[!!!VAROVÁNÍ!!! TENTO PŘIBĚH NENÍ VHODNÝ PRO SLABÉ ŽALUDKY NEBO PRO TY CO PRÁVĚ JÍ. Děkuji za pochopení (i když vím že to budete ignorovat ; - ;)]

,,Zase?'' Emily pohlédla na svou matku se smutným výrazem v obličeji. ,,Mami, to je popátý, co se stěhujeme do nového města!''
Její matka si povzdechla a poplácala ji po rameni.
,,Zlatíčko, ty vůbec nevíš, jak je to těžké sehnat novou práci, kde se dá vydělat dost peněz na zaplacení oblečení, jídla, domu nebo nábytku.
I když s náma už tvůj tatínek není, pořád musíme být silní a sehnat si nějaké místo. Nebude to snadné, ale určitě si tam najdeš nějaké přátele.''
,,Myslím, že máš pravdu, mami, ale asi si tam přátele neudělám. Protože... Všichni mě nenávidí.''
Emily se otočila od své ustarané matky a začala vzlykat. Byla to pravda – ona opravdu nepatřila k těm, kteří by se dali nazvat přátelskými andílky.
,,Emily neplač, maminka ti slibuje, že bude všechno v pořádku,'' objala matka svou dceru a snažila se ji uklidnit. Emily nakonec přestala vzlykat a oplatila matkce objetí.

,,Jsme tady zlatíčko! Náš nový domov!'' Matka se usmála a ukázala své dceři, jak jejich dům zvenčí vypadá. ,,Neni zrovna v nejlepším stavu, zabere nám to dost času, ale neboj se, až ho opravíme, bude nádherný!''
Emily se usmála a políbila maminku na tvář. ,,Já vím mami. A to nejdůležitější je, že tam budeme jen my spolu, žejo?''
,,Ano, jen my,'' přikývla její maminka. ,,Teď pojď, vybalíme si věci!''
Emily vběhla do domu a otevřela dveře do svého nového obrovského pokoje. Byl starý. Vše bylo staré; postel, skříň, lampa... Nic tam nebylo perfektní. Ona ale hlavně doufala v nové přátele a už zítra mělo být pondělí, tak se Emily připravovala na svůj velký den. Byla z dlouhé cesty za novým domovem trochu unavená, tak se rozhodla jít spát mnohem dřív než obvykle. Zalezla si do postele a zhasla veškerá světla v pokoji a brzo usnula.
Vzbudila se okolo půlnoci, kvůli divnému zvuku v pokoji. Znělo to jako škrábání.
,,Huh, kdo je tam?'' řekla rozespale.
Vydechla a začla cítit, jak se ji pomalu, ale jistě zmocňuje strach. Schovala se pod deku, ale pořád ty škrábavé zvuky slyšela.
,,Může to být kočka?'' přemýslela, a pak se zarazila. ,,Ale jak se sem mohla dostat?''
Emily vstala z postele a začla hledat tu věc, mterá vytvářela ty podivné zvuky. Zaslechla to škrábání znovu. Muselo to patřit nějakému zvířeti. Škrábání vycházelo ze skříně, takže Emily zamířila rovnou tam. Otřásla se a otevřela dveře od skříně.
,,Huh!?'' Emily byla v celku překvapená, když zjistila, že ve skříni nic není. Věděla ale, že je skřín poněkud velká, a tak vešla dovnitř, aby mohla najít to, co dělalo ten divný zvuk. Hned, jak vstoupila do skříně, ucítila, jak ji něco dýchá na krk. Pocítila obrovský příval strachu, byla vyděšená a zrychleně dýchala. Pokusila se sama sebe uklidnit, a tak jen zavřela oči a začala dýchat pomalu.
Emily pocítila, jak ji někdo poškrábal ruku. Hodně to bolelo, proto vyběhla ze skříně tak rychle, jak mohla, ale pak uslyšela hlas kluka, asi tak v teenagerském věku... Asi tak 15 až 18 let.
,,Kam si myslís, že jdeš?''
Ten kluk to řekl tajuplným, a zároveň děsivím hlasem.
Emily cítila, jak po ní skočil a přimáčkl ji k podlaze. Když ho uviděla díky světlu vycházejícího z okna, zpozorovala, jak je podivně okouzlující. První věc, kterou uviděla, byly jeho modré oči, skoro jakoby zářily ve tmě. Nosil tmavě šedou masku a jeho kůže byla světle šedá. Když se podívala blíž, zjistila, že má tmavě hnědé vlasy s červeně zbarvenými konečky. Z očí mu stékala krev. Neviděla, jak byl oblečený, protože byla tma.
Polkla a jejich oči se setkaly. Jen se uchechtl... A pak si Emily všimla jeho ruky. Měl na ní rukavici, takovou tu bez prstů. A jeho nehty... Byly nehorázně dlouhé. Emily by si nikdy nedokázala představit, že by měl někdo tak dlouhé nehty. Vypadaly jako spáry Freddyho Kruegera. Došlo ji, že ty drápy vytvořily onu krvácející ránu na její ruce.
Chtěla zakřičet o pomoc, ale ten kluk se znovu uchechtl.
,,Hej, chceš vědět, jaké to bude, až bude celá tahle místnost od krve?'' Široce se usmál.
Cítila, jak se jeho drápy přibližují k jejímu hrudníku a že brzy zemře. Neovládla se a zeptala se ho na klasickou otázku ze všech možných hororů.
,,C-Co jsi zač?'' zeptala se a čekala na odpověď, zatím co se jeho kočičí uši pohnuly na jinou stranu.
,,Oh, takže ty chceš vědět, kdo jsem jo?'' zase se uchechtl. ,,No, řekněme, že jsem tvoje noční můra, neboli... The Skroll.''
Emily zhluboka dýchala, doufající, že z ní ten kluk sleze, nebo že ho ze sebe alespoň dokáže skopat.
Ale naštěstí najednou uslyšela mamčin hlas z haly.
,,Jsem doma, zlatíčko!''
Kluk vstal, jak nejrychleji mohl, přimáčkl Emily ke zdi a vyskočil oknem z domu.
Emily byla ráda, že její mamka přišla do pokoje, ale její krvácející ruka vše trochu změnila.
,,Emily! Co to máš s rukou?'' vydechla a pomáhala ji vsát. ,,Jak se ti to stalo, zlatíčko?'' zeptala se podruhé, ale Emily byla hodně unavená a nemohla nic říct. Zavřela oči a usnula.
Když se Emily ráno vzbudila, ležela ve své posteli a viděla doktora a její matku, jak spolu mluví. Podle toho, co slyšela, řešili hlubokou ránu na její ruce a že prý nebude moct jít asi týden do školy. Když ji Emilyina mamka zahlédla vzhůru, přiběhla k ní a vřele ji objala.
,,Emily, řekni nám, kde jsi přišla k tomuhle zranění?''
Emily nevěděla, jak jí to má všechno říct, a navíc měla strach, že ji ten zabiják najde a zabije ji, tak řekla jen: ,,Mami, víš přece, jak jsem špatná ve vaření.''
,,Ale ty nejsi špatná. Chceš říct, že sis to zranění udělala, když ses pokoušela něco uvařit?''
Maminka si vzdychla a podívala se přímo do jejích modrých očí.
,,A-Ano,'' řekla.
,,Dobrá, ale rána je opravdu hluboká, a navíc stejně nemůžu uvěřit, že si malé dítě dokáže udělat takovéhle zranění v kuchyni. Ale znamená to, že budeš muset zůstat doma celý víkend, Emily,'' řekl doktor, odešel z místnosti a opustil dům.
Emily věděla, že se Skroll vrátí. Připravovala se na jeho další návštěvu. Možná bylo dobře, že zůstává na týden doma, možná ji chtěl Skroll zabít hned po škole. Emily celý den přemýšlela o tom, jak asi zemře, a o tom divném chlapci. Možná to byl jen sen a ona byla náměsíčná nebo tak něco a zranila se sama?

Bylo celkem pozdě, když její máma přišla, políbila ji na čelo s popřála ji dobrou noc a sladké sny. Zhasnula veškerá světla pokoje její dcery. Ale její dcera věděla, že Skroll přichází. Nevěděla jak, prostě to cítila. Možna nepříjde? Ale Emily prostě nesměla usnout. Nesměla, ne v této situaci! Ale nedokázala ovládat svoje ospalé oči, které se pomalu zavíraly...

Emily pomalu otevřela oči a hned ucítila chladný vzduch. Rohlédla se okolo sebe. Uviděla okno, z nějakéjo důvodu otevřené. Pak se rozpoměla - Ten kluk! Sakra, on je tady! Ale... Kde je? Řekla si Emily v duchu.
Pomalu otevřela dveře od skříně, ale on tam nebyl. Emily se cítila hrozně nervózní. Snad... Snad nezabil její matku... Nebo něco horšího... Emily vyběhla z pokoje do haly.
,,MAMI! MAMI!!'' Křičela. Žádná odpověď.
Tak to bylo hodně divné, tady bylo něco špatně. Její matka vždy odpověděla, ať byla třeba půlnoc. Než se rozhodla vejít do pokoje její matky, zavolala policii a řekla ji vše o Skrollovi. Řekli ji, že to není poprvé, co se vloupal do nějakého domu a zabil někoho.
Slíbili, že přijedou, jak nejrychleji to půjde. Přikázali ji, aby NEVSTUPOVALA do matčiného pokoje, dokud nepřijedou. Ale ona... Se nedokazala ubranit... Možná její matka jen tvrdě spí a vše je v pořádku... Že to ona otevřela to okno... Ale i tak cítila, že tam je. Emily se rozběhl k pokoji své matky, a pomalu a potichu otevřela dveře. To, co viděla, byla to nejhorší, co mohla vidět. On tam byl, a slabé světlo dopadající z okna ji pomohlo vidět jak zrovna vypadal.
Měl na sobě tamvě šedou mikinu s kapucí, černé kalhoty a boty. A jedl... Maso? Emily si všimla mrtvého těla její matky, které bylo tak poškrábané, že byly vidět její orgány. Emily došlo, že to bylo její maso... Byl to kanibal?! Emily začla křičet, což upoutalo jeho pozornost a otočil se na ni. Jejich oči se znovu setkaly a Emily zaslechla, co řekl.
,,Rád si hraju se svým jídlem,'' znovu se uchechtl.
Potom zasyčel a ukázal své dlouhé drápy. Emily těžce dýchala a sledovala, jak míří přímo k ní. Včas zavřela dveře, jak nejrychleji dokázala, a protože u sebe nosila klíč od každých dveřích, zamkla je. Poslouchala jak Skroll kope do dveřích.
Rozbrečela se. Pak najednou uviděla, jak Skroll dělá ve dveřích díru. Rozběhla se pryč, a když vyběhla ven, zjistila, že policie byla na místě. Pocítila, že se usmála. Hned, jak ji příslušníci policie uviděli, nabrali ji do auta a vešli do domu.

Čekala v autě 23 minut a pomalu ztrácela veškerou naději na to, že dnešek přežije, když tu viděla někoho vybíhajícího z domu. Byl to policista, a byl sám. Jak nejrychleji mohl, doběhl k autu, naskočil do něj a nastartoval motor.
,,Zabil je všechny, musíme si pospíšit! Jde sem!'' Policista zněl vyděšeně. Emily se otočila a viděla Skrolla ve svém pokoji. Na okně do toho pokoje byly napsaná slova... Krví... Dala se ztěží přečít, ale byly vidět.
,,Byla to zábava, nemyslíš?''
Policista jel co nejrychleji, snažil se dostat co nejdál od jejího domu. Emily věděla, že ten úsměv a ta slova... Nikdy nezapomene.

,,Byla to zábava, nemyslíš?''
(,,That was fun, wasn't it?'')

Emily věděla, že se vrátí.
I když budeš co nejdál od toho místa... On bude vědět, kde se nacházíš :)

Zdroj - Kingdom-od-creepypasta.blog.cz

(1 614 slov)