Všichni určitě znáte ten pocit, když jste sami ve tmě. Ať je to venku, či doma, máte pocit, že vás něco sleduje ikdyž víte, že jste určitě sami. Někdy slyšíte i zvuky. Uklidňujete se a říkáte si, že je to jen ta vaše hloupá představivost,nebo jen paranoia, ale není. Ten stín, cítíte, jak na vás někdo zírá, ten zlý pocit,  je to ono. Ono stvoření, které se krčí ve tmě a jen vás pozoruje, den co den, každou noc když jste sami venku či v pokoji

Živí se vaším strachem, vašimi obavami a moc rád vás straší škrábáním na okna, dveře, či nábytek. Žije s vámi od jakživa a je starší než lidstvo samo.

Teď si říkáte, proč jste ho ještě neviděli, že? Ale viděli, jen si to nepamatujete. Proč myslíte, že někdy během vteřiny zapomenete co jste chtěli. Proč myslíte, že když si něco někam dáte, za 5 minut nevíte, kde to je. Může za to. Ale na malé děti to neplatí, mohli by zapomenout něco důležitého. Děti jsou hlavně vnímavěší, než straší, či dospělí.

Ale nebojte není zlý, tedy ne tak úplně. Někdy v noci, když se jdete napít vám nastaví do cesty nějakou věc,ale ráno si na to ani nevzpomenete, jen si na těle najdete modřinu a neznáte její původ. Nikdy ale nějak vážně nikomu neublížil, jen se baví vaším řevem, vaší bolestí, když si ukopnete palec o skříň, či stůl.

A nesnažte se ho nějak zbavit, jen byste ho naštvali a neštvat ho nechcete, věřte mi. Přeji vám dobrou noc, plných nočních můr.