Jako malý, jsem věřil ve všelijaké dušičky, lesní žínky a hejkaly. Dnes už však v nic z toho nevěřím. Už dávno vím že v rybníce vás stáhne dolů samotná voda, pokud neumíte plavat. Už dávno vím že v noci to jsou sovy a vlci, kteří se ozývají z lesů. No dá se říct že nevěřím v žádné nadpřirozené bytosti....až na jedinou.

Před pěti lety, bylo mi tehdy tak 20, jsme já a má o dva roky mladší přítelkyně, navštívili Skotsko. Chtěli jsme strávit noc v skotkých lesých. Které jsou, jsou kvůli své vzácnosti hodně daleko od všech měst. Slavili jsme v té době zrovna páté výročí a tak jsme chtěli prožít nádherný zážitek.

Cestou jsme se stavili v jediné vesnici co byla v okolí. (Asi deset minut autem od lesa.) Chtěl jsem koupit nějaké špekáčky a přítelkyně zase moc chtěla pečené marshmelouny.  Když jsme vyšli z obchůdku zastavil nás jeden postarší muž, který na ulici prodával nejrůznější přívěšky. ,,Kam pak mládeži?" Optal se. ,,Stanovat do lesa?" ,,Vskutku, vemte si přívěšek na ochranu." ,,Promiňte ale nemáme zájem." Odpověděl jsem a nechtěl se s ním dál zabývat, už bylo pomalu šest a  já chtěl už v sedm mít oheň. ,,B-Loom nebude nadšený." Nevěnoval bych tomu sebemenší pozornost ale moje přítelkyně byla opačné povahy a byla dosti pověrčivá. ,,Kdo?" ,,B-Loom, pán lesa, žije v zdejším lese, ten kdo nemá přívěsek a přebude v lese do doby než se měsíc vyhoupne nad vrchol nejvyšší borovice, toho čeká trest." Řekl dost vážně. ,,Jenom dětské povídačky, jdeme." Řekl jsem a vzal přítelkyni za ruku. ,,Já si jeden vezmu." Řekla znenadání a starý muž jí jeden předal. Dala mu dvě libry a šla za mnou do auta.

Od toho okamžiku byla moje přítelkyně celá neklidná. A neustále si mnula přívěšek mezi prsty. Ten přívěšek byl v celku obyčejný. Bylo na něm několik korálků, modré, hnědé a zelené barvy, a mezi nimi podobyzna. Vypadalo to jak velký medvěd, který byl pokryt lystím, z hlavy mu trčela větev a v ruce mě hůl. Přišlo mi to jako nevkusná, předražená cetka.

Pak jsme dojeli na místo, které jsme si vyhlídli. Na sever od nás byla vysoká borovice, která se tyčila nadevšechny. Na místě jsme rozdělali stan, připravili ohniště a do západu slunce jsme měli vše hotové. Zapálil jsem oheň, vytáhl napychováky. Napýchly jsme špekáčky a začali opýkat. Abych nabudil náladu, vytáhl jsem kytaru a začal hrát.

Jak čas plynul, na obloze se objevil měsíc. Moje přítelkyně se uvolnila a začala si to užívat. Odložila přívěšek vedle sebe a začala zpívat. Uměla to velmi dobře. Její hlas zněl jako když ráno, v slunný den, začnou zpívat ptáci. Radostný a příjemný.

Čas plynul dál. Měsíc se pomalu přehoupl nad vršek borovice a ze západu zavál studený vítr. Někdy v dáli zavyl vlk. Přítelkyně se zvedla, vzala přívěsek. a zašla do stanu. Uhasil jsem oheň a následoval jí. Zavřeli jsme se. A šli spát. Venku foukal studený vítr který se opíral o stan.

Po dvaceti minutách se moje přítelkyně zvedla s tím že si musí odskočit. Přívěsek si ve spěchu nechala uvnitř stanu. Zvedl jsem jej a zadíval se na něj. Uslyšel jsem jakýsi šustící zvuk. Sáhl jsem na hlavu té věci, když tu jsem uslyšel zvuk, po které mi ztuhla krev v žilách.

Vyběhl jsem ven ze stanu, vyběhl směrem kterým jsem jí naposledy viděl jít, a uviděl to. Tu hrůzu. Moje přítelkyně....byla přivázána ke jakýmsi provazy z trávy. Na prsou měla viritý podivný znak. Jakou si hlavu ptáka či vlka. Zděšením jsem ztratil rovnováhu a spadl na zem. Její ústa byla sešita tou samou nití. Poté jsem za sebou uslyšel ten šustící zvuk. Jako kdy někdo hrabe hromadu listí. Otočil jsem se a spatřil tu věc z přívěšku. Měla rudé oči a byla obří v ruce třímala hůl. Kterou ukázala na mne. Strachy jsem se nezmohl na slovo. Jen jsem zvedl ruku v které jsem stále držel přívěšek. Věc se na mě zadívala, a odešla hloubš do lesa. Seděl jsem tam na zemi a hleděl na ní, než se mi ztratila z dohledu. ,,B-loom...." Bylo to jediný co jsem v tu chvíli byl schopen vyřknout a poté jsem omdlel.

Když jsem se probral, byl jsem v nemocnici. Nedokážu vám říct jak jsem se dostal domů, z toho lesa. Když jsem pak o několik dní zkontaktoval svou přítelkyni, která byla hned poté co se vzbudila převezena domů, nezvedla mi telefon. A spolu jsme od té doby nepromluvili jediné slovo. A já se od té doby nepřibližuji ani k jednomu lesu a pokud ano, tak jen rychle projedu. A vždycky mám na paměti. Pán lesa nestrpí nezvaný hosty. Pán lesa vždycky potrestá ty, kteří neberou jeho přítomnost vážně.

A proto až budete v lese a uslyšíte že za sebou šustící zvuk. Doufejte že jde jen o vítr.