Šest dní uplynulo jako voda. Hermiona se měla na pozoru tak moc, že se jí i lidé ze starších ročníků začali ptát, jestli je v pořádku. Jednou to chtěla svést na ducha, ale hned si uvědomila, jaká by to byla blbost. Přece se nebála něčeho, co potkávala denně u oběda.

Harry s Ronem to hodnou dobu ignorovali a zrzek předpokládal, že má jejich kamarádka jen zase nějakou svoji náladu. A ona je v tom ráda nechala. O tom, co s ní bylo v pondělí také nepadlo ani slovo, a tak si naštěstí nemusela dělat hlavu s výmluvami.

V hodinách se ale ošívat nemohla. A i když na sobě celou dobu cítila Dracův pohled, nedokázala s tím nic udělat. Vyvádělo ji to z míry. Kdyby jí na lektvarech Harry nenavedl ruku nad kotlík, měla by na stole celou dávku rozdrceného kořene. Bylo to unavující.

„Teda, Hermiono, já si uvědomuju, že je tý školy hodně, ale tohle ti není vůbec podobný. Je neděle, proboha, uklidni se," spustil Ron hned ráno u snídaně, zatímco si mazal na chleba vrstvu marmelády. Nadšení z nastávajícího losování z něj čišelo tak silně, že s ním bylo občas k nevydržení. Než mu však stihla oslovená dívka odpovědět, přihrnulo se do síně obrovské hejno sov a přes šum pergamenu a spokojeného tlachání už nebylo nic slyšet.

Před Harryho, který se zatím přehraboval v ovesných vločkách, přistála obálka s jeho naškrábaným jménem na přední straně. Jakmile v něm poznal písmo svého kmotra, na tváři se mu rozlil široký úsměv. Na Siriusovu odpověď čekal už několik dní a začínal se pomalu bát, jestli se něco nestalo. Rychle dopis vytáhl a s prsty pevně sevřenými kolem jeho okrajů začal číst.

Ron také dostal poštu. Nebo vlastně on, Ginny, Fred a George. I když byla jména celkem kostrbatá, bylo jasné, že dopis poslala paní Weasleyová. Errol se jen taktak vyhnul konvici s čajem a skončil v zrzčině klíně. Jen málokdy chodila pošta všem dětem dohromady. Dvojčata si přisedla blíž a George se zamračeným výrazem pobídl Rona, aby ji otevřel.

Hermiona zůstala jako vždy jediná bez nových zpráv, a zatímco netrpělivě upíjela svůj čaj, občas se podívala přes Harryho rameno ke zmijozelskému stolu. Dracovo místo bylo pořád prázdné.

„Tak co mamka píše, Rone?" ozvala se Ginny a nadzvedla se na loktech, aby viděla až na druhý okraj stolu. Errol se jí lehce zmítal v klíně. Fred s Georgem byli stejně nedočkaví jako jejich sestra, ale bavili se o tom jen tiše mezi sebou. Bylo dost zvláštní vidět je ve vážné náladě.

Oslovený chlapec k ní rychle vzhlédl a hodil jí pergamen do rukou. Ve tváři měl najednou tvrdý ledový výraz a vypadalo to, že by někoho nejradši ubil k smrti. Nikdo se ho neodvážil na nic zeptat. Když dočetla i Ginny, praštila vzkazem do stolu a oči se jí během chvíle zalily slzami. Zvedla se tak prudce, že skoro převrhla hrnky před sebou. Errola málem zašlápla. Než stihla úplně zmizet z dosahu, Hermiona od ní zaslechla pár šeptaných slov: „Ne... to snad ne... to nemůže být pravda."

Ostatní bratři vyrazili hned za ní. Fred stihl dopis popadnout a hnali se z Velké síně pryč. Harry se chystal vyrazit za nimi, ale na rameni mu přistála Hermionina ruka a on se na ni zmateně podíval. Věděl, že se ho beze slov snažila přemluvit, aby nikam nechodil. Ať si to nejdřív oni vyřeší mezi sebou.

„Odepsal mi Sirius," odkašlal si po chvíli. „Myslím, že by sis to měla přečíst."

Tenhle pergamen byl o něco tužší než jejich školní a Hermiona poznala, že ho musel Sirius koupit někde v Příčné ulici. Rohy byly zohýbané a inkoust na několika místech rozmazaný, pravděpodobně, jak po něm omylem přejel rukávem, když rychle psal. Brýlatý chlapec na ni povzbudivě kývl a ona se po krátkém rozmýšlení dala do čtení.

Milý Harry,
snažím se ti odepsat co nejdřív to jde. Co se týče tvých vánočních prázdnin u mě, nemám s tím sebemenší problém, těším se, až tě zase uvidím. Určitě nezapomeň vzít i Hermionu s Ronem, také bych je u sebe někdy rád přivítal.

Taky doufám, že se k tobě tenhle dopis dostane včas. Posledních pár dní se kolem ozývají zvláštní zvěsti a chtěl jsem se na ně pořádně podívat, než ti napíšu. Kolem Ministerstva se dějí divné věci. Zničehonic odchází velké množství kouzelníků a čarodějek, většina oddělení už je skoro prázdná. Snažil jsem se kontaktovat Brumbála, ale neodpovídá. Je taky dost možné, že během posledního týdne ani nebyl v Bradavicích.

Upřímně si myslím, že v tom má něco za lubem Malfoy. Když jsi napsal, že u vás začal učit, začalo mi být podezřelé, proč by se někdo jako on k takové práci přihlásil, obzvlášť, když se celé roky snažil Školu potopit. Hodlám se na to ještě podívat, počítej teda, že ti poštu nebude nosit Hedvika. Nepotřebuju, aby na tohle spojení někdo z venku přišel.

Doufám, že jste všichni v bezpečí. Až turnaj začne, bude potřeba si dávat obzvlášť velký pozor. Pokud se objeví cokoli podezřelého, pokus se to co nejrychleji dostat k Brumbálovi. Upřímně doufám, že se nebudete do ničeho pouštět sami! (Tak jako vždycky.)

Držte se, Sirius

Prsty měla od pevného sevření celé bílé a zpocené. Hned jak zvedla hlavu, setkal se její pohled s tím Harryho a bylo jasné, že se jim hlavami honily naprosto stejné myšlenky. Pokud Ministerstvo propouští zaměstnance ve velkém, určitě to není náhoda. Pokud Malfoy opravdu něco kuje a potřebuje to udělat tady, je dost pravděpodobné, že tohle bude poslední rok, než je všechny pošlou domů. A turnaj by to všechno dokonale zakryl.

„Já jen doufám, že se to netýká pana Weasleyho," zašeptala Hermiona po chvíli a položila složený dopis před svého kamaráda. Ten jen souhlasně přikývl a zajel si rukou do vlasů.

„Já vím, že Sirius nechce, abychom se do něčeho pouštěli, ale tohle přece nemůžeme nechat jen tak, Hermiono. Ron se nenechá umluvit, aby seděl v klidu, to moc dobře víš. Musíme něco vymyslet. A to, co nejdřív."

Jeho hlas byl tak naléhavý, že se pod ním Hermiona lehce zachvěla. Věděla, že měl pravdu. Místo jednoho Malfoye by měla na zkoumání rovnou dva.

„Tak dobře, Harry," pronesla po chvíli a nasucho polkla. Zradit Siriuse nebylo to nejlepší řešení, ale otevíralo spoustu nových možností. A Hermiona byla připravena je všechny prozkoumat. „Pokusíme se něco vymyslet. Ale jestli se to Rona opravdu týká, nesmíme ho pustit z dohledu." Oči jí zvážněly a Harry se pod jejím pohledem neochotně ošil. „Snad si umíš představit, jak odhodlaně by se pokusil Malfoye shodit z Astronomické věže."