Pokojem se rozlehl hlas. „Máme toho tolik co probrat“ řekl neznámý a vynořil se ze stínu pokoje. Byl to muž, silnější postavy, mohutný, pár vyražených zubů a na obličeji se mu od čele až přes levé oko táhla jizva. Teď si můj rozum řekl „běž“, ale on mne chytil k ústům přiložil kapesník. Pod tím zápachem jsem prostě musela omdlít. Byl večer, všichni spali, takže si toho nikdo nevšiml a já byla v koncích.

Probrala jsem se připoutaná k židli. Provazy mne řezali do celého těla. Bylo to malá místnost, kde nikdo nebyl. Zavrzaly za mými zády dveře. Otočila bych se kdybych mohla. Aspoň bych tomu člověku viděla do očí. „Máme to ale nevyřízené účty, tolik let“ uslysím hlas. Ozývá se přes ozvěnu v místnosti až k mému uchu. Pokoj byl tmavý, díky tomu, že byla venku nic, se nedalo říct, že by se tady dalo nějak vidět. Kroky se přiblížovaly, tak jako ten jeho hlas. „Vždy jsi byla radši, když jsi mohla vidět druhým do očí..... Třeba tehdy mne“ prskl na mne. „Tak zaprvé, já to nechtěla. Chtěla jsem tady zůstat, neopustit tě, ale rodiče..... Hlavně otec nechtěl, abych tady byla, s tebou či se sem někdy vrátila“ zamračím se. „Tak proč jsi tu zas?“ jeho kamenný výraz mne děsil každičkou minutou. „Protože tu mám práci a......ty jsi mne unesl“ šeptnu posledních pár slov.

Přešel k oknu, které jako jediné vrhalo světlo z neúplného měsíce. Jen tak tam stál a sledoval krajinu. „Překvapilo mne to, když jsem tě v tom autobuse zahlídnul“ svěsí hlavu.

„Vážně? Spíš jsem čekala, že nás zabiješ“ opatrně jsem se dotkla jeho ramene. „Jsi stejná jako kdysi, vždy se vymotáš z provazů“ uchechtne se. Začne si mnout krk. Dveře se rozrazí a dovnitř vpadne ten muž co mne unesl. „Ona už půjde. A ty vypadni!“ křikl a mne chytil pevně za  paži. Hodil mne k futrům dveří. „Jdi, nikomu ti neříkej o dnešku. Jinak tě zabiju“ nasad íten svůj děsivý šílený úsměv, ze kterého se mi ježí chlupy na rukou. Popadla mne husina, jen jak jsem ucítila studený vítr co vál venku.

Radši jsem začala utíkat pryč od něj a od toho místa a hnala jsem se zpět do hotelu.

Jsem zpět tak snad se líbí vám všem😊