Varování: 18+ tato část je vážně krutá! poutání, mučení, krev, částečně dušení

***

O 3 měsíce později...

Po měsících úžasného vztahu, který teď Harry a Severus měli, plného cestování, radovánek milování líbání a objímání, svobodného nadechnutí bez krutých trestů a perverzního sexu, jediné co Severus občas udělal, bylo, že Harrymu spoutal ruce. Ve volných chvílích jej učil hrát na klavír a rozmlouvali spolu španělsky dokonce jej učil i společenské tance.

Harry měl pocit, jako by konečně žil. Nikdy se Severuse neptal, proč se najednou chová jinak, byl šťastný za to, jak to bylo teď a nehodlal vyzvídat proč. Jak už to tak bývá osud je mrcha a dožene vás, ať už před ním chcete prchnout kamkoli.

Byli zpět v Bradavicích a jednoho rána Harry právě zaléval kávu horkou vodou. Ale něco se mu nezdálo. Přičichl si k šálku, zvedl se mu žaludek a běžel na toaletu. Cestou potkal Severuse, který se za ním jen překvapeně zadíval. Když došel do koupelny, už jen viděl, jak si Harry vyplachuje pusu. Byl celý bledý a třásl se.

"Jsi nemocný?" zeptal se.

"Tu kávu nepij, je nějaká zatuchlá," varoval ho Harry. Snape se zamračil, otočil se na podpatku a vešel do obývacího pokoje, kde měli nalitou kávu. Vzal šálek do rukou a přičichl si, zdála se být naprosto v pořádku. Napil se a chutnala jako obvykle. Otočil se a podíval na Harryho.

"Míváš tohle často?" zeptal se Severus roztřeseně.

"Poslední dobou. Udělá se mi špatně najednou z ničeho nic," pokrčil Harry rameny.

"Nenapadlo tě, se mi o tom třeba slůvkem zmínit? Nějaké další potíže?" zamračil se Snape. Měl jisté tušení.

"Když o tom tak přemýšlím, občas mě pobolívá břicho a stále chodím na malou," přiznal Harry neochotně. Severus pevně semkl rty.

To by mi tak scházelo!

Popadl Harryho za ruku a táhl jej do laboratoře, vyštrachal jeden z lektvarů. Poté píchl Harryho do prstu a krev vymačkal do lahvičky. Ta postupně změnila svou barvu z hnědé na fialovou. Severus ztěžka dosedl. Nemohl tomu uvěřit. Pak pevně sevřel pěsti a začal sbírat ingredience pro lektvar.

Musí se toho zbavit, okamžitě!

"Co se děje Severusi?" zeptal se Harry vyděšeně. Snape přemýšlel o tom, jestli mu to vůbec říct. Nakonec se rozhodl, že to musí vědět.

"Jsi v tom, ty nezodpovědný hlupáku!" sykl Snape vztekle a míchal vodu v kotlíku, do které vhodil listy maliníku a šalvěje.

"Já to nechápu? Vždyť jsem bral ty tvoje lektvary."

"Skutečně všechny?" zajímal se Snape.

"No vlastně... jednou mi nechtěně upadl do umyvadla, lahvička se rozbila a lektvar odtekl odpadem. Byl jsem moc unavený, tak jsem to tak nechal. Myslel jsem, že to nebude vadit," přiznal Harry.

"Ty tupče, muž může otěhotnět při každém styku! Copak si vůbec nic nepamatuješ?!" vrčel Snape.

"To vůbec nevím," vytřeštil oči Harry.

"Kdy se to stalo?" zavrčel Severus.

"Po tom zbičování, ten lektvar mě hodně omámil, asi před třemi měsíci."

"Úžasné vskutku!" utrousil Snape a zuřivě házel do kotlíku listy pelyňku a petržele.

"Je mi to líto vážně!" Harry zněl naprosto zoufale. To co měli se Severusem teď bylo dokonalé a on to všechno zkazil.

"To by mělo. Naštěstí je řešení. Vypiješ tento lektvar, až se dovaří."

"O čem to mluvíš?" nechápal Harry.

"Po něm potratíš, bude po problému," vysvětlil Snape.
"Co?" Harry vytřeštil oči.

On chce zabít naše dítě? Vždyť se nemůže bránit! Ne to nedovolím!

Harry se mračil čím dál víc: "To neudělám!"

"Uděláš, to ti garantuji!" křičel Snape jako smyslů zbavený. Právě přeléval odvar do kádinky a nechal jej zchladit.

"Řekl jsem, že ne!" vytáhl Harry hůlku a nechal lektvar zmizet.
"Já tě donutím, Pottere!" vytáhl hůlku i Severus.

"Expeliarmus!" odzbrojil jej Harry. Jenže Snape i když neměl svou hůlku, byl fyzicky dost zdatný, aby jej i tak přemohl. Byl úplně bez sebe. Jednu mu vrazil a Harry poté omdlel.

Když se vzbudil, byl připoutaný v herně na velkém X-ku. Nemohl se ani hnout, byl zoufalý a křičel. Zmítal se v poutech, ale nebylo mu to nic platné. Snape mu vnutil do úst lahvičku s lektvarem Harry mu to ale vyplivl do obličeje, což Severuse neskutečně rozzuřilo. V této místnosti se nedokázal ovládat, jeho staré já nad ním opět zvítězilo. Přivolal si důtky s kovovými káčky na koncích střapců a k tomu ještě latexovou kuklu jen s otvory na nos a ústa ve velikosti hrášku. Vešli se tam akorát brčka. Severus mu do brčka pro ústa vsunul lahvičku s lektvarem.
"Vypij to!" nařídil mu, ale Harry zavrtěl hlavou.
"Jak chceš!" štěkl Snape podstoupil a napřáhl se. Harryho děsilo, co mu Snape chce provést a po právu. Snape švihl a háčky se Harrymu zaryly do oblečení. Jedním tahem je roztrhl. Další již přistály na Harryho nahé kůži. Harry skučel, byla to strašná bolest, otupující.

Když bylo jeho tělo samý šrám. Snape mu znovu nutil vypít lektvar. Choval se teď jako naprostý šílenec, skoro jako by byl v transu. Jediné co ho zajímalo bylo, aby Potter lektvar vypil. Musel donutit jakýmkoli způsobem. A pak jej něco napadlo, zacpal mu brčka vedoucí k nosním dírkám, Harry musel dýchat ústy a zároveň teď i nasát lektvar.

"Spolkni to!" řval na něj Snape. Harry nechtěl, zmítal se, ale nakonec proto, aby se mohl nadechnout, lektvar stejně musel spolknout. Snape to zopakoval ještě čtyřikrát. Pak od něj poodstoupil.

"Budeš tu do rána, aby tě nenapadl a nějaká pitomost," vrčel Snape a práskl za sebou dveřmi.

Zuřil. Musel odejít z hradu, aby se uklidnil. Došel až do hlubin Zapovězeného lesa a tam si vybil zlost na Akromantulích.

Pottere, všechno jsi zkazil znovu jsi ve mne probudil to zvíře, které v sobě mám. Bylo to skutečně tak nebo jen potichu čekalo na příležitost znovu vystrčit drápky? Jak jsem jen mohl důvěřovat takovému patolízalovi, nejraději bych použil na toho červa v jeho břiše Avadu, jenže by tím zabil i Pottera.
Zrovna, když jsem si připustil, že by mi na něm snad mohlo záležet, on provede takovou nehoráznost. Udělal to snad schválně? Chtěl si mě tím pojistit? Jestli ano, tak to byl dost ubohý plán. Copak mne nezná? Ne nejspíš opravdu ne. Co si myslel, že budeme jedna velká šťastná rodinka?

Zatímco Severus dával průchod svému hněvu, Harry mezitím trpěl jako zvíře. Spoutaný, aby se nemohl hýbat, umlčený kouzlem, aby jej nebylo slyšet, téměř nebyl schopen se nadechnout, odkázaný jen na dvě brčka. Ta jediná jej dělila od jisté smrti.

Bolest po celém těle od těch odporných důtek byla silná, ale ta která pulsovala v břiše a konečníku byla příšerná. Odcházela z něj pomalu krev. Téměř jakoby z něj odkapával život. Nic z toho se ale nemohlo vyrovnat bolesti v jeho srdci. Zrada a hnus. Pocit jako by mu srdce vyrval z těla. V hlavě mu zněl slabý hlásek.

Co jsi čekal, je to Snape.

Druhý den ráno, byl Severus klidnější, došlo mu, co vlastně Harrymu provedl. Zděsil se sám sebe, své krutosti. Ještě nikdy nejednal tak odporně, ani vůči jinému sub. Všechno, o co se poslední měsíce snažil, bylo v nenávratnu. Jistojistě věděl, že až otevře dveře herny a pustí Harryho z pout, bude z mladíka někdo jiný. Zlomený, nešťastný a plný nenávisti vůči němu. Říká se, že láska má k nenávisti blízko. Sám toho byl živým důkazem, vzhledem ke vztahu s Pánem zla, ale to co se stalo mezi ním a Harrym, to mu mladík nemůže nikdy odpustit.

Je konec, definitivně.

Pomalu přistoupil ke dveřím herny, tepalo mu ve spáncích a v hlavě hučelo. Hůlkou v třesoucí se ruce namířil na dveře a odemkl je. Zažehl pár svící a uviděl tu spoušť, všude kolem byla Harryho krev.
Nedokázal určit, jestli je mladík při vědomí, byl tak pevně spoután, že to nebylo možné poznat. Severus pomalu přistoupil až k němu a bez kouzel jej pomalu odpoutával. Harry byl vzhůru, a když měl volné ruce, okamžitě si z hlavy sundal tu odpornou kuklu a svobodně a z hluboka se nadechl. Ten zvuk v Severusovi vyvolal strach.

Co jsem ti to provedl?

Harry okamžitě hmátl po své hůlce v kalhotech. Severus se připravil do bojové pozice, ale neměl vlastně v úmyslu se bránit. Věděl, že ať už přijde jakákoli kletba, zaslouží si ji, i kdyby to měla být nepromíjitelná.

"Ty jeden zasranej bastarde! Sectumsempra!" vyhrkl Harry a síla jeho hněvu se vepsala do hlubokých sečných ran, které se v ten moment objevili na Severusově těle. Bylo jich požehnaně.

Muž ležel v kaluži krve. Harry se ani nenamáhal zjistit, jestli Snape vůbec jeho kletbu přežil. Překročil jeho bezvládné tělo a bylo mu jedno, jestli vykrvácí. Poté se šouravě vydal na ošetřovnu.

Snapeovi bylo také fuk, co se se mnou stane.

Ani se nedobelhal až k ošetřovně, vyděsil několik studentů, které potkal u Velké síně, když se zhroutil na podlahu. Ředitelka McGonagalová jej dopravila až na ošetřovnu. Tam se o něj postarala Poppy. Vyléčila mu všechny zranění během jednoho dne a měla pro něj dokonce skvělou zprávu. Jeho dítě přeci jen přežilo.

"Má velkou vůli bojovat. Je silné, snad v tom hrálo roli i to, že jste nevypil dostatečné množství potratového lektvaru."

"Dobře," řekl Harry namáhavě. Poppy jej ještě chvíli pozorovala. Snad doufala, že jí Harry konečně řekne, co se mu doopravdy stalo, jenže mladý muž mlčel jako hrob.

V Harryho srdci zela obrovská díra, ale byla zde i naděje, jeho dítě!

Musím se vzchopit, kvůli tomu malému. Ten za nic nemůže, ani za to jakého má druhého otce!

***

Severus se mezitím zotavoval z Harryho kletby, díky lektvarům a kouzlům byl fit celkem brzy,
i když ztratil dost krve. V herně musel všechno uklidit, od krve byla zničená podlaha. Kouzla mu však pomohla všechno napravit. Kéž by tak mohla napravit, co udělal. Kdyby existoval byť jen jediný obraceč času, udělal by Severus cokoli, aby ho získal a vrátil všechno zpět.

Harry strávil na ošetřovně týden, něž mu Poppy dovolila vstát. A ačkoli si celou dobu dodával odvahu, aby si zašel pro své věci, nakonec to nezvládl. Poslal po Hedvice vzkaz, ať mu Snape pošle jeho osobní věci do domu po Siriusovi.
Severus zíral na ten rukopis.

Opravu je konec...

S povzdechem šel Harrymu zabalit. Váhal nad tím jestli mu do kufru přihodit i plášť a plánek a klíč. Nakonec se však rozhodl mu je přibalit také, aby si nepřipomínal, že tady kdy Pottera měl. Dopis, který měl být odeslán Gringottům spálil. Nechtěl Potterovy peníze. Klíč mu poslal v obálce nazpět.
Když Harry dostal zpátky všechny své věci nemohl tomu uvěřit. Smířil se s tím, že už je nikdy neuvidí.

Co se asi stalo že Snape změnil názor? No jeho rozhodnutí. Však mě i dítěti se budou peníze hodit.

***

Po čase...

Harry se nastěhoval do domu po Siriusovi, svým přátelům, se rozhodl přiznat, až když jej přijeli navštívit na Vánoce. Již před nimi nemohl skrýt svůj stav. Přeci jen byl už v šestém měsíci. Snažil se to ale maskovat širším hábitem.

"Ahoj Harry," objala jen Hermiona, ale vzápětí se zarazila. Odtáhla se od něj, aby si ho prohlédla. Zamračila se.

"Já vím, měl jsem vám to říct," zčervenal Harry. Ron nechápal, o čem to Harry mluví, dokud si mladík nesundal hábit.

"U Merlinových koulí, Harry!" vytřeštil Ron oči.

"Jo, je to šok," přiznal Harry.

"Všechno mi honem řekni!" nakázala mu Hermiona a táhla jej do obývacího pokoje donutila jej sednout si vedle ní. Ron si sedl opodál a nervózně těkal z Hermiona na Harryho.

"Je to dost komplikovaný příběh."

"Jsme tvoji přátelé. Myslíš, že to nepochopíme?" pohladila jej Hermiona po ruce.

"Vlastně to celé nechápu ani já a to jsem v tom žil... No zkrátka začalo to tím absolventským plesem, kde jsem se opil...," začal Harry vyprávět.

Pověděl jim všechno. Byla úleva si o tom konečně s někým po tolika měsících mlčení promluvit.

Během jeho vyprávění Hermiona plakala a objímala jej. Ron zuřil, a kdyby měl Snapea po ruce, nejspíš by ho zabil holýma rukama.

"Rone, už je to pryč, teď se soustředím na malou," pohladil si Harry bříško.

"Je to holčička?" vypískla Hermiona nadšeně. 

"Lékouzelníci tvrdí, že jo. Chci, aby se jmenovala po mé mamince," usmál se Harry.

"To bude nádherný!" objala jej Hermiona slzy v očích.

"Co je to s tebou?" nechápal Harry, proč je tolik dojatá.

"No víš... neplánovali jsme to a dost mi to zkomplikuje studium, ale Ronova mamka nám pomůže. Prostě... taky čekám dítě," usmála se Hermiona. Harry otevřel ústa překvapením. Ron zrudl a poškrábal se po hlavě.

"Jak dlouho?" zeptal se.

"Třetí měsíc a je mi pořád zle," přiznala Hermiona.

"Ještě furt? Myslím, že bych tu měl mít nějaká zázvorová jablíčka na tyčce, chceš?" nabídl jí Harry.

"To bys byl zlatý," úlevně si povzdechla Hermiona.

"Rone, prosím zajdi do kuchyně v poslední skřínce vlevo je najdeš, díky," poslal pro ně Harry svého kamaráda.

"Jasně, já vás tady vy dvě maminy nechám, ať si pokecáte," řekl Ron, čímž si vysloužil polštářem do hlavy.

Ron se cítil podivně odstrčený. Díky Hermionině těhotenství se teď u nich doma neřešilo nic jiného. Celkem rád by si od těch řečí o miminu, nevolnostech, závratích, únavě a častém močení odpočinul.

***

Od té doby, co od Severuse Harry odešel, byl muž velmi sklíčený. Nalhával si, že by to mohlo být z nedostatku sexu. Nicméně, když si jednoho zoufalého večera, celkem namol, odskočil do bordelu v Obrtlé, ani to mu nezvedlo náladu. Jeho obvyklé choutky mu tentokrát připadaly přes čáru. Příliš mu to připomínalo Harryho a to co mu provedl. Znechucený sám sebou z bordelu utekl, rozhodnutý stát se raději mnichem, než aby tam vkročil znovu.

Když dorazil do svého bytu ve sklepení, jako smyslů zbavený vtrhl od herny a ničil vše, co mu přišlo pod ruce. Když s běsněním skončil, místnost byla zralá na kompletní rekonstrukci. Nechal zmizet veškeré vybavení a herna zůstala prázdná.

Napsal domů dopis, kde skřítkovi nařídil, aby s hernou v jeho domě naložilo stejně. Nechtěl žádnou připomínku na Pottera. Ačkoli s myšlenkami to bylo horší. Několikrát dokonce uvažoval o tom, že by na sebe použil paměťové kouzlo, ale zahrávat si s pamětí mělo svá rizika. Také by se mohl probrat jako docela dementní a blábolící, stejně jako Lockhart. Což nehodlal dopustit.

***

Po čase...

Když se malá Lily Potterová narodila, bylo v Harryho na pokoji veselo. Všichni přátelé a zmámí je přišli navštívit.
Wealseyovi přenesli veselé balónky a přání, Hagrid napekl slavnostní (betonové) griliášky, Hermiona už s velkým bříškem donesla kytici.

Poppy a Mcgonagalová zas velkou čokoládu. Všichni si chtěli malou pochovat. Měla prozatím modré oči, jako všechny děti, když se narodí. Jemné chmýří na hlavičce mělo barvu havraních křídel. Ale jinak celkově byla víc podobná Harrymu.

"Můžeme být rádi, že nemá křivý nos a mastný vlasy," ušklíbl se Ron a vysloužil si od Hermiony pořádnou ránu do zad. Harry Rona naštěstí nezaslechl.

Jeho středem vesmíru byla teď ona. Nemohl se na ní vynadívat a neustále ji muchloval a pusinkoval. Porod byl těžký, ale za tu námahu to stálo. Měl pocit, že většího štěstí na světě není.
Když si ji o tři dny později donesl domů, byl vyděšený k smrti, z toho všeho. Vše se učil za pochodu, metodou pokus omyl. Ovšem absolutně odmítal pomoc od paní Weasleyové. S výmluvou, že on je přeci rodič a měl by to zvládat.

Molly byla jeho přístupem zklamaná, ještě štěstí, že měl již brzy do jejich rodiny narodit další vnouček. Harry se nemohl dočkat až Hermiona konečně porodí a Mollyiny nájezdy nebudou tak časté.

První týdny byli pro Harryho velmi stresující, než konečně najeli na nějaký režim. Ovšem chvíle štěstí s jeho dcerkou byly k nezaplacení.