Tento příběh patří moelang-d

Byla už noc, když čety zmizely do svých pokojů ve Feridsově sídle. Všichni spali, to Crowley předpokládal, dokud neuslyšel drobné kroky směrem do kuchyně.

Nenašel nikoho jiného než malou velitelku čety. Pamatoval si, jak se jmenovala Shinoa.

Aniž by vydal zvuk, šel k ní, která hleděla na noční oblohu.

"Neměla bys už spát?" zeptal se tiše. Shinoa se k němu v šoku postavila a ztratila rovnováhu, když spadla ze židle, na které stála.

Nebyl však žádný zvuk ani bolest. Crowley chytil nejen ji, ale i židli.

"Psst, ostatní se probudí, když o půlnoci uděláš rachot," zašeptal a pomalu odkládal nábytek.

Shinoa nejprve nic neodpověděla. Byla ze situace příliš zmatená. Když si rusovlasý všiml, jak je její tělo napjaté, pustil ji opatrně a ne příliš rychle. Upíři měli mnoho problémů, když jednali se smrtelníky přátelsky, potřebovali zmírnit svou sílu, aby je nezabili okamžitě, i po stovkách let to bylo pro některé upíry obtížné, protože jejich síla rostla s časem.

Zrzavý vstal a sledoval, jak omámená dívka nabývá vědomí.

"Aha. Aha, omlouvám se, neměla jsem lézt na tu židli." pohlédla na okno a vrátila pohled na upíra. "Děkuji, že jsi mě chytil!" mírně se uklonila.

"Není třeba mi děkovat. Jen jsem nechtěl, aby se všichni probudili... Líbí se mi to ticho po..." přerušila ho.

"Po vypořádání se s Yūichirōsovou hloupostí?" zašeptala sarkasticky, když mu z nějakého důvodu připomněla Ferida.

"To jsem neřekl. Ale oceňuji, že jsi nekřičela." zíral zpět očima dravce, ale nezdálo se, že by se malý velitel ani v nejmenším bál. "Na člověka jsi docela statečná," poznamenal, když okamžitě zvedla jeho náladu.

"Nenazývala bych mě statečnou, spíš někým, kdo má dobrý postřeh. Víš, během svého života jsem toho hodně přežila a ještě jako dítě jsem viděla nepředstavitelná monstra. Zavolala jsem své příbuzné," vysvětlila.

"Hn..." poslouchal tiše, než si vzpomněl, proč sem přišel "Ach ano, tak proč jsi vůbec tady?" zeptal se rusovlasý zvědavě, z čeho prosvítala Shinoaina obvyklá strana.

"Ach, vlastně jsem hledala koupelnu. Poté, co jsem ji našla, nemohla jsem najít cestu zpět haha. Tenhle dům je velmi velký, že? Ale našla jsem cestu do kuchyně. Myslela jsem, že si cestu odtud budu pamatovat." .. No, já ne, jak vidíš." vysvětlila trochu rozpačitě, zatímco on pozorně poslouchal.

"Haha, rozumím. Tak mě nechej, abych tě doprovodil zpátky. Samozřejmě jen jestli chceš." nabídl, když nemohl zabránit, aby se ukázal jeden ze svých tesáků.

"Samozřejmě! Děkuji Crowley-san!" odpověděla škodolibě.

"Tak za mnou," ušklíbl se, když vyšel z kuchyně. Klusala za ním a zírala mu do zad. "Chceš se na něco zeptat?" nabídl docela znepokojený jejím pohledem.

"Nemyslím si, že odpovíš, takže se nebudu obtěžovat." zastavila se, když mu unikla hrozivá aura.

"Jen se ptej, nebudu kousat. Slibuju!" temně se zachichotal, ale ona zůstala zticha. "Hm... je možné, že mluvil o mé minulosti?" ucukla při jeho poznámce. "Tak to tě zajímá? Proč? Není to tak vzrušující." ale pak se její oči nevěřícně rozšířily.

"Ne! To není pravda! Když jsem byla ještě dítě a dodnes jsem vždy fascinována historií! A při pomyšlení, že potkám očitého svědka z dob křižáků! Sen se stal skutečností! Ach... Chci říct..." uvědomila si, že to řekla nahlas a v rozpacích skryla tvář. "Omlouvám se! Yūichirō-kun mi řekl, že si nepřeješ nic dalšího prozradit." omluvila se, když jeho oči pobaveně zkoumaly drobnou dívku.

"Řekl jsem mu, že s idioty, jako je on, nemluvím, ale pokud si to přeješ, řeknu ti o té době." klidně nabídl. „Je to dlouhý příběh, i když zvládneš zůstat vzhůru ještě déle?" její oči se obdivně leskly.

"Ano! Chci poslouchat! Prosím, řekni mi to!"

"Rozumím, prosím, následuj mě do knihovny." odešel, když běžela za ním.

-

"Shinoo! Kde jsi byla včera?"

"Hn? Mitsu-chan, myslím, že máš špatné oči. Spala jsem celou noc ve své posteli jako mimino. Počkej, dnes ráno se ti něco nelíbilo! Nemohla jsi mi udělat něco ohavného, že jo!" Obviněná Shinoa se pobavila.

"Přestaň říkat kecy!" odpověděla červená Mitsuba.

"Já to věděla! Taková zvrhlice! Aha!"