělo kolem.

Celá procedura netrvala ani půl hodiny. Severus ale ještě musel dospávat po lektvarech. Vzbudil se a chtěl okamžitě odejít. Ošetřovatelky se jej pokoušeli zadržet, že by měl ještě odpočívat, neposlouchal je.

"Měl byste se pár dní šetřit," zamračil se lékouzleník. Snape jen přikývl a vydal se za Harrym.
Lily se tentokrát nemračila, když jej uviděla. Její pohled by sice stále smutný ale teď navíc zvědavý. Severusovi se z toho málem podlomila kolena.

"Hotovo? Neměl byste spíš ležet?" zeptal se Harry podezřívavě.

"Na to bude dost času doma. Domnívám se, že provedou ještě nějaké testy a zítra jí to aplikují společně s dalšími lektvary."

"Ještě jednou díky," díval se mu Harry do očí. Zvláštní jas, který v něm byl, nedokázal Severus pochopit či identifikovat.

"Něco za něco, Pottere," řekl Snape jako obvykle příkrým hlasem. Harryho očích ten jas náhle pohasl.

"Co jsem slíbil, to splním. Byl bych blázen, kdyby ne," hlesl Harry.

"Až se Lily plně zotaví," řekl Snape a pak se přemístil do domu v Tkalcovské, kde potřeboval udělat pár úprav.

***

Díky ustalujícím lektvarům podaným společně s kostní dření, mohla být Lily propuštěna domů již za dva týdny.
Všechny testy se byly vpořádku a vše se zdálo být konečně na dobré cestě k plnému uzdravení. Harry mezitím odmítal pomoc svých přátel s tím, že se o ně Severus postará. Již nikomu nechtěl přidělávat starosti, už s tím stejně nemohl nic dělat, proto raději mlčel o svých důvodech. Hermiona a Ron z toho byli nešťastní. Hermiona si vyčítala, že to byla právě ona, kdo měl nápad zajít za Snapem.

"Nelituj toho! Nebýt jeho neuzdravila by se," zavrtěl Harry hlavou. Přitom se cítil, ještě víc smutně. Ale copak jí mohl říct, že se svázal neporušitelným slibem? Vždyť by ho Ron vykastroval, kdyby to zjistil. Nebo by se o to alespoň pokusil. To Harry nechtěl. Stačí, že bude nešťastný on. Vůbec netušil, co od Snapea má očekávat.

Bylo ovšem zvláštní, že po dobu co se Lily zotavovala z transplantace, za nimi Snape každý den chodil. Aby se s dcerou seznámil.
Lily byla zpočátku nedůvěřivá, ale při páté návštěvě, když jí Severus přinesl velkého plyšového medvídka, si získal její dětské srdíčko a nechala se od něj dokonce pohoupat na klíně. Pro Harryho bylo hodně zvláštní ty dva sledovat.

***

Když je Severus přemístil do domu, Harry nevycházel z údivu.

"Budeme bydlet tady? Myslel jsem, že v Bradavicích," nechápal Harry.

"Tam je má práce. Chci, aby tento dům byl naším domovem," vysvětlil Snape.

"No dobře, ono je to asi stejně jedno," pokrčil Harry rameny.
Lily si všechno zvědavě prohlížela. Zvlášť domácí skřítek jí připadal velmi zajímavý.

"Vezmi slečnu Lily do jejího pokoje!" nařídil Snape skřítkovi a ten udělal, jak mu bylo řečeno.

"Má ložnice je odteď i tvá. Budeš spát ve stejné posteli," řekl Severus.

"Ano pane, to jste chtěl v neporušitelném slibu," přikývl Harry.

"Oslovuj mne Severusi, nejsem tvůj pán. Teď jsme rodina, pokud ti to nedošlo," zavrčel Snape.

"Aha...," podivil se Harry.

"Samozřejmě ještě musíme domluvit formality na ministerstvu. Chci, abys nechal do Lilyina rodného listu zapsat i mé jméno. A také abys mé jméno přijal i ty. Časem, pochopitelně..."

"Cože?"

"Jako můj manžel, abys dal každému najevo, že nejsi k mání," upřesnil Snape.

"Aha..." zatvářil se Harry kysele.

"Budu po tobě tedy chtít absolutní věrnost," nabádal jej Snape. Harry pomalu přikývl.

Pak se k nim přemístil skřítek.
"Pane, slečna Lily je v herně a je moc spokojená, všechno jí tam zajímá," oznámil skřítek a zmizel. Harry vytřeštil oči.

" Co? V herně?" vyhrkl Harry.

Rozrušeně vyběhl schody do druhého patra a běžel k místnosti, kde málem o dceru přišel.

Prudce dveře otevřel a naskytl se mu pohled, který rozhodně neočekával. Místnost byla nově vymalovaná, do krásné pastelově žluté barvy. Na stěnách byla namalovaná zvířátka, která se díky kouzlům pohybovala, dokonce i po stropě. Což Lily vyloženě fascinovalo.

V pokoji byly umístěné barvené police k prasknutí nacpané hračkami. Na zemi ležel zelený chlupatý koberec, připomínající trávu. Na něm si hověl dřevěný houpací kůň, v rohu místnosti stála plně vybavená dřevěná dětská kuchyňka.

V druhém rohu stálo velké proutěné houpací křeslo. Harry pomalu vešel dovnitř, pusu dokořán z toho šoku. Severus se bavil Harryho zaskočeným výrazem.

"Přeci ses nedomníval, že bych své dceři nic nekoupil," ušklíbl se Snape. Potom si sedl do houpacího křesla a pozoroval, jak si Harry s Lily hraje. Netrvalo moc dlouho a přidal se k nim také. Zůstali v herně zavření až do večera. Skřítek jim sem vždy donesl nějaké jídlo a pití. K večeru se začal Harry zajímat o to, kde bude malá spát.

"V ložnici má postýlku," zavedl jej Severus do jejich spací místnosti v prvním patře. U jedné strany postele stála růžová dětská postýlka. Harry nebyl asi nikdy víc šokovaný.

Šel malou vykoupat a poté jí přinesl zabalenou v osušce jako mumii. Severus ji mezitím připravil nové pyžamko a plenku.

"Rád bych to zkusil, jestli dovolíš," pronesl Severus, když ji Harry posadil na postel. Mladý otec vykulil oči, ale přikývl. Harry podstoupil a přenechal práci Severusovi. Vysvětlil jak nasazovat plenku a oblékat dítě. Když Snape konečně skončil, byl celý zpocený.

"To je jako boj s chobotnicí," postěžoval si Snape.

"Jo, je hodně mrštná. Chce to cvik. Uvidíš, že časem..." nedokončil Harry a pak raději zmlknul. Sám nevěděl, co bude časem. Severus přikývl a šel se vysprchovat. Opravdu to potřeboval.

Harry mezitím uspal malou a pak se vystřídal v koupelně se Severusem. Snape vyšel ze sprchy jen ručníku omotaném kolem pasu. Harry se snažil na něj nezírat, ale nějak si nemohl pomoct. Pohled na jeho tělo v něm vyvolal několik vzpomínek. Tentokrát však jen těch hezkých. Zavrtěl hlavou a zapadl do sprchy. Tam si dal na čas, přemýšlel jestli se náhodou nepomátl.

Vždyť Snape mi tolik ublížil, nemůžu k němu stále něco cítit po tom všem, co mi provedl... to je nemožné! A bůhví, co ode mě bude chtít...

Když Harry konečně vyšel ven, Snape ležel v posteli a četl si knihu. Sice byl přikrytý, ale Harry tak nějak tušil, že na sobě nemá nic.

"Pojď si už lehnout," pobídl jej Snape a odtáhl peřinu. Samozřejmě, že byl nahý. Harry zrudl, ale lehl si vedle něj.

"Dobrou noc," řekl Snape a zhasl světlo. Harry zíral do tmy a nic nechápal. Bylo tu najdou příšerně dusno a Harry byl v podivném křeči.

"Tak už se zeptej," povzdechl si Severus.

"Ehm.... ty nechceš sex?" zajíkl se Harry.

"Ne, dokud jej nebudeš chtít ty," odpověděl Severus klidně.

"Co?" nechápal Harry.

Snape rozsvítil a pak se podíval Harrymu do očí: "Nehodlám tě již do ničeho nutit. Podmínka slibu byla, že budeš spát v mé posteli, ale ne, že spolu musíme mít sex. To je výsada, kterou si chci zasloužit. A je mi jedno jestli to bude trvat roky. Počkám tak dlouho, jak budeš potřebovat, dokud mi to všechno neodpustíš. Nehledě na to, že vedle tebe leží naše dcera," ušklíbl se Snape a pak opět zhasnul a zachumlal oba do peřin. Harry ještě notnou chvíli zíral do stropu. Stále tomu nemohl uvěřit.

Jak to, že se Snape tolik změnil?

A pak se mu na rtech usadil malý úsměv. Zdá se, že by se mohlo blýskat na lepší časy... bude to nějakou dobu trvat, ale snad už bude dobře.