Neuběhla by ani hodina, když se Ness vůbec neobjevila ve dveřích s tácem plním jídlem. Spíše mi poslala esemesku. „Omlouvám se ti Breo, ale požádala jsem jednoho číšníka, aspoň myslím, že to byl...má ti to donést“ napsala.

Bylo mi mdlo čím dál víc. Sáhla jsem po vodě, ale má ruka sklesla níž a já se otočila na záda. Mé oči jsme zavřela a snažila se usnout. Přestávala jsem slyšet okolní hluk.... Vše pokazil zvuk dveří. Otevřeli se, měl to být ten, kdo mi má přinést snídani. S povzdechem se vyhrabu z postele a rukama si promnu oči. Uvidím pokládající se tác. „Děkuji“ chytnu mužovu ruku. „Ale to nestojí za řeč....Breo“ zasměje se.

„Jerome co tu děláš?“ vyjeknu a uskočím až ke zdi na kterou se namáčknu.