Ležela jsem ve svém pokoji a sledovala ztrop. Ani o minutu déle by se nemohla Ness zpozdit. Zaťukala mi na dveře a bez mého slova „Dále" vstoupila. „Ahoj Ness" hlesnu se stálým pohledem do stropu. „Chtěla jsem ti za ten včerejšek poděkovat. Když budeš chtít, vezmu dnes celý den službu za holky" přisedne si ke mně. Di nisu mne praští její vůně z parfému, na kterém nešetří.

Pod její váhou se i prohne madrace. S nechutí si sednu a nohy spustím podél dřevěné desky postele až na zem. Špučka palce se jako první u obou mých nohách dotkla studené podlahy, pod tím nezvykem jsem se ošila. „Včera to byla hrůza. Chtěla jsem totiž dojít na policii" postavila se. „Myslíš si, že je to správně? Vždyť ani nic neudělali" nazuju na svá chodidla pantofle. „To možná ano, ale chtěli, tedy.... Sama nevím. Jsem z toho až moc rozrušená" polkne. „Zatím to hlásit nebudem."

Převlékla jsem se a sešla schody dolů do jídelny. Dívky už čekali, až i my dvě dojdeme k nim. Ness celou dobu neprohodila ani jeduné slůvko, pouze sledovala svůj talíř. „Co máš dnes v plánu?" optám se. „Přemýšlela jsem nad možnou prohlídkou města, ale teď nevím" povzdechne si. Vstanu, o hrnek několikrát udeřím jemně lžičkou, tak abych si získala pozornost holek. „Mám pro vás otázku. Co bychom dnes měli dělat. Chcete prohlídku města, či trénink?" položím oba předměty na stůl. Jídelnou se rozléhá šepot od děvčat.

„Prohlídku, bychom mohli dát někdy jindy" řeknou nakonec naráz. Obě pokýveme hlavou. „Zítra se musíme jít podívat do divadla, kde budeme vystupovat. Měly by jsme si to tam projít, abychom věděli jak ti vyjde" řekne než se postaví od stolu a spolu s ostatními zmizí z jídelny a mně z dohledu. „Ahoj, nechutná?" uslyším Nickův hlas. I zavrzání židle a její tření o kachlyčkovou podlahu. Bylo mi jasné, že si sedl na židli, kde před chvílí seděla Ness. „Chitná, jen mám hlavu plnou myšlenek a úkolů" uchechtnu se a konečně odlepím pohled od misky. „Měla by jsi si pročistit hlavu a vyspat se" položí mi ruku na rameno. „No nic. Práce volá" nasadí jeden ze svých úsměvů a odsune se. „Měj se" mávne mi rukou a nakonec i on zmizí z mého dohledu.

Když dojím, vrátím misku s lžící na tác se špinavým nádobím a vrátím se po schodech nahoru do pokoje.

Krásný den. Pro mne noc, ale to je jedno. Snad se tato kniha bude líbit a zatím líbit. Psala jsem ji, ale nakonec jsem ji smazala a začala psát od znova, úplně jinak. Dostala jsem se tehdy do bloku a nedokázala nic vymyslet.