Tento příběh patří moelang-d

Zarývají tesáky do lidského masa a vysávají krev. Dává upírům nepochopitelné potěšení.

Crowleyho to taky bavilo, před staletími ztratil pocity viny.

Od katastrofy přestal často pít krev přímo od lidí. Zákon to zakazuje, přesto mnozí neuposlechli, protože se nikdo neobtěžoval natolik, aby je za to potrestal.

Crowley ve skutečnosti nebyl na krmení dětí, a protože mu každý den odřezávali spoustu krve, ve skutečnosti se neobtěžoval pokoušet se ulovit nějakého člověka, pokud mu to nebylo nařízeno.

Ale čas od času ho přepadla nesnesitelná touha po čerstvé krvi. Natolik, že ztratil kontrolu nad svými vlastními činy. V těchto dnech si připomněl, že už nežije, ale i když už neměl žádné emoce, vzpomněl si na svou touhu pomstít se jistému stříbrovlasému psychopatovi.

Někdy o tom přemýšlel. Přineslo by mu to uspokojení? Nebyl si tím jistý, když bloudil tímto světem bez naděje a cíle, jen s touhou sát krev. Crowley prostě neměl jinou možnost, než následovat Ferida a jeho 'šílený velký plán'.

Rusovlasý se otočil, když si všiml prvních paprsků světla, které se dotýkaly této části světa. I když se upíři ve světle slunce cítili nepříjemně, toužili se pod ním toulat. Bez ochranných pásek by se zapálili do velkého ohně.

Není to tak, že by Crowley ve svém lidském životě ctil slunce, ale jakmile ztratíte něco, co bylo přirozené mít, začnete po tom toužit silněji. Upíři mohou předstírat, že už nejsou blízcí své bývalé rase, a přesto rádi loví energické národy.

"Co se to s tebou stalo?"

"To nemůžu říct." rusovlasý se otočil.

"Feride..."

"Co to je za reakci! Měl bys pokleknout a říct: Ferid-sama, je mi ctí, že jsi mě přišel navštívit!" ukázal stříbrovlasý.

"Jo... tak co chceš?" zeptal se chladně.

"HEH! Proč jsi vždycky tak zlý?!"

"Jsem teď..."

"No, můžu ti odpustit. Jsme přece přátelé!" zlomyslně se usmál, když si Crowley povzdechl.

"Takže. Přišel jsi mě šikanovat?"

"Ne, máme úkol od naší malé královny!"

"Takže máme..."

"Pojďme Crowley-kun!"

"Tak jo."