Už to byl týden a nic se nezměnilo. Že by s ním opravdu skoncovala?

Od toho večera, kdy se s Hermionou pohádali, trávil Draco hodně času na astronomické věži. Vydržel tam hodiny jen tak koukat přes zábradlí na jezero a přemýšlet o tom, co zase udělal špatně. Vždyť pohled na Hermionin zlomený výraz by mu měl jako dostatečný trest stačit.

Bylo těžké vídat ji šťastnou na chodbách. Očí jí jiskřily tak intenzivně, že by se o tu radost snad dokázal popálit. Vlasy se jí houpaly na ramenou a v těch svých malých hebkých rukách vždycky držela alespoň jednu knihu. Kdy si začal takových věcí všímat?

Neměl ponětí, jestli tuhle depresivní náladu vyvolalo samotné odmítnutí, nebo fakt, že ta slova vyšla zrovna z jejích úst. Tímhle jednáním dokazuješ jenom to, že seš stejnej jako tvůj otec!

Samozřejmě, že měla pravdu. V hloubi duše věděl, jak neskutečně sobecky se k ní zachoval, když nedokázal vzít v potaz její emoce. Poznal, že byl první, kdo ji políbil. Celá se třásla a byla v jeho náruči tak bezbranná, že by jí jediným pohybem dokázal ublížit.

A přesně to jsi udělal, ty kreténe. Jinou šanci už totiž nedostaneš.

Jedna omluva by to určitě nespravila. V těch dnech, kdy ji potkával před schody do svého „úkrytu" se snažil vymyslet nějaký způsob, jak s ní navázat kontakt, ale kdykoli k tomu došlo, radši se na ni jen pohrdavě podíval a dělal, jako by tam snad ani nebyla. Protože bylo lepší odstrčit ji od sebe ještě víc, jak jinak.

Teď už se na něj nedívala vůbec. Ani na tak dlouho, aby mu ukázala tu překypující nenávist.

Na večeře začala chodit v doprovodu Deana Thomase. Slýchával od nebelvírského stolu její smích tak často, že si ho samovolně zamiloval.

„Už zase mizíš, Draco. Kam to furt chodíš?"

A Pansy si toho jako správná kamarádka začínala všímat. Poznala na něm i to, jak málo spal, protože všechny úkoly doháněl pozdě v noci. Otec ho několikrát zavolal jen proto, aby ho mohl seřvat za to, jak si na něj někteří učitelé stěžovali. Začínalo toho na něj být příliš a celá ta věc s Hermionou tomu vůbec nepomáhala.

„Nikam, Pans. Jen chci mít chvíli klid, abych si pročistil hlavu."

„Tak proč o tom nemluvíš? To by se ti ulevilo-"

„Není o čem mluvit. Prostě potřebuju být sám."

Moc dobře věděl, že se mu snažila pomoct. Spoustě lidem by dokázala zpřerážet nohy během vteřiny, ale rodina a přátelé byli vždycky na prvním místě. A zdaleka nebyla ve Zmijozelu jediná.

„Má v tom prsty Grangerová?"

A taky dokázala být hodně šťouravá. V tom si byly s Hermionou dost podobné.

„Jak tě tohle sakra napadlo?"

„Pokaždé se na ni díváš, jako bys čekal, že se na tebe otočí. Nejsem hloupá, Draco, jestli ti ta holka něco udělala-"

„Ne, ona nic neudělala." Na chvíli se odmlčel a oběma rukama si promnul obličej. „Potřebuju na čerstvý vzduch."

Tenhle typ konverzací nesnášel, ať už byly s kýmkoli. Sám často nevěděl, co se mu honí hlavou, tak proč by se měl zpovídat někomu jinému?

Nohy ho nesly jako vždycky na místo, kde mohl nerušeně pozorovat noční oblohu. V tuhle dobu už se na chodbách nikdo netoulal, takže nebylo potřeba si dělat starosti. Nebo si to alespoň myslel, než se před posledním koridorem ozvaly dva hlasy. Byly nízké, pevné a se silným přízvukem. Okamžitě zpomalil a zády se přitiskl ke zdi. Co tady dělají zrovna kruvalští?

„Ano, poslal jsem jí to. Snad mi odpoví, co nejdřív, je tu tolik holek, co by se mnou šlo. Jenže, ona je jiná, víš? Vůbec ji nezajímám. Je chytrá, ale rozumí famfrpálu. Takových jsem ještě moc nepotkal."

Draco ten hlas okamžitě poznal. S Viktorem měl tu čest se v létě seznámit na Mistrovství světa, a i když byl on sám jeho fanouškem, dost rychle se ukázalo, že mu to kromě koštěte moc nepálí. Byl to ten typ od rány, který se radši pustí do rvačky, než aby logicky uvažoval.

„Fakt? Jak, že se jmenuje... ehm... Grangelová? Jestli s tebou půjde, tak ji všechny ubodaj závistí, to ti říkám. Možná bys měl zvážit ústup, holčičí bitky sou úplně jiná liga."

Pak se ozval smích a ozvěny kroků vzdalujících se k havraspárské věži. Draco vylezl ze svého úkrytu a s rostoucím hněvem zaťal ruce v pěst. Jestli Krum opravdu pozval Hermionu na ples, měl by s tím něco udělat.

Přijala by ho vůbec? Když si ho vedle ní představil, musel uznat, že by to po škole vyvolalo ohlas. Famfrpálová hvězda a nejchytřejší čarodějka z ročníku.

Pak si ji ale představil vedle sebe. Všechny ty lidi, co si šeptají, jestli si s ním šla dobrovolně. Mohla by mít na sobě cokoli a stejně by vypadala úchvatně. Mohl by ji zase držet u sebe a bylo by mu úplně jedno, kdo si co myslí. Byla by to jeho forma omluvy.

Jenže to by s ním musela mluvit. Nebo on s ní. Jen z jednoho slova měl snad větší strach než z otce, a tomu už se taky pár dní řádně vyhýbal. Možná by to mohl zkusit jako Krum a poslat jí vzkaz. Hermioně by to ale určitě přišlo moc neosobní a moc by si nepolepšil.

Chyběla mu víc, než si hodlal připustit. Jeden krátký polibek a byl v tom až po uši, neschopný se zvednout a říct jí, co vlastně cítí. Teď by mu nevěřila. Pozorovat ji z dálky bylo horší než se do ní navážet, protože při tom aspoň věděl, co si myslela. Teď to byla jedna velká načasovaná bomba a jemu už nezbývalo moc času.

Jen kdyby věděl, který červený drát vlastně přestřihnout.