Tento příběh patří moelang-d

"Nemusíš zírat. Jestli nechceš." řekl Crowley a podíval se na mladšího upíra.

"Čí je to krev?" zamračil se.

"Hm? Nemám tušení. Chutná jako dětská." řekl při vzpomínce na chuť svého předchozího doušku. "Na rozdíl ode mě má Ferid vkus na mladé." znovu se podíval na blondýna. "To už bys ale měl vědět." Mika se vztekle ohlédl, ne kvůli Crowleymu, ale spíše kvůli svým vzpomínkám, které se na vteřinu vynořily. "Zvláštní, že? Jsou naprosto v pořádku, když pečou krávu..." otočil se zrzavý na Yu a Kimizuki, kteří manipulovali s jídlem "...ale když dojde na pití jejich vlastní krve" .." jeho oči se znovu zaměřily na sklo před sebou „Jak to, že vyvolává takovou sebenenávist, takový pocit... hříchu? Když mě Ferid otočil... míval jsem z toho stejný pocit. "

"..." blonďák zůstal zticha, ponořený do vlastních myšlenek, ale Crowley si jeho váhání hned všiml.

"Ten pohled mi říká, že tě to zajímá. Chceš se na něco zeptat?" přidržel svou sklenici Mikovi a položil si dlaň na jeho hruď.

"Kolik mám času... než poslední moje lidské emoce úplně vyblednou?" na chvíli se odmlčel, než pokračoval: "Jak dlouho ti trvalo... než jsi úplně přestal být člověkem?" starší se jen usmál s vědoucím výrazem.

„Těžko říct, kdy přesně ten okamžik nastal," uvažoval. Platný bod, kdy ztratil všechny emoce? "Myslím, že dokud máš v životě cíl a budeš se ho držet, tvé pocity zůstanou nezměněny... Yu je ten účel nebo ne?"

„...moje city k Yu zůstaly stejné, ale ke všem ostatním se postupně, ale jistě vytrácejí..." přiznal a opřel se o rám okna. Než zapomene i na Yu, musí ho zachránit a pak zemřít. Život bez něj nemá cenu žít.

"Dříve nebo později se dostanete na hranice své odolnosti. Hladověním si celý proces jen zhoršuje. Pak jednoho dne nebudete moci přestat pít a bude pozdě. To bude konec." lidského Mikaely." prohlásil, když poznal, že jeho bodem, odkud není návratu, byla s největší pravděpodobností smrt. Všechny jeho vztahy s lidskou společností byly tehdy přerušeny a Ferid si byl vědom, že po nějaké době už nebude mít dost sil na to, aby pomstil své přátele. Proč se vzdal? Tento život byl nakonec ironický. Kdo by si pomyslel, že stráví zbytek svého upířího života pod palcem právě toho muže, kterému vděčí za toto prokletí a zánik? Ferid byl však jediným důvodem, proč si v tomto životě ještě aspoň trochu užíval. Mohl být jako ostatní upíři navždy žít nudnou a lhostejnou existenci. Bylo to štěstí v neštěstí?

"Já..." začal mladší, než Crowley vstal a vyndal ze skříně další sklenici. "Co jsi..."

"Jen ti dávám možnost se taky napít. Je mi z toho na nic, když hladovějící štěně zírá na všechny hladovýma očima." položil vedle něj láhev krve, když k němu Mika skočil o několik kroků.

"Komu říkáš štěně?" nechal svůj hlas uklouznout nezvykle hlasitě. "Aha..." rychle se otočil do kuchyně doufaje, že to Yu nezaslechl, ale naštěstí byl stále zabraný do diskuse s Kimizukim. "Budu o tom přemýšlet." řekl blonďák a posadil se ke stolu. "Takže dokud tu bude Yu, nic se nestane? Dobře."

"To není to, co mi... nevadí. Je on jediný, na kom ti záleží? Neříkej mi, že s ním stále plánuješ utéct? Musím říct, že mi to na Shinjuku připadalo neuvěřitelně zábavné, když jsi ho nesl." pryč jako princeznu, aha," ušklíbl se k mladšímu zděšení.

"Měl jsem ho tenkrát prostě odtáhnout pryč a neobtěžovat se poslouchat jeho názor... Hlavním důvodem, proč ztratil kontrolu, jsi stejně ty," zabručel a vyčítavě se na něj podíval. Nebýt zrzavého, možná by se dostali pryč.

"Já? Co to má společného se mnou?" zvědavě naklonil hlavu. Nic konkrétního si nepamatuje.

"Když jsi vypil krev jejich vůdce, jeho zdrženlivost skončila," připomněl znovu staršímu.

"Ach, to. Konzumovat krev je tak přirozené, že na takové záležitosti zapomínám. Ale to je hloupý důvod, proč mě činit odpovědným haha." rusovlasý si tento rozhovor zjevně užíval. Naposledy zvedl sklenici, aby dopil zbytek a vstal, což způsobilo, že Mika polkl. "Takže teď musím udělat pár věcí~ Užij si jídlo." řekl a zamířil do sklepa. Blondýn pak vzal láhev a nalil si sklenici a jen na ni tiše zíral.

Poté, co se skupina chystala sníst svůj dezert, Mika stále seděl před svým podílem krve, která byla nedotčená, dokud se neobjevil Yu.

"Miko." oslovený pohlédl na majitele hlasu "Nebudeš pít?"

"Ne."

"Máš žízeň?" zeptal se černovlasý.

"...trochu," přiznal blondýn.

"Pak..."

"Ale... když to vypiju, pak budu-" řekl. Když to vypije... co by ho odlišovalo od Ferida?

"Dobře. Jestli to nechceš, můžeš mi pít krev později." řekl zelenooký a ukázal na sebe.

"Ehm..." začala Mika a zírala na Yuin krk.

"Ujistil jsem se, že budu hodně jíst, pro případ, že bys potřeboval," ujistil ho vesele.

"... promiň. Myslím, že budu..." přijal Yuovu nabídku s pocitem viny.

"Žádný problém!"